Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Juraj GalvánekHrají:
Pavel Liška, Jan Tříska, Aňa Geislerová, Martin Huba, Jaroslav Dušek, Pavel Nový, Stanislav Dančiak, Jiří Krytinář, Helena Anýžová, Kateřina Růžičková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Festivalovými vavříny ověnčená alegorie současného světa na motivy povídek E. A. Poea ve fantaskním obraze režiséra Jana Švankmajera. Podle vlastního scénáře natočil výtvarník, scenárista a režisér Jan Švankmajer film Šílení, který označuje za „filozofický horor“ a je opět kombinací hraného filmu s animovanými pasážemi. Tématem jsou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace. Scénář volně vychází z motivů dvou povídek E. A. Poea: „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“. Tyto motivy jsou skloubeny v samostatný děj, který s uvedenými povídkami nesouvisí. Jednou z hlavních postav je Markýz. Tato postava je inspirovaná markýzem de Sade. „Ve scénáři jsem použil některé autentické texty de Sada. Je to film hraný, animace je použita jen skromně ve snech. I když se děj filmu zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je plný anachronismů a reálií dneška, protože tento film je alegorií současného světa. A blázinec je jeho výstižnou kulisou,“ říká Jan Švankmajer. (Česká televize)
(více)Recenze (290)
Neexistuje mnoho filmů, u kterých se rozesměju tak, že mi dělá potíže přestat…tento patří mezi ně. První záchvat smíchu jsem dostal hned na úvod, kdy Švankmajer svůj film uvádí a letmo pohlédne na zem, kde se plazí hovězí jazyk. Nijak ho to však nerozhodí a se znuděným oddechnutím pokračuje dál. Perfektně udělaný film a přesvědčivými výkony herců a skvělými, i když někdy možná samoúčelnými animacemi. Trochu mě zklamal jen Pavel Liška, který je snad schopen hrát pouze jeden typ postav… Jednoznačně jeden z nejlepších filmů roku 2005. ()
Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. ()
První setkání se Švankmajerovým celovečerákem jsem si představoval trochu jinak. Cením velmi pozoruhodný rukopis, protože je naprosto nezaměnitelný. Tak jako tak, říkal jsem si, že Šílení by mi mohli námětem sednout, ale byl to zážitek hodně na střídačku, kdy zajímavé momenty posléze zmutovaly do nezáživného vyústění. Příběh je naprosto fantasmagorický a bizarní, což rád vyhledávám, ale tady mi to zkrátka nefungovalo. Je v tom plno podobenství a alegorického vyjádření, ale vůbec jsem neměl chuť v tom něco objevovat. Nevadí, možná tím ideálním bude jiný kousek od veleváženého pana Švankmajera. Za zmínku snad stojí jen Jan Tříska, který všechny strká s přehledem do kapsy. Liška mi tady vyloženě vadil a příjde mi, že jako herec působí výrazem pořád stejně. Jsou filmy, kde mě baví, ale zde to vyznívá jaksi hodně komicky. ()
Jasné, přímočaré, doslovné. Švankmajer je opět podivný surrealista, ale to nic nemění na tom, že se mi Šílení z jeho celovečerní tvorby líbilo nejvíc. Vlastně je to docela normální film. Napínavý a dobře natočený normální film. Z jeho sledování rozhodne nebudete chytřejší ani poučenější, nejde stimulující umělecké dílo, vůči čemuž se Švankmajer ostatně vymezuje. Sice je podivné, že ve své předmluvě slibuje čistokrevný horor, aniž bych měl pocit, že se ve filmu bylo čeho bát, ale tohle dílčí selhání mi nezkazilo zážitek. Nevím však, jak velké ambice režisér měl - Šílení žádné velké ambice rozhodně nenaplňuje. Užil jsem si ho na úrovni milého béčka. ()
Viděl jsem drtivou většinu krátkých Švankmajerových filmů a tohle bylo moje první setkání s jeho celovečerákem. Aspoň jsem byl připravený na to co asi můžu čekat. Šílení je rozhodně jedním z najzajímavějších českých filmů posledních let. Ale sám se vůbec nedivím že mnoha lidem nesedne. Přecejen občasné problesknutí přítomnosti v podobě projíždějících aut nebo závěrečné pointy s masem jsou docela rušivé. Paradoxně asi zároveň jsou i tím nejzajímavějším co se na plátně děje. Tím nechci říct že samotný příběh Šílení je špatný. Právě naopak. Škoda jen úvodní zhruba půl hodiny. Hned po nástupu do blázince dostává film to spávné tempo a drží si jej až do konce. Pavel Liška předvedl další variaci na svou obvyklou roly. Ostatní herci byly výborní. Ale ze všeho nejlepší byla typicky švankmajerovská výtvárná stránka filmu. Na ty kotlety byla radost pohledět. ()
Galerie (13)
Photo © Warner Bros. ČR
Zajímavosti (10)
- Aňa Geislerová začala film natáčet 2 měsíce po porodu, poslední klapku měla o 3 měsíce později. Právě scéna, kdy nahá běží po dvoře, je z doby, kdy měla skutečně pouhých 8 týdnů od porodu. Během natáčení s sebou měla syna Bruna a kojila. (hippyman)
- „Scénář v podobě literární předlohy existuje již od 70. roku. Na přípravě jsme začali pracovat na konci roku 1999, hned po dokončení Otesánka. U projektů Jana Švankmajera je tato dlouhá příprava běžná. Vybírají se motivy, diskutujeme o hercích, Jan Švankmajer průběžně pracuje na scénáři a dáváme dohromady finance,“ řekl Jaromír Kallista. (Zdroj: Česká televize)
- Režisérova manželka Eva Švankmajerová, ktorá sa výtvarnícky podieľala na filme, zomrela mesiac pred premiérou. (Raccoon.city)
Reklama