Sněžné bratrstvo

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ (26.01.2024)

Přiznávám bez vytáček, že jsem to od poloviny filmu přeskákal. Síla v tomhle příběhu je, ale na natočení 150 minut materiálu je to málo. Když natočil Howard film o uvězněnejch mladejch fotbalistech, měl jsem obavy, ale film byl naprosto špičkovej. Tohle má svý kvality, ale prostě obsahově to je děsně útrpný. Prostě tohle není nic, co bych chtěl dokoukávat. A trápit se u toho. 20%. (27.01.2024)

Udalosti, podľa ktorých snímka vznikla, sú ešte i po desaťročiach drsné, šokujúce a nejeden divák si zrejme položí otázku, ako by sa zachoval na ich mieste. Mám pred tým rešpekt. Bolo to šialené. Nečudujem sa, že filmárov téma láka, ale mám pocit, že voči daným udalostiam cítia takú veľkú pokoru, že im to až bráni v natočení fest strhujúcej drámy. Takže verzia 2023 je v mojich očiach rovnako nie zlá, ale ani dobrá, ako napr. verzia z deväťdesiatok s Ethanom Hawkeom (existuje ešte mexická verzia z r. 1976, na ktorú sa zabúda). Paradoxne, alebo možno aj neparadoxne, ma viac, než samotný snežný survival, bavil úvod a záver. (29.01.2024)

Society of the Snow je veru výstižný názov. Pamätám si, že pôvodný film Alive sme pozerali ešte na gymnáziu na náboženstve. Bolo to už dávno, no ten film si celkom pamätám a myslím si, že si budem pamätať aj tento. Mám veľmi rada skutočné príbehy. Tento príbeh má krásne posolstvo a núti diváka zamyslieť sa. Také niečo prežiť, fuuuu, tak tomu sa naozaj hovorí zázrak! Obdivuhodný boj človeka jednotlivca a zároveň človeka člena posádky o holý život, keď už nemá nič, ani len potravu, ostáva len veriť a nevzdávať sa a 🙏. "This is a place where living is impossible. Where the only thing that doesn't belong is us." (23.01.2024)

Ačkoli jsem nebyl nadšen dívat se podruhé na totéž v evropském podání, nezavrhl jsem myšlenku na snímek sbírající ocenění a chválu téměř všude. Líbilo se mi zobrazení všeho od počátku až do konce, to k celému příběhu patří. Zoufalství, naděje, holý boj o přežití, obdivuji všechny přeživší, že měli sílu, vůli, morálku, sebezapření a zvládli to. (24.02.2024)