AnanAss

Poslední Demeterova cesta se poněkud zkomplikuje, protože na palubě se nachází černý pasažér, který jde posádce skutečně po krku. V žádném případě nejde o žádného břídila, ale rovnou o pána temnot – samotného Nosferatu, vzhledem většinu času připomínajícího kombinaci gluma a průvodce Příběhů ze záhrobí. Povedené chvilky to má, vizuál je pěkný, triky jsou taky na úrovni… i ten nádech prvního Vetřelce, spolu s Věcí, tam taky v náznacích cítím. Chybí zde však budování nějaké atmosféry, pocitu nejistoty i stísněnosti. A hlavně postavy se chovají jako idioti… bohužel ve spoustě scén je to až do nebe volající. Je to zatraceně škoda, protože norský režisér už předvedl, že točit dovede a jeho předchozí dokument o lovení trolů, spolu s instruktážním filmem o pitvě byly parádní. Povedený gotický horůrek, ve stylu starých hammerovek, by vážně bodl. Rozhodně lepší (a depresivnější) volbou je Fincherův námořnický kraťas. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Belgický Žán je zpočátku ještě za mladé poleno, které moc zkušeností s bojem mezi provazy nemá. Zato jeho starší brácha, to je jiný kalibr. V Americe vyhrává, co se dá, a konkurence mu již nestíhá, proto se rozhodne vydat do Thajska a vyzve zdejší hvězdu v kickboxu. Ta je však úplně někde jinde a vyzyvatele dostane z ringu rovnou na invalidní vozík. Žán to rozhodně nechce nechat jen tak bez trestu a rozhodne se bratra pomstít. Mezitím se však musí, během tří měsíců, dostat do formy a z absolutního amatéra je potřeba udělat profíka na světové úrovni. Proto potřebuje najít někoho, kdo se o něj postará. A v tom mu právě pomůže thajský pasák ve slaměném klobouku, který jednoho takového učitele zrovna zná. Starý mistr má zcela jistě zálibu v gynekologii a mučení, a proto Žánovi nejen s oblibou roztahuje nohy, ale také jej mlátí dřevěnými holemi, hází po něm kokosy, ožírá ho a musí kosit bambusy holými nohami. Postupně se však dostává do tajů zdejšího bojového umění a schyluje se k závěrečné bitce… zcela bez pravidel, a rozhodně ne s přilepenými gumovými medvídky na rukavicích. Kazetová klasika, která toho moc zajímavého však nenabízí… možná tak hrůzu nahánějící Van Dammovy taneční kreace v chýšovém diskoklubu. Konkurenční, o rok mladší, kumité arénovka je rozhodně příjemnější a lepší volbou. ■ AnanAss‘s Score: 4/10 ■

Zase se dokazuje, že Fanánek má ty staré punkové klasiky hodně rád. Svědčí o tom nejen covery na téměř každém řadovém albu, ale i dvě regulérní plnohodnotná alba předělávek jeho oblíbených hitů, na kterých, spolu s dalšími členy Sester, vyrůstali. Tady si vzali do parády německé Toten Hosen, mechanicky pomerančového Alexe nahradili výčepákem Alešem a vzdali hold svému věrnému nasávacímu zázemí, spolu s oroseným Braníčkem. Pro všechny, kteří mají (měli) své oblíbené putyky, bary nebo kluby, musí jít jednoznačně o song, u něhož nezůstane jedno oko suché. A Hámovo osamocené kopnutí panáku geniální. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Otázka za bonusových pět bludišťáků: Chlapi chtěli být jako on, ženské s ním chtěly spát a děcka ho chtěla mít za tátu! Kdo je to? Milovník rychlých strojů, krásných žen, bojových umění a jeden z mála posledních pravých rebelů bez příčiny. Začínal debutem, kde (ve svých skoro třiceti let) ztvárnil středoškoláka, kterému rodiče dávají zaracha, aby se poté stal jedním z nejuznávanějších herců své generace. Soutěživý typ, snažící se zastínit i slavnější herce, vedle kterých se na plátně objevil (viz. Sedm statečných nebo Skleněné peklo), avšak později zcela tíhnul ke své závodní vášni. Příjemný dokument, ve kterém na borce vzpomínají kolegové, jak z herecké branže, tak i rodinní příslušníci, zápasníci nebo automobiloví nadšenci. Nejvíce emocí pro mě však do projevu dala kaskadérka Zoë Bell. Závěrem, jak by řekl Arnold J. Rimmer: „To je frajer.“ ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Mít to ještě o něco horší triky (které jsou však už i tak dost na hraně) a místo Stathama být v hlavní roli některá vyhaslá hvězdička z Beverly Hills, klidně by se mohlo jednat o další skvost z dílny Asylum. Dvě třetiny, odehrávající se právě v onom příkopu, jsou spíše nudným podmořským putováním mezi jednotlivými body (navíc s naprosto nezajímavou akcí), kde na nějaké ty gigantické potvory pomalu ani nenarazíme. Ono se to však moc nerozjede ani v poslední třetině na takzvaném Fun Islandu (jako protipól se mi okamžitě vybavil Ajův lahůdkový masakr v Pirani) a celé to více připomíná nepodařenou parodii na monster filmy (avšak opravdu scén s nimi moc není). Tomu také nepomáhá nízká přístupnost, díky které nedostaneme ani kapku krve a vybuchující hlava, která vlastně jen tak zmizí, vypadá hodně divně. Jednička byla aspoň zábavná kravina. Pokračování Mega si může podat ruku s posledním Rychle a zběsile… tak nějak se zatím nemůžu rozhodnout, který z těch dvou filmů by měl dostat titul za letošní nejblbější a zároveň nejnudnější blokbástr. Pokud zábavnou béčkovou blbinu se žraloky či jinou podvodní havětí, tak raději Útok z hlubin nebo Chobotnici. ■ AnanAss‘s Score: 3/10 ■

Předloni jsme dostali Malignant, loni to byl Barbar, no a letos je tu Pavučina! Každý z těchto filmů je tak jiný a přesto mají společné základy, kdy se v průběhu sledování mění očekávání toho, co nám bylo předsouváno, že ve výsledku dostaneme. Zde je to pomalé thrillerové budování, které přejde až do fantasmagorického konce… trošku přitaženého za vlasy (a to doslova). Ale jednou za čas mi taková změna nevadí a s radostí ji uvítám. Navíc je fajn, že se nejede v kolejích zajetých „duchařin“, které chrlí pořád dokola to stejné. Tajemná atmosféra jednoho starého domu, hodně zvláštní rodinka, která asi úplně v pořádku nebude a „cosi“ záhadného, ukrývajícího se mezi zdmi domu. Dalším velkým plusem je povedená kamera a její občasné vychytávky, spolu s nepříjemnou smyčcovou hudbou. V podstatě jde o drsnější verzi halloweenského speciálu Simpsonových o Bartovi a jeho zlém dvojčeti. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Po delší době jsem se konečně dokopal ke snímku ze země milovníků rýže, keramiky, taekwonda a sodžu. Předně musím pochválit vizuál, jako už je to u Korejců zvykem, klasicky na vysoké úrovni. Mysteriózní zápletka o hledání vlastního otce v cizí zemi se postupně stmeluje do kupy a o nějaké to překvapení není rozhodně nouze (i když možná až moc zbytečných závěrů a překombinování). Divák si přitom, během sledování, není jist, kdo je vlastně hlavní postavou… když se tady navíc střídají jako na běžícím pásu. Akčních scén je docela dost, i když většinou se jedná o naháněčky po filipínských ulicích v terminátorském módu. Ale režisérova předchozí pomalá rajská gangsterka mě však sedla o něco více. I tak celkem slušná podívaná se zatraceně stylovým závěrem, kdy na hlavní hrdiny (?), v uzavřeném prostoru, míří dvě desítky týpků s brokovnicemi. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Gal Gadot a Netflix chtěli svou vlastní Nemožnou misi, do které si protřepali a zamíchali špetku Bonda, spolu s jeho klasickými úvodními titulky. Bohužel, chtít je jedna věc a vypustit koukatelný špionážní snímek je věc druhá. Akce je zde dost, ale co naplat, když je natočena zcela rutinně, bez jakýchkoliv výraznějších okamžiků a hlavně bez toho potřebného filmařského srdíčka. První třičtvrtě hodinka přitom úplně marná není, ale po následném „zvratu“ mě to už nebavilo a jedna nudná akce střídala druhou. Stejně jako lokace, které však vypadaly zase digitálně hnusně. Pro nejnovější Wonder Woman mám trochu slabost… i když se občas jeví docela jako totální herecké dřevo. Tady mi ke všemu jezdí na skůtru, kosí nepřátele po desítkách, skáče padákem, plave v bazénu, předvádí své hackerské schopnosti a hraje si na poletušku. Je tak tedy to jediné, kvůli čemu se to nakonec dokoukat dá. Ale žádná hitparáda to tedy není… takže další nepodařený netflixovský pokus v akčním žánru (čest výjimce). ■ AnanAss‘s Score: 4/10 ■

Zdejší pochvalné komentáře vážně nekecaly a po delší době jsem viděl sympatickou komedii, která mi dala vzpomenout na perly typu Ridgemont Hight, Omámené/Zmatené, Svíčky a jim podobné. Prcičkovský námět je zcela přebit pohodovou atmosférou a fílingem devadesátek (i když se odehrává v současné době) o dvou zcela rozdílných lidech, kteří zjistí, že nakonec toho mají společného více, než by si původně mysleli. Dlouho jsem se tak dobře nezasmál, jako třeba při první seznamovací scéně v dodávce, která měla nečekané vyvrcholení. Ale je tady toho rozhodně více. A klobouk dolů před Jennifer Lawrence a její nakládačkou na pláži. Na to by moc hereček odvahu nemělo… nepočítám tedy ty z trošku jiné filmové branže. Svoje mouchy to má, přesto ve mně zůstává pocit příjemně strávených sta minut a hlavně touha vrátit se zpět na střední, brigádničit v psím útulku, jezdit nahý na přední kapotě a mít všechno tak krásně na háku. Počkat, vždyť ono se toho zase tak moc nezměnilo. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Tříhodinový, převážně komorní, životopis o „otci atomové bomby“, jenž zpočátku rozjede více časových linek, u kterých se může zdát, že jsou zprvu rozštěpeny, stejně jako ty atomy, aby do sebe v závěru zapadly. Geniální fyzik, v zajetí svých vlastních démonů a tragického dopadu jeho celoživotní práce, kterému ještě navíc bytí komplikuje vztah mezi jeho osudovými ženami, kde jedna se utápí ve sklenkách martini a druhá ve svých komunistických depresích. Nakonec tedy to nejvěrnější přátelství bylo mezi Oppiem a Albiem. Herci předvádí koncert na nejvyšší úrovni – ať už žiletkář Shelby s kloboukem a cigaretou vraženou v koutku úst, Iron Man v netradičně slizké poloze, či generál se smyslem pro humor Met Dejmn… ale i ty krátké štěky si tady, vhodně vybraní představitelé, užívají. Nolan natočil rozhodně působivý snímek, kterému nelze filmařsky téměř nic vytknout (výstavba městečka Los Alamos a následně provedený test naprosto precizní, stejně jako „snové“ scény při případných následcích úmrtí), kde vrcholem je samozřejmě právě samotný Trinity test a první atomový hřib na světě… no, pak ale následuje ještě finální (hodinové) dějství, řešící soudní spory. A některé témata, ne úplně podstatná pro děj, klidně vynechat (ubrat tak třičtvrtě hodinky) a určitě bych byl spokojenější. Taky bych se nebál občas upustit i trochu té hudby – vážně nemusel být skoro každý dialog proložen zvukovou složkou, která byla hlasitější než v kotli na čutalovém derby. Ale i tak, jak už jsem zmiňoval – precizně odvedené řemeslo, které mě však nezasáhlo tak, jak bych si přál. Svižnější převyprávění v tomto vydařeném dokumentu. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■