Ano, šéfe!

Od té doby, co sleduji Zdeňka Pohlreicha, beru si jeho hlášky k srdci. Dobré či zdravé jídlo, to není jen věc stylu, ale také radost. I to patří k životu. V restauracích či v motorestu už budu obezřetnější, neboť vím, že ti nikdo neřekne, že to co nám předkládají, není čerstvé. To by byli sami proti sobě. Ačkoliv jsem přisahal, že podobné jídlo si nedám, ale když žaludek kručí jak starý amplion. Naposledy jsem to zažil v jedné nejmenované restauraci na jídelním lístku bílého pangasia vydávaného za jesetera pečeného na másle. Záhy jsem po té rybí laskomině na záchodě strávil celou noc, bledý jak jezdec ze známého filmu. (01.12.2015)

Übervlasatý bonviván nás přišel naučit strkat řízek doprostřed bramborovýho salátu. Odpad za 3D gastronomii. Já fakt nehodlám při žranici dumat, jak kuchtít postavil takovou úhlednou pyramidku. Přílohu pěkně vedle prosím, sečvachtám si s masem sám a dle mé chuti. Kromě jiného nám ceckatý strýc ukazuje, že čistota nemusí být v českých restauračních zařízeních na vysoké úrovni. Odpad Zdeněčku, sereš to i poctivým, kromě toho nechci vědět, jak to v kuchyni mý oblíbený špeluňky vypadá, spoléhám na kontroly z hygieny. K princeznám a hospodám se nečuchá. Ale to jsou zástupný důvody. Představa, že někde zařezávám jako kuchař nebo jídlodej, a vleze mi tam namyšlenej truhlik, kterej do mě začne prudit, a já nemůžu, NEMŮŽU říct kam by asi tak měl jít, protože můj milovaný vykořisťovatel si chce v bedně udělat reklamu, je ukrutná. Prostě libovolný výběr - buď před národem za blbečka či dobytka, nebo si hledej jinej džob. Zvláštní. (11.04.2012)

"ČÍNSKÝ NUDLE, TO JE POCHOUTKA." - "A TO JAKO ŘÍKÁTE KOMU?" Revoluční reality show nekompromisně ale s vtipem odhalující katastrofální (práškový) stav takzvané české gastronomie, revoluční speciálně v téhle zemi, kde se může nadávat, ale nesmí kritizovat. ANO, ŠÉFE! je one man show Zdeňka Pohlreicha, energického hláškaře s vlastním svérázným slovníkem a s darem říkat věci na rovinu, ale s výjimkou totálních blbců a diletantů (viz. druhý díl) si tím lidi neznepřátelit, ale získat a inspirovat a diváky pak naučit, aby chtěli víc. K tomu dynamická kamera a střih a nevlezlý hudební podkres, žádné popiny, které textově "vtipně" korespondují s děním jako třeba v SOUBOJI V TĚŽKÉ VÁZE. Po skvělých prvních dvou dílech sice přišlo několik, kdy se na můj vkus až moc poplácávalo po zádech a všichni byli hrozně v pohodě, nikde žádný konflikt, ale záhy se to zase rozjelo, i když se řeší de facto stále to samé (nezkušené vedení nekomunikuje se zaměstnanci, kašle se na reklamu, předimenzovaný nevyhraněný jídelní lístek, vaření z prášku). Vynikající pořad, jen tak dál. (28.04.2009)

Když z jídelního lístku restaurace, do které si chodíme v práci na obědy, zmizel kuřecí plátek s broskví a eidamem a místo ohavné bramborové kaše z prášku nabídli šťouchané brambory s dozlatova osmaženou cibulkou, zachtělo se mi pokleknout na kolena a zvolat: Díky pane Polreichu za to, že jste obohatil češtinu slovem kruciprdel a alespoň některé české restaurace donutil vařit slušné jídlo. (09.04.2010)

Všechny umělotiny a dochucovadla letěly oknem zhruba po třetím dílu. Jen ten ketšap jsem zazdil hluboko v lednici, Zdendo. Ostatně stejně jako ty, když se nikdo nedívá, malinko do tataráčku. Pořad jako takový je ok, to i přes někdy neskutečný ignoranty v restauratérství, kteří skončili se svářením a i tam si tvrdošíjně svěrák obkládali broskví, ovšem mezi řádky se skrývá gastroporno!!! (08.12.2011)