Zatóiči monogatari

V podstatě jednoduchá historka, kterou si Takeši Kitano vykradl pro svou verzi této dnes již kultovní klasiky (jen zaměnil toho, kdo je smrtelně nemocný, za samurajovu ženu), ale která je o něčem zcela jiném než ta Kitanova verze. Tohle je o zvláštním přátelství dvou mužů najatých v opačných klanech, kteří by se vzájemnému střetu nejraději vyhnuli. A mezitím poznáváme tehdejší reálie, ale i charaktery lidí, některé příběhy kolem mi připomněly Van Gulikova soudce Ti. Tam totiž také šlo o podrobné popsání reálií a charakterů postav, z nichž pak detektivní příběh vycházel. Zde se tohle vše odehrává jaksi na pozadí, ale vytváří poměrně barvitou fresku, kde závěrečný souboj není to podstatné, nakolik většina diváků čeká právě akční film. (26.12.2023)

Pro mě první filmové setkání se Zatoichim (co jiného taky na poprvé zvolit?) a výsledek byl trochu rozpačitý, samotná titulní postava slepého samurajského, čestného geroje je sice velmi dobře podaná i zahraná, jenže děj okolo něj plyne tak nějak podivně a tróchen nudně s nedostatečnou sílou v závěru. A to je škoda, obrovský potenciál tu totiž je a pevně věřím, že bude v dalších dílech využit, neboť byť jsou Zatoichiho dialogy s kýmkoliv zábavné (první přestavení s hrou v kostky!), mohou být zasazeny do lepšího rámce. (17.11.2014)

Na príbehu o Zatoichim je podmanivá jeho nejednoznačnosť. Nie je to hrdinský samurajský film, hoci sa takým zo začiatku môže javiť. Zatoichi je samuraj žijúci v spoločnosti, ktorá si od neho vyžaduje aj poslušnosť, aj dodržiavanie kódexu. To, že pritom navozuje priateľstvá a klame babrákov a hlupákov je jeho voľnočasová aktivita, ktorá sa mu časom vypomstí. Či už ide o lásku krásnej ženy, alebo priateľstvo so samurajom zo znepriateleného klanu. Natočené je to perfektne. Má to nezabudnuteľnú atmosféru. Nikam sa to neponáhľa a každé prostredie je tu využité na maximum. Finálny stret v uličkách dediny a na moste má pôsobivý vizuál. Na konci zostáva ale smútok a vôbec nie taký happyend ako by sa čakalo. Prišlo mi to ako koniec Siedmych samurajov. A v tom je do určitej miery krása tohto filmu. (26.11.2020)

Je zajímavé, že zrovna ze postavy Zatoichiho se postupně stal v Japonsku podobný fenomén, jako z Jamese Bonda ve světě. Slepý šermíř/masér sice zajímavý je, ale třeba takový Samurai Wolf, by si v mých očích dlouhou sérii zasloužil úplně stejně, přičemž skončil polozapomenutý. Film samotný je vcelku jednoduchý a v ničem se zvlášť neliší od zbylé žánrové tvorby té doby. Akce se téměř nekoná, teprve v samotném závěru dojde na meče. Možná to byl Shintaro Katsu, který se svým charismatickým výkonem zapsal do podvědomí diváků a postaral se tak o zrození kultu. (28.05.2012)

Japonská filmová sága o slepom masérovi bola zahájená práve týmto filmom a dospela k úctyhodnému počtu 25 samostatných filmov. Úvod sa nadmieru vydaril, hoci je v ňom pramálo akčných scén. Film je postavený predovšetkým na precíznom stvárnení charakterov, hlavne dvoch hlavných postáv Zatoitchiho a Hirata. Pozastavím sa aj nad dynamickou hudbou, ktorej je ako šafránu, ale stojí za to. Tu je nasledujúca časť. (24.02.2012)