Muž odnikud

Slavný jihokorejský tvůrce Ki-duk Kim na filmařinu, zdá se, zanevřel a Chan-wook Park (OldBoy, Žízeň) s Jun-ho Bongem (Mutant, Matka) zase excelovali loni a tento rok nic nenatočili, ale i tak v národní kinematografii nebyla pro rok 2010 nouze o kvalitní díla. Samotného Parka zastoupil Jeonh-beom Lee s výtečným filmem Viděl jsem ďábla – viz níže v článku – a právě The Man From Nowhere Jeong-beom Leea spolu s ním tvoří duo nejintenzivnějších a nejpůsobivějších jihokorejských filmů tohoto roku. Příběh o tom, jak to dopadne, když podsvětí provozující černý obchod s lidskými orgány proti sobě poštve člověka, který „žije jen pro dnešek“ a čirou náhodou je speciálně vycvičeným strojem na zabíjení, není nijak zvlášť komplikovaný a víceméně opisuje důvěrně známou šablonu, avšak emocionální linie příběhu je natolik silná, že by jakékoliv sofistikovanější hrátky s žánrovými předpoklady byly akorát na obtíž a zbytečně by odváděly divákovu pozornost od samotného jádra filmu. Tím je postupně gradující vyprávění přímočarého děje, který od pomalého úvodu neustále nabírá na intenzitě, aby v závěru doslova explodoval v katarzi formou – světe div se – neskutečně brutální a zároveň i emocionálně vyhrocené akční sekvence. Melancholický hudební podkres v kombinaci s roztřesenou ruční kamerou fungující v naprosté harmonii s precizní choreografií vyústil v jednu z nejlépe natočených a nejintenzivnějších scén tohoto roku, která je jasným důkazem toho, že Korejci dokážou na rozdíl od na pouhý efekt hrajících západních tvůrců obdařit akční sekvenci plnohodnotnou emocionální rovinou a z krvavých soubojů na nože a přestřelek vykřesat něco až dojemného. Bin Won v titulní roli tragického hrdiny si navíc se svým úsporným herectvím v ničem nezadá s léty prověřeným Byeong-heon Leem a já doufám, že si v dohledné době spolu zahrají v jednom filmu…klidně opět pod režijním dohledem Jeong-beom Leea, kterého po zhlédnutí The Man From Nowhere řadím mezi jihokorejskou filmovou smetánku. (28.12.2010)

Vadil mi pomalý rozjezd a na mne přece jen kapku víc brutality, ale jinak pohodový revenge film. Jak nemám korejskou kinematografii rád, tady se snažili alespoň o lineární vyprávění, a že něco nechali na divákovi, ať si domyslí (třeba očička), je jen kladem. Pravda, barvotiskových obrázků ve stylu komiksů bylo hodně, ale až tak to neruší. (12.12.2011)

Příběh sám o sobě je vlastně docela pitomý, ale jihokorejské filmy mají tu výhodu, že vzhledem k k jiné mentalitě lidí i filmových tvůrců, působí na nás trochu exoticky, originálně a tím pádem jsem si Ajeossi užil více než kdyby to bylo podle hollywoodské šablony. Ano, vím, že to trochu krátkozraké a kdybych měl nasledováno více podobných asijských filmů, šel bych s hodnocením asi dolů... ale nemám, takže 4*. (15.09.2011)

Šikmooký taťka Neeson likviduje virus hepatitidy mezi obchodníky se žlutým masem. Závěrečná nožovaná je ovšem baletně zvládnutá naprosto dokonale a realisticky, že jsem skoro zapomněl na ten ohyzdný korejský patos a komparz s údovitým chováním a málem tomu vrazil čtvrtý srp a kladivo! (21.03.2011)

Nad očekávání dobré drama, které ze sebe chrlí jen to nejlepší. Asiaté jsou známí svými filmovými citovými výlevy v nekonečné stopáži. Toho jsem se obával i zde. Naštěstí, někdo se rozhodl namixovat všechno rovným dílem a vzešel z toho do poslední minuty vystupňovaný krimi thriller s dobrou zápletkou, charismatickými herci, vyváženou akcí a s kapkou slz. 90% (27.02.2011)