Neporazitelný II: Poslední zůstává

Agresivní ruský mukl proti zdravě sebevědomému americkému vězni. Kdo najde pokoru, přijde soupeři na kloub (kolenní).. Ucítíte ten závan ze slavných časů belgické boule či inženýra ze Stockholmu, kdy zápletka sice stojí na vratkých nohou, ale její hybatelé je mají svalnaté a velmi mrštné. Florentine dostal mezi provazy potřebnou energii a drajv a ten zbytek se dá v rámci zvyklostí nějak přetrpět, včetně křečovité snahy dostat tam nějaké emoce. Bylo tu ovšem elegantnější řešení, než prolévat krev v aréně. Ti dva mohli položit pinďoury na stůl vězeňské jídelny a pan ředitel by je rozsoudil třiceti centimetrovým pravítkem. Dá se předpokládat, že vítěz by byl totožný.. (01.07.2019)

Dokonalý výplach mozku, který se nenuceně vetře do divácké pozornosti nulovým dějem, který vynahrazuje absolutně dokonalá smršť akce. Ač je jasné, že si někteří z aktérů k nohám či rukám občas drát přivázali, strhnou vás kontaktní souboje svojí propracovaností a hlavně přehledností. Isaac Florentine se svou tvorbou až dosud důstojně vyplňoval poličky videopůjčoven, ale to, že pro jednu ránu nepoužije dvacet střihů jako tomu většinou u jeho kolegů bývá, jej povyšuje na opravdového asskickera. Jen je nakonec škoda, že Michael Jai White svým vystupováním a mluvou patří spíše do role bodyguarda hip-hopových niggas, než mezi provazy ruského vězení jako klaďas afroamerického původu. Naštěstí má zdatného protivníka Scotta Adkinse, který pojem bad motherfucker posouvá do jiné dimenze a druhý díl oproti prvnímu o dvě hlavy výše. (12.10.2007)

Jestli tohle má být nástupce Bruce Lee, Van Damma a dalších, tak asi přestanu tenhle žánr sledovat... Příběh je tak neuvěřitelně stupidní a předvídatelný, že strčí do kapsy i akční béčka z 80. let. Vím, že to nejspíš měl být záměr, ale to by se to nesmělo tvářit tak neskutečně vážně. Kromě toho bojové scény jsou okatě digitální a kompletně nereálné, takže si Neporazitelného příliš neužijí ani fanoušci karate filmů. (04.03.2012)

Bitky jako kráva. White a Adkins, pro mě předtím úplně neznámí, se rubou v nekompromisním volnym stylu. Ve vězení v Rusku. Přesně jak už tu bylo několikrát řečeno, oba jsou neskutečně namakaný a rychlý zároveň, představa být na místě jejich soupeře nahání hovna do kalhot. Bohužel je tu podle mě až moc času věnováno příběhu, mohlo se to mlátit ještě o dost víc a bylo by to jedině dobře. Ale masakr. (16.03.2008)

Na začátku na mě vybaflo logo Nu-Image. To většinou představovalo hororový scénář, příšernou akci a strašnej příběh. Jenže jsem dostal něco, naprosto opačného a já se nestačil divit. Prostě jsem film zapnul a koukal až do samotného konce. Taky si vybavíte tu hromadu akčních filmů, co poslední dobou vzniká a při akci se kamera klepe co nejhustším způsobem, aby jsme z akce měli uplný hovno ale pořád nám to všecko přišlo hrozně cool a drsný? Já si to teda vybavím docela často a nejvíc mě sere, že od chtěných filmů, kde se točí na televizní kameru co nejvíce autenticky, se tehle nápad dostal i do samotných filmů s dobrým nápadem. To si prostě příjde kretén kameraman a celej film zkurví. Taky Vás to tak nasere? Mě teda jo...Proč? Proboha proč....Dyť to sami musí vidět, že to stojí za hovno Ale jeden režisér to z té celé řady asi pochopil, doufám. Natočil totiž pravý opak. Natočil neskutečně stylovou bojovku, kde je vidět opravdu všecko a jediné, co jí do radosti chybí, je lepší scénář. Jinak to prostě šlape, fantasticky to šlape a nikdy bych to do takového režiséra neřekl. Tak se můžete setkat s bitkou, kde se kamera naprosto ladným krokem hýbe po ringu a všecko to mému oku naprosto parádně sedí. Já jsem jenom zvědavej, jestli je to výjimka porušující pravidlo nebo se v akčním světě začne něco dít. Je totiž docela na čase. (27.01.2011)