Francouzská spojka II

Podivnou ironií osudu jsem dlouhé roky znal jenom toto pokračování, zatímco samotnou Francouzskou spojku ne. Někdy na konci osmdesátých let totiž šlo v tehdejší Československé televizi několikrát po sobě právě a pouze tohle pokračování. Shlédnout obé mi umožnilo až jejich nedávné vyjití na dvd. Tedy chutě a za čerstva do sdělování dojmů: Na jedné straně je nutné říci, že "dvojka" vskutku je slabší než "jednička", na druhé podotknout, že i tak jde rozhodně o jedno z nejpovedenějších pokračování z těch původně neplánovaných a navíc natočených jiným režisérem. John Frankenheimer se opravdu snažil dodržet rukopis, což se mu do značné míry podařilo. Kamera či herecké výkony jsou rozhodně mimořádné. Naopak propastný rozdíl znamená srovnání scénářů. Pokud "jednička" fascinuje svou reálností, "dvojka" je zcela nepravděpodobný konstrukt, pokud "jednička" vycházela z reálných zkušeností, "dvojka" je spíše paroduje. Třeba jenom ta "kancelář" na chodbě, "výslechy" podezřelých v angličtině, nebo onen "konfrontační" přístup se stálým zdůrazňováním zabitých kolegů, to všechno je notně přitažené za vlasy. Odhlédnuto od stále výborného vizuálu, je způsob vyprávění "dvojky" také citelně konvenčnější. Pokud "jednička" fascinuje mj. velmi "úsporným" střihem, kdyjsou v ději "vynechány" celé dlouhé pasáže, takže sledování filmu rozhodně není jen pasivní "civění na obraz", "dvojka" děj jenom otrocky odvypráví, aniž by vynechala jediný podstatnější detail. V příběhu též citelně přibylo dialogů a napětí. Chybí uhrančivá ztišenost některých scén, kdy celé dlouhé pasáže nikdo ani nepromluví a pokud, pak jen několik krátkých úsečných slov. Ve "dvojce" je stále o čem klábosit... Pozitivem je naopak chytrá práce s jazykem (angličtinu doplňuje (v originále dokonce ani titulky nepřekládaná) francouzština všude tam, kde spolu hovoří Francouzi mezi sebou (netřeba snad zdůrazňovat, že originální zvuk je při sledování tohoto filmu doslova povinnost)) a také roztomilá práce s národnostními specifiky a předsudky (americká čokoláda, objednávka hamburgrů, hovory o baseballu). Doslova fascinující je pak celá "detoxikační" pasáž, stejně jako skvostná závěrečná honička, při níž divák únavu a vyčerpání prožívá téměř fyzicky... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej (20.12.2010)

Mně se Dopadení líbí skoro stejně jako Štvanice a to ze dvou důvodů. Jednak to je část filmu, kdy je Pepek na drogách. Odpuzující a nezapomenutelné, jen se koukněte jak to zahrál. Pak scény kdy chodí po Marseille, nikdo mu nerozumí a on jim pořád mele svou.(Idiotské je, že v dabingu mluví Francouzi také česky a přesto jim nerozumí.). A pak strohý závěr ("Hej, Charniere!") (08.11.2003)

Stále ještě dobrá krimi, i když oproti jedničce o poznání horší. Nejvíce mi tu asi chyběl parťák z jedničky v podání Roye Schneidera. Zkrátka Pepkovi chyběl nějaký ten charizmatický parťák. A kdyby nedostal Hackman oscara už v jedničce, myslím si, že tady by ta nominace určitě byla, protože jeho absťák je až strhující. Už to nebylo tak autentické a hlavně se trošku vytratila napínavost oproti jedničce. Takže suma sumárum bych to viděl za obstojnék, i když trošku slabší, ****. Ale mohlo to dopadnout hůř a já si myslím, že lépe to dopadnout nemohlo. (28.05.2006)

Skvělé pokračování legendárního kriminálního trháku Francouzská spojka. V hlavní roli komisaře Pepka Doyla opět Gene Hackman. Režie se tentokrát ujal John Frankenheimer a myslím, že se mu jeho dílo velice povedlo. Scénář opět velice dobrý se skvělými hláškami. Kamera jako v prvním díle výtečná. Hudba jako v prvním díle nic moc, střih a zvuk dobré. Kromě hlavního Gena Hackmana se ve filmu objevil opět skvělý Fernando Rey v roli zločince Charniera. Nejlepší scéna je podle mě scéna finální. U mě čtyři krásné hvězdičky. (25.03.2017)

V prvej časti naháňačka, v druhej časti odvykačka. To sú kľúčové, nezabudnuteľné scény. Ale na ďalšie porovnávanie oboch častí nevidím dôvod. Najmä, ak sa dvojka označuje za odvar jednotky. Som rád, že sa podarilo nakrútiť pokračovanie, a to s iným režisérom a porovnateľne dobrým výkonom Gene Hackmana. Môžeme sa dohadovať, či scény s Gene Hackmanom poflakujúcim sa po Marseille s dvoma ocáskami boli nudné. Ale to je asi tak všetko, čo proti tomu môžeme robiť. (02.12.2010)