AnanAss

Ze všech těch žlutých expedic určitě ta nejzábavnější a nejpoutavěji natočená. Trabantí sebranku nám zde doplnila dvojice Poláků v Maluchu, nejraději přespávajích v bankomatech a cestujících pokud možno bez jakýchkoliv dokladů, a věrný Slovenský fanoušek pionýrů a vykloubených ramen. A právě ti se zde starají o nejlepší hlášky a vzniklé situace, i když je pravda, že hlavní podíl na tom má kvalita daných strojů. Nesmím zapomenout na přejezdy jihoamerickými robustními mostními komplexy natočené pomalu napínavěji než ve Mzdě strachu.

Úvodní předkrm spolu s prostředním chodem, kdy jsou představeny pokřivené charaktery postav, je fajn a celé to má příjemný satirický podtón. Závěrečný chod bohužel sklouzne vyzněním do béčkových vod, což by nebylo na škodu, kdyby se nebál trochu víc odvázat. A že potenciál by tady byl. Nadále pro mě tedy zůstává nejvíce znepokujícím  gurmánským zážitkem poslední doby polosyrový párek za čtyři pětky z nádražky, zabírající maximálně polovinu vysušeného rohlíku.

Mix Přepadení v Pacifiku, Univerzálního vojáka a japonských splatterů je vizuálně klasicky na úrovni, ostatně jak už je u Korejců zvykem. Jatka jsou to solidní, ale čím dál, tím více monotónní a ke konci už mi bylo jedno, kdo koho zrovna kosí. Škoda, přitom by stačilo vybudovat si k postavám větší vztah a zážitek by byl lepší. Každopádně plusem je určitě i nepředvídatelnost, kdo zrovna v dané chvíli pojde.

U McDonagha jsem se trochu bál té komornosti snímku, ale nakonec zcela zbytečně a potvrdilo se, že dialogy zvládá s přehledem. Herci, v čele s jednoduchým prosťáčkem Colinem, kterému zde věci dochází o něco pomaleji, popřípadě vůbec, perfektní a jednotlivé, čím dál více absurdní a černohumorné scény vedoucí k destruktivnímu finále mě sedly jako prdel na hrnec. Velká spokojenost a i když Billboardy nastavily laťku o něco výš, určitě se budu těšit na další režisérův počin.

Parádní prezentace jezdců, která povznesla skateboarding na světovou úroveň. Oceňuju, že každý z Brigády Kostí dostal dostatek prostoru, takže člověk má možnost ocenit jednotlivé styly jízdy. Navíc spousta dalších vedlejších postav a jako bonus Duane Peeters, který je zcela svůj a s ničím (a nikým) se nesere. Závěrečná Mullenova řeč o tom, co pro následující generace zanechali a čím pro tento sport přispěli, je správně emotivní a hlavně od srdce.

Zábava minimálně stejně jako u jedničky, navíc je zde více mladé Wednesday a scény na táboře, počínaje mučením Disneyovkami, spolu se závěrečným indiánským vystoupením mají tu správnou gradaci. Burtonovská atmosféra bez Burtona je z toho opět cítit a film obstál bez problému jako opáčko po více než dvaceti letech.

Nabušený dokument o životě krále heavy rock’n‘rollu Lemmyho Killmajstera. K tomu není třeba nic víc dodávat, snad jen „We are Motörhead and we play rock’n‘roll“!!!

Když už mám možnost přidávat recenze, první by tedy měly být inspirativní a trošku na úrovni, takže "Matrix je nejlepší film mého života!".