Obřad

Uf! No ještěže ty kudlanky máme! Nebýt jich, dělá si tu kdejaký posraný démon ze slaboduchých idiotů papírové čerty! Onehdá vypil kamarád v hospodě litr rumu, oči mu šly šejdrem, zachraplým, metalovým hlasem blábolil nesmysly a dělal na stole stojky! A já bláhový se bál, že mu z toho chlastu hráblo. Hovno. Posedlý byl, chudák! Příště rovnou běžím pro nejbližšího černoprdelníka a než ho ministrant dokouří, už naštěstí vím, jak mu poskytnout první pomoc! Pocákám ho pivem a zarecituju mu z příbalového letáku složení Thorazinu nebo jídelní lístek s pizzama. Na ďábla se holt musí italsky! Takové vymítání není žádná holá prdel! Teď, když vím, že je to opravdové a skutečně se to děje, nevystrčím bez latinského slovníku paty a každému dementovi se budu vyhýbat velkým obloukem, aby mě nepozvracel hřebíkama a já nechyt četra, jako Hopkinsovic Toníček. Když už nám Vatikán sem tam naservíruje nějaké to posvěcené, marketingové video, mohl by to alespoň udělat zábavně jako pan Friedkin. Čumět dvě hodiny na to, jak Hanibal Lecter s nějakým nevěřícím gayem, pardon, chtěl jsem říct Tomášem, unyle mávají krucifixy a citují Rituale Romanum, může přijít zábavné tak akorát pravidelným posluchačům nedělních blábolů pana faráře. A tak nám ti kluci římskokatoličtí vymítají a vymítají, a jestli se ještě neuvymítali, tak tam vymítají dodnes. (19.04.2011)

Už jsem si u toho švédského režiséra všiml, že když chce, dokáže diváka vycukat vcelku fešně. Nejlíp mu to jde, když se z, na první pohled, normálního filmu, vyklube psychadelický vypatlákov, který mě ale baví, protože s divákem dokáže zahrát falešnou hru na tisíc způsobů. Obřad si tak na pomoc vzal látku, která je zaručeně podle pravdy, a která by nás pod postelí měla strašit každou noc: vymítání. To, co mě ale skutečně bavilo byl Anthony Hopkins, který přes to příběhové zbláznění zůstal sám sebou a ke konci ukázal, jak skutečný herec hraje, v tomto případě předvádí posednutého ďáblem. Šlo mu to. Nutno ale dodat, že jemu jde tak nějak všechno. (09.05.2011)

Přístup úvodních pětačtyřiceti minut je sice sympatický, ale potápí ho scénář, který z toho nedokáže vykutat něco více, respektive aspoň něco. Čili změna stylu od scény s náramkem je vlastně vysvobozením. Rázem je to takové "iniciační dobrodružství ještě-ne-otce Lankestera Merrina", byť ani tak se to nevyhrabe z průměrných vod. PS: Hloupěji a nesmyslněji použité CGI jsem snad ještě neviděl, proč "to" nenechat čistě jen na hercích? (07.05.2011)

Miestami veľmi dobrá atmosféra, ktorá však bola vždy zabitá nudnou pasážou dlhých dialógov, ktorá nasledovala. Súhlasím s tým, že The Exorcism of Emily Rose bol film, ktorý bol na tom ďaleko lepšie... sklaniam však poklonu 74 ročnému Anthony Hopkins-ovi, ktorý to zahral geniálne. Alice Braga bola tiež príjemným oživením obsadenia, no ťahať nejaký "románik" ako bočnú dejovú líniu v horore mi príde trochu úchylné - viem si to predstaviť niekde v úvode, no v pasážach, v ktorých má gradovať atmosféra a divák má zo zatajeným dychom a zimomriavkami na chrbte hltať napätie, mi použitie podobných scén príde skôr ako neschopnosť scenáristu. Tento film mal na ďaleko viac ;) (18.11.2011)

Špatná zpráva: thrilleru Obřad líčícímu skutečný příběh novodobého vymítače ďábla a jeho učně chybí silnější, originálnější obsah. Že se to prý vážně stalo, filmu nestačí. Lepší zpráva: navzdory tématu tu nejde o laciné béčkové strašení, Obřad si dlouho udržuje věcný odstup a promyšlený výtvarný styl. (23.06.2020)