Režie:
Cyril CokeKamera:
Paul WheelerHudba:
Wilfred JosephsHrají:
David Rintoul, Clare Higgins, Peter Settelen, Marsha Fitzalan, Judy Parfitt, Malcolm Rennie, Barbara Shelley, Emma Jacobs, Doreen Mantle, Desmond Adams (více)Obsahy(1)
Pětidílná minisérie volně založená na románu „Pýcha předsudek“ od Jane Austen. Paní Bennetová je odhodlaná najít manžely pro svých pět dcer. Příchod nových bohatých sousedů se zdá být odpovědí na její situaci. Ale zatímco nejstarší dcera Jane upoutá pozornost pana Bingleye, prostřední dítě Mary má nos v knihách a nejmladší dívky Kitty a Lydia pronásledují důstojníky v uniformě. Elizabeth je svéhlavá, inteligentní a umíněná druhá dcera a je uražena povýšeným gentlemanem panem Darcym... Může láska v této třídně založené společnosti zvítězit nad pýchou a předsudky? (Zetwenka)
(více)Recenze (11)
Současné léto přeje sledování televize všeobecně a DVD vykopávek vůbec. Originálu věrné, ovšem mnoho scén působí prkenně, naučeně, herci odříkají part a exit. Představitelé si jsou si dost podobní, takže mi činilo problémy rozlišovat, kdo je Jane a kdo Elisabeth, plusem jsou neskutečné dobové účesy, zvlášť u mužů. Rozhodně nic, co bych potřebovala opět vidět. ()
V tomto zpracování není téměř žádná výprava, ale vzhledem k roku natočení to ještě není nejhorší. Vždyť ani náš seriál Jana Eyrová ji neměl a i tak je úspěšný. Velmi se mi tady líbí Jane Bennetová. Pan Darcy je na můj vkus moc škrobený. A Lizzie je tady chytrá tak nějak nelehkým způsobem. Ale asi jsem ovlivněná skutečností, že jsem tento seriál viděla až po jeho následníkovi z roku 1995 a to srovnání nesnese. ()
Pětidílné zpracování z roku 1980, bohužel musím srovnat s verzemi 1995, 1940, 2005 a vychází z toho nejhůře. Asi nejhorší je tempo, chvílemi se nudíte a pak posloucháte vysvětlující dialogy, které si při větší mimice obličeje daly zkrátit. K obsazení: je to prvně co sestry Bennetovy vypadájí jako sestry. Jane a Kitty jsou si hodne podobné a díky letmé kameře mi dalo práci je rozlišovat. Jane, když nepočítám Mary s brýlemi, je nejméně hezká a na projevení milé povahy nemá zas tolik prostoru. Matka Bennetová je ukecaná hašteřivá osůbka, je méně afektová než v jiných zpracováních. Je to typ, co potkáte i v reálném životě, ale těžko se věří, že by před lety byla tak půvabná, aby pana Benneta opustil rozum. Samotná Líza dostává hodně prostoru pro své vnitřní dialogy a můžeme si prohlédnout její oči, ale jiskra tomu chybí. Pan Darcy celou dobu působí, jako by měl v kalhotech zastrčené pravítko. Vycpávky na ramenou mu také nepřidají. Chodící prkno s příjemným hlasem. No pan Wickham, který má být pohledný etc. v určitých záběrech působí jako přidavač a ne jako někdo, kdo má šarmu pro všechny okolo. Scénář: nebudu tu rozepisovat nelogičnosti, kterými vyšperkovali toto zpracování, již to tu bylo řečeno. Ale vyzdvihnu naopak scény, které mě potěšily. Lízina častá setkání s panem D. v parku na Roasingu a pak závěr, kdy se mu dozná, že o něm smýšlí jinak, zde se pan D. opravdu začně tvářit mileji a příjemněji, nabídnuté rámě udělá své. ()
Tato verze se mi líbila. Krásně vykreslený svět počátku devatenáctého století. Lizzie a pan Darcy spolu nekoketovali, jen diskutovali. Tak ta změna v citech byla, z pohledu diváka, zajímavější. Jindy nesnesitelné postavy jako je paní Bennetová a pan Collins, zde byly vykresleny přirozeněji než v jiných verzích. ()
Zajímavosti (1)
- Každá epizoda začíná akvarelovým výjevem vykresleným ve stylu Thomase Rowlandsona (1757–1827), slavného karikaturisty a současníka Jane Austen. (Zetwenka)
Tato 5-dílná adaptace Pýchy a předsudku je formálně velmi přesná, ale nepatří mezi mé oblíbené. Hlavní představitelka odříkává vtipné repliky aniž by mi připadalo, že se s nimi nějak obzvlášť ztotožnila. Někdy ano, někdy ne. A hlavně mi to připadalo, že je Lízinka tak nějak mdlá, normání, obyčejná - což je podle mého názoru neodpustitelné. Pan Darcy je svým vzhledem velmi odpovídající a možná, kdyby to mezi ním a Lízou víc jiskřilo, tak by z toho vyšel lépe, ale ani on mi tím pádem nemohl přirůst k srdci. Román adaptovala poměrně známá Fay Weldonová, ale nad některými nápady jsem kroutila hlavou. Často šlo o velmi otrocké odříkávání textu, ale když se odvázala, tak to bylo něco. Líza nešla PO dešti, ale V dešti za svou nemocnou sestrou. Těžko zazlívat nevlídným hostitelkám obou sester, že jim to připadalo přehnané, když jedna onemocní, že jede v dešti na koni na návštěvu a druhá ji JDE v dešti zachraňovat (místo aby v tomto případě rozumná Líza opravdu požádala otce o kočár). Poté je Líza pozvána k pobytu na očividně několik dní a ona horlivě tvrdí, že nepotřebuje poslat pro šaty na převlečení (oproti románu), když se vše odehrává v době, kdy se všichni převlékali několikrát denně (minimálně k večeři) a ona tam zůstává v těch slavných umazaných šatech. Kostýmy stály taky za povšimnutí, protože mě Elizabeth s těmi všemi neslušivými krajkovými kolárky rozčilovala - nikdo kromě ní se stejně často tak upjatě neoblékal a v celém seriálu na sobě měla asi dvoje šaty, které jí slušely. Hrůza!!! No ale šlo o kostými, které odpovídaly době, tak jsem to překousla. Scénu, kterou nenávidím je scéna, kdy Líza - považte "běží" - těch asi 5 kilometrů na Pemberley, aby strýčkovi zvěstovala strašnou zprávu z domova, téměř vběhne do pana Darcyho a tomu nezbývá než se jejímu případu věnovat. Zde jsem si také nedokázala vysvětlit, proč ta změna. V knížce Líza hostinci (tedy ve svém prostředí), dočetla osudný dopis a pod vlivem vzrušení se svěřila Darcymu, který přišel náhodou právě v té chvíli. Pochopila bych, kdyby tím filmaři získali čas nebo něco podobného, ale nic takového se nestalo - žádné rozumné vysvětlení jsem neviděla. Prostě nechápu. Velmi se mi v tomto zfilmování líbí teta Gardinerová, její dialogy jsou velmi pěkně režijně pojaté a její klidné, vlídné charisma a příjemný zjev i hlas patří k tomu, co se mi líbí na této adaptaci nejvíc. Další body jsou za propracovanost. Dají se tam brát lekce o době a životě v něm. Dobové adaptace stojí vždy za zkouknutí, když se na nich podíleli odborníci. Kdy měli mít herci rukavice a kdy je sundat, kdy se smělo stát a kdo mohl oslovit toho či čekat na představení. Austenová některé věci popisuje, ale nevysvětluje, protože její současníci věděli přesně proč a jak. Nejnovější zfilmování z roku 2005 je filmařsky lepší, silnější, ale úmylsně ignoruje některá pravidla - tance bez rukavic, pan Bingley v pokoji nemocné Jane, která s ním klidně rozmlouvá v noční košili. Přes tato opominutí či úmyslné prohřešky proti protokolu jde o lejpším způsobem sestavené vyprávění než jsem měla možnost vidět v tomto z roku 1980. Ale i když nad něčím skřípu zuby, tak stejně to stojí za podívání. () (méně) (více)