Osvětim

Je až neuvěřitelné sledovat polský film o tematice holocaustu již z roku 1947! Navíc takový, který byl natočen ve skutečném prostředí koncentračního tábora Auschwitz II. - Birkenau, a ještě k tomu zde údajně hráli skuteční občané nedalekého města. Hlavní postavou je Marta (Barbara Drapinska). Je to polská Židovka, která umí perfektně německy. Právě proto si ji samotní nacisté vyberou jako překladatelku pro ženskou část tábora. Kdokoliv, kdo byl schopný práce, mladý a vytrvalý, měl v táboře větší šance. Pracovat přímo pro Němce však znamenalo mít výhody, které ale mohou být dle zákona kyvadla nemilosrdně vyváženy. Marta sice nestrádá fyzicky tak jako její kolegyně, ale za to byla svědkem neskutečných událostí, které otřesou lidskou psychikou. (10.06.2017)

Starý, hodně tmavý a na dnešní poměry nekvalitní film, ale s obrovskou výpovědní hodnotou. Takhle to opravdu vypadalo... Peklo na zemi...Nikdy nepochopím, jak může být člověk k člověku tak krutý. A taky jak je možné, že okolní svět zůstal tak dlouho lhostejný. Doporučuji každému, kdo se o tuto tématiku zajímá, v dnešní době natočené filmy o holokaustu už nemají tu "skutečnou" atmosféru, kterou se podařilo navodit Polákům těsně po válce. (10.06.2015)

Wanda Jakubowska (auterka filmu) prezila Auschwitz a film bol dokonceny v roku 1948..  Taktiez sa nejedna o dokument, dokonca ani ako doku-drama neobstoji. Je to proste dramaticke dielo, ktore je vzhladom k teme a osobnej skusenosti auterky konstruovane s maximalnym respektom. Styl filmu je nevyrazny a nestrhava na seba zbytocnu pozornost. Forma prirodzene ustupuje obsahu.  Nikto neprehrava a tazko hladat vyraznejsi stylisticky prvok, mozno s vynimkou obcasnych heroickych podhladov typickych pre sovietsky vojnovy film.  K SOC-RES naivite samozrejme nesklzava, taktiez sa vyhyba patetickemu vydieraniu Spielbergoveho magnum opus. Inymi slovami, vsetky ostatne filmy o holocauste posobia ako exploitacia. Taktiez si dovolim tvrdit, na rozdiel od inych recenzentov, ze je film s ohladom na svoje dobove ukotvenie tematicky odvazny. Nielen celkovym nametom (prvy film o holocauste), ale i mikropribehmi obsiahnutymi v jednotlivych scenach. Otvoreny koniec ako ceresnicka na torte...  TRVE KVLT! Doporucujem! (19.01.2023)

Polská, filmová vzpomínka má v sobě vše, co je potřeba, aby divák pochopil, že tvůrci skutečně věděli, možná i prožili. Detailní prostředí, které zde není jen za dráty, vězeňská hierarchie, nacistické smýšlení i způsoby trýznění a silný, odhodlaný odboj. Film je logicky vícejazyčný, což je dnes u některých tragických počinů na toto téma naprosto vyloučeno a tím výrazně ztrácejí atmosféru. Ta je zde skutečně silná. Nenarušily mi jí ani místy lehce nedokonalé střihy, ani ukvapený závěr. Naopak. Barbara Drapińska si mě po BARIKÁDĚ získává podruhé, a doufám, že ne naposledy. Naprosto vypovídající a silný film. (11.05.2013)

Film, pojednávající o životě v nejhrůznějším místě na světě - Osvětimi, byl natočený už dva roky po skončení války. Možná i proto se jedná o film se silnou dokumentární a velice realistickou hodnotou, žádný z pozdějších filmů takto věrně nezachytil úskalí vězňů (v tomto případě především vězeňkyň). Poláci, kterým se během války stala největší křivda, dokázali mistrně zachytit hořkosti Oświecima, jiný národ by se jen těžce mohl do takovéto atmosféry vžít. Poláci nehráli, oni to prožívali (a někteří možná i vzpomínali, co před dvěmi lety zažili na vlastní kůži). (01.10.2012)