Persuasion
Režie:
Carrie CracknellScénář:
Alice Victoria WinslowKamera:
Joe AndersonHudba:
Stuart EarlHrají:
Dakota Johnson, Cosmo Jarvis, Henry Golding, Richard E. Grant, Yolanda Kettle, Nikki Amuka-Bird, Edward Bluemel, Ben Bailey Smith, Lydia Rose Bewley (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Anna Elliotová se kdysi nechala přesvědčit, aby si nebrala fešáka ze skromných poměrů. Po osmi letech na něj ale narazí znovu a pravá láska možná dostane druhou šanci. (Netflix)
Recenze (87)
Od adaptace realistického románu očekávám jistou reflexi dobových sociálních poměrů, o tu se ale film ani v nejmenším nesnaží. Ano, podává kvalitní milostný příběh, ten ale plně funguje pouze v kontextu své doby, bez kterého to místy tak trochu skřípe. Tato modernizace Austinové prostě nesluší a místo oživení, o které předpokládám šlo, film akorát místy působí skoro až žalostně sebeparodujícně. Abych ale nemluvil jen negativně – herecké obsazení bylo skvělé a – nakolik byly promluvy protagonistky do kamery pochybnou autorskou volbou –, Dakota Johnson z filmu udělala vlastně docela i příjemný zážitek. ()
Ono to vlastně není špatné, nebýt toho, že to s předlohou nemá moc společného. Herečka hraje velmi dobře, humor je příjemný, ale tím tak klady filmu končí. Tak například chemie mezi hrdiny opravdu nefunguje, ačkoli se mužský charakter snaží napodobovat pana Darcyho a hrdinka slečnu Bennet. Dost okatě, ne moc úspěšně. Já se jim nedivím, ona hrdinka z předlohy je dost nemastná, neslaná a pasivní k tomu. Ale ani tady to mezi hlavními hrdiny ve filmu nejiskří, vlastně je tam daleko víc chemie mezi Annou a tím rodinným dědicem, na jehož jméno si zaboha nevzpomenu. Snaha udělat film "moderní" zabíjí to, na čem stojí předloha (a tedy na čem stojí i jiné předtím zfilmované předlohy). Hádejte, co to je? Dialogy! Trochu to zachránily to pohledy do kamery a monology hrdinky, až na to, že většina textu je krutě zjednodušena a osekána do moderní podoby. Dává to smysl, protože běžný divák přece nechce být urážen dlouhým posloucháním nějakých archaických kydů, že? Vlastně co kdyby tam příště vrazili jeden dva souboje s mořskou příšerou, ať všechny ty řeči nenudí? Ne? Ne? Ne. Tohle prostě není Austenová. Co mi ještě vadilo byly kostýmy, které byly snad až na úvodní scény s tatínkem krutě jednoduché, jednotvárné, tmavé a nudné, skoro jako by použili "medieval filtr". Vadilo mi okatě moderní líčení herečky a vadili mi tam černoši. Upřímně, budu se do krve bít o to, že v Bridgertonových mi bambilion barev kůže nevadí, spisovatelka je s tím ok, jakž takž si to dějem vysvětili, a navíc se ani předloha nijak nesnaží o historii, na jejímž povrchu si tak nějak bezstarostně plave. Ale tady... Knihy Austenové jsou totiž krom zmíněného dialogu postaveny na vlídně humorném popisu tehdejší společnosti, což film nesplňuje ani z rychlíku. Prostě tomu nevěříte. Nevěříte kulisám, nevěříte tomu, jak hrdinové vypadají, jak mluví, co dělají... Třeba konec, kdy se ten dědic okatě líbá s přítelkyní Annina otce... opravdu? Na ulici? V té době? Takoví lidé? To je pak těžké. Filmu by možná daleko víc slušel moderní kabátek, místo snahy udělat z něj násilně "historický, ale ne tak docela." Proč tedy tři hvězdy? Áaale, když si potřebujete takhle na odpoledne pustit film na pozadí jiné vaší činnosti, tohle je přesně ten pravý snímek. ()
Anna Elliot je pojata netradičně, ale každopádně zábavně. To, že se hlavní hrdinka obrací přímo do kamery, mluví ironicky a celkově působí uvolněně, přitáhne ke klasickému dílu Jane Austen i dnešní mladé dívky. Cosmo Janis mě ztvárněním kapitána Frederika Wentwortha moc nenadchnul. Působil značně křečovitě. Obsazení afroameričanů pouze do rolí pozitivních charakterů začíná být otravné. Na druhou stranu to jistě jednou bude záznamem doby, kdy kinematografie plnila určité kvóty a ukáže v budoucnu její poplatnost. ()
Nízké hodnocení nechápu. Víte, co? Mně se to líbí moc. Víc než verze 2007, která má mnohem vyšší hodnocení. Jasně, to čučení do kamery a to, že z krásné literární postavy udělali alkoholičku, trochu kazí dojem, ale celkově..můžu na to koukat pořád dokola. Naopak představitel kapitána Frederika není žádný prvoplánový šampon a právě proto se mi líbí o to víc. A navíc oblečenou (konečně) Dakotu Johnson lehce zkousnu, ta holka něco v sobě má :-)) Kupodivu na mě tentokrát (světe div se) nepůsobili nijak rušivě představitelé všech možných národností a barev pleti (Bože díky, že jsou tady muži muži a ženy ženami..!). Žasnu při četbě recenzí, jak se zase z každého druhého našeho spoluobčana stal odborník na kinematografii. ()
Jane Austenovú milujem. Nevadilo mi ani color-blindness (je to fikcia), ani občas nehrajúca Dakota, ale tie absolútne nevhodné kostýmy. Máte drahý film, mesiace naňho ľudia čakajú a potom mi tvrdíte, že začiatkom 19. storočia mohla žena nosiť obyčajnú bielu blúzku a čiernu sukňu? Keď jej otec bol šľachtic? A ich bohatí príbuzní mali kreslá leopardieho vzoru? A to bol len z mnohých úžasov toho filmu. Na Pýchu a predsudok (2005) a Rozum a cit (1995) to má veľmi ďaleko. ()
Jsem pevně přesvědčená, že Jane by z tohoto zpracování byla nadšená. ()