Solaris

Solaris má skvělou myšlenku (ovšem doslova přejatou) a perfektní atmosféru. To mu rozhodně nebudu upírat. Bohužel ale tato mystická a až nadpřirozená cesta, která by se dala přirovnat k 2001, není rozvinuta natolik, aby dala filmu vyniknout. Soderbergh se soustředí na vše kolem, ale uniká mu jemná podstata toho všeho a k závěru kráčí monotónně a bez nápadů k cíli, který většina zájemnců už musela vidět v originále. Vše bylo řečeno už v Tarkovského verzi, což dělá toto Solaris naprosto zbytečným filmem. (13.12.2009)

Skoro dokonalé, řekl bych takových 90%. Dlouho jsem v kině nebyl tak unešenej. Vizuálně jeden z nejhezčích filmů co jsem měl v poslední době možnost vidět. Hlavně bych vyzdvihl dokonalý přílet na stanici, to jsem se přistihl jak sedim s otevřenou pusou a vyvaleně sleduju, co se to na plátně děje. Strašně mi to připomínalo 2001 a klidně se přiznám, že se mi Solaris líbil víc. Zatim asi nejlepší film co jsem letos v kinech viděl. (15.04.2003)

Nová doba si žádá nové vize, ale i přesto mi Soderberghova interpretace přijde až smutně polovičatá a toporně odhodlaná tam, kde by neměla. Nejvíc za to může srovnání s Tarkovského myšlenkovým vesmírem, které se zde smrskává na problematiku správného zhodnocení situace v daném okamžiku, popřípadě silnou love story s podtextem porozumění a odcizení. Na to, že se režisér chce opírat pouze o příběh lásky, která může dostat novou šanci, je až příliš často odosobněný a silně tak ubírá na potenciálním přesahu. Navíc s očekávanou výjimkou Clooneyho dost kazí i herci. Natascha McElhone je nepřirozená nejen na lodi, ale i ve vzpomínkách a Jeremy Davies prapodivně a nevěrohodně gestikuluje u jakékoli repliky. Přesto ale i přes mou mírnou averzi k Soderberghově hledání sociálních podtextů přiznávám novému Solarisu jistou hypnotičnost. Divák za to vděčí hudbě, překvapivě živé kameře a hlavně silně citelné blízkosti planety, o které každý z nás alespoň jednou snil. (04.10.2007)

Budu za kacíře, když řeknu, že Lemova kniha mě přes všechen myšlenkový obsah zrovna dvakrát nenadchla především pro spoustu zbytečně dlouhých pasáží, které se hlavního děje dotýkaly naprosto okrajově (BTW mám tenhle problém prakticky se všemi Lemovkami). Zato obě filmová zpracování jsou nadmíru vydařená, možná právě díky tomu, že každé jde svou vlastní cestou a každé si z knihy vybírá něco jiného. Soderbergh se na člověka dívá především skrze lásku mezi mužem a ženou jako základní stavební kámen lidskosti. Je pro něj tím, co člověka formuje. Sugestivní s podmanivou hudbou, podepřené Natashou McElhone, která do role naprosto sedí a v jejích velkých očích se jeden může ztratit jako v oceánu Solaris :)) (04.10.2005)

Soderberg se filmařsky znemožnil... Nedokázal se zcela oprostit od ruského originálu, obsadil typově stejné herce, nahodil obdobně pomalé tempo, ale naprosto selhává obsahově. Veškeré myšlenky jsou maximálně redukovány, střih odstranil všechny zbytečnosti za snahou vypíchnout to nejdůležitější. Velmi smutně dopadají nudné vzpomínky, stejně tak "vztah" hlavních protagonistů. Tam, kde Tarkovskému stačilo jen lehce naznačit a nechat na divákovi, Soderberg vše doslovně vysvětluje; postavy si pokládají triviální otázky - opět v rozporu se zvolenou formou. Jednoduše tragédie. (23.12.2006)