Šílení

DRACULA+EXPERIMENT Švankmajer je umelec s velkým U a vie, čo je to surealizmus s veľkým S. Oroti NECO Z ALENKY viac sústredené na príbeh, ale jeho "animácie" a "bábkarstvo" je aj tu. Behajúce mäso sa snáží povedať čosi o našej spoločnosti. Na mňa však urobil dojem len horiaci strom na začiatku a "dýchajúce" mäso na konci. Tak či tak je to zaujímavý temný príbeh, kde sú výborní herci (len Pavel Liška dialógy hovorené priamo do kamery nie vždy zvláda). Vynikajúci (aj keď nevyrovnaný) herecký súboj dvoch maniakov (Tríska/Huba) ma však ozaj dostal... (10.05.2006)

Také filmy sa nehodnotia, také filmy sa prežívajú. Akurát tu možno - ako správne poznamenal jeden z komentátorov - srať mramor. Poďme na to. Švankmajer sa tentokrát dôsledne vyhýba okázalej manifestácii surrealistického "besnenia" (pokiaľ sa nemýlim, "Šílení" sa do slovenčiny nemá prekladať ako "Šialení", ale ako "Besnenie" a teda do angličtiny ako "Frenzy" - ktosi však prišiel s geniálnym nápadom a názov filmu preložil ako "Lunacy") v zmysle evokácie iritujúceho sveta plného bizarných zákonitostí. I animáciu používa ináč - vkladá ju na spôsob medzititulkov (mäso tranzitujúce na neuveriteľné destinácie funkciu medzititulkov de facto spĺňa). Zavrhuje surrealistickú estetiku "najväčšieho zločinu" (spomínate na poviedku "Bieli ľudia" od Walesana Arthura Machena? - "Ak by ruže vo vašej záhrade začali spievať podivné piesne, zošaleli by ste") v prospech síce libertínskeho, ale predsa len značne racionálneho prístupu, súc si vedomý skutočnosti, že žiadny psychický automatizmus a la "stret diktafónu a jarmočného srdiečka na pitevnom stole" mu uspokojivo neposlúži na celkom konkrétnu a plnohodnotnú alegóriu. Všetka spomínaná racionalita sa však rozplynie, ak film porovnáme s inou hororovo ladenou alegóriou či podobenstvom - so Shyamalanovou Osadou. Iracionalita odrazu vystupuje na povrch ako voda pri chôdzi po rašelinisku a táto neprívetivá, strašidelná, meditatívna a morbídna "nordická" krása, kvôli ktorej máme tak radi všetko imaginatívne prehovorí jasnou rečou. Zreteľnou, zrozumiteľnou a hlasitou, ale dostatočne "šílenou", aby nebola malomocne ordinérna (alegória v alegórii, arteterapia, pôžitok z pochovania zažiava či Dominikova stolová hra - milujem detské stolové hry). V súvislosti s tým ma napadá, že surrealisticky najortodoxnejším prejavom vo filme je spôsob markýzovej reči. Jeho divadelne afektované verbálne sebaprojekcie nemajú za úlohu len dráždivo presne pertraktovať to, čo je erbovo (ne)podstatné - v delirantne vyšinutom svete sú vlastne jedinou alternatívou "zmysluplného" správania. Pokiaľ Švankmajer používa reč, tento civilizáciou sprofanovaný spôsob dorozumievania, neprehliadnuteľne sa snaží silne ju štylizovať - Liška takmer nezrozumiteľne artikuluje alebo koktá, Tříska pateticky hrmáca, Huba maniakálne pradie (vo Faustovi či Donovi Šajnovi je napríklad exaltovane divadelná - "Fauste, Fauste...", spomínate?, v Alenke je sprofanovanosť reči zdôraznená okázalým a neustálym opakovaním superzbytočného slovného spojenia "pomyslela si Alenka"). Koncepčne celkom iný Švankmajer, pre mňa ale opäť úplne perfektný. (11.07.2006)

Ještě že se Švankmajer nedal na propagandu, protože za ním by šly masy. Doslova (chichi). Já třeba už nikdy nepůjdu do supermarketu. Nebo do blázince. K snídani budu pít tři šálky dehtu, na večer nebudu zamykat mříže, ale budu poutat skříně ke zdi. Budu uctivě zdravit všechny slepice a docela jistě příště hodím delší řeč s naší arteterapistkou. (17.01.2009)

TROCHU SPOILERUJI! Jan Švankmajer je geniální. Něco tak úchvatného (a odvážného) snad nemá v české kinematografii obdoby. Každá scéna má svou intenzitu, zcela jasné opodstatnění a vysokou výpovědní hodnotu. Všechny postavy jsou zde jasně rozvržené a jejich charaktery jsou bezvadně propracované. Tu největší sílu jsem však našel ve výtvarném zpracování a úžasných dialozích. Nikdy jsem neviděl tak úchvatnou scénu, jako když Jan Tříska odříkává svůj text. Přesto však bohužel musím konstatovat, že Šílení nejsou snímkem dokonalým. Zejména první část nebyla nijak pozoruhodná, ale jakmile se postavy přesunuli do blázince, dostal děj spád a napětí gradovalo. Hlavní výtky mám však k takovým věcem, jako je třeba scéna, kdy kolem kočáru projíždějí auta, tam jsem totiž zalitoval, že její intenzita a působivost nebyla taková jaká mohla bát, to mi však pan režisér vynahradil ve všem ostatním. (19.07.2006)

Čekala jsem normální horor, ale tohle? To bylo ještě šílenější, než jak bych si to dokázala představit ve svých nejšílenějších představách. Jan Švankmajer je totální šílenec a jeho nápady musím označit za šílená zvěrstva. Ale teď vážně... Je to perfektní snímek, který dokáže šokovat. Někoho živým masem, jiného rouháním. Nejsem sice věřící, ale k víře chovám přirozenou úctu. Ale tohle bylo trošku moc i na mě, takže musím od sledování tohoto filmu odradit křesťany a citlivé vegany. No a teď ta filmovější stránka věci. Herecké obsazení je naprosto dokonalé. V těch rolích bych si snad nikoho jiného lépe představit nedokázala. Liška, Geislerová i další úplně váleli. Občas to sice vypadá trošku jako parodie, ale to ničemu neškodí, naopak. Je to příjemné pokoukáníčko, přičemž Poe a de Sade jsou spojeni nenásilně a nenápadně, takže člověk ani nepozná, kde jeden příběh končí a druhý začíná. A záhada na závěr: Ještě jsem se nezmínila o Třískovi. Protože Tříska byl skvělý šílenec, který si může s hrdostí dovolit nosit přívlastek Markýz! (03.10.2014)