Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Pokud hledáte detektivní filosofické sci-fi, tak GITS je jednoznačně správná volba. Prostředí zhruba odpovídá mé představě o roce 2030, kdy se seriál odehrává. Lidstvo sice udělalo velký pokrok ve výpočetní technice a kybernetice, ale jinak zůstalo stejně prohnilé, jako je dnes. Kromě několika dílů překypuje seriál velice originálními zápletkami a zajímavými řešeními jak jednoduchých, tak složitých případů. Velice jsem si oblíbil Tachikomy, protože právě jejich "monology" dávají možnost k zamyšlení se. Trošku nepříjemně pro mě kontrastuje klasická animace s použitými efekty, protože bych byl rád, kdyby se plynule pohybovaly nejen auta, ale i lidé. Nelze nezmínit fantastickou hudbu Yokko Kanno, která dává seriálu daleko modernější nádech. (08.01.2008)

Kvalitný seriál, ktorý však má na môj európsky vkus príliš krátke epizódy. Prvé diely vychádzajú z rôznych (často jednoduchých) nápadov týkajúcich sa "duše" robotov. K záveru sa to však fantasticky zahustí. Akcia aj filozofia je fajn a prístupná aj komerčnejšiemu publiku (na rozdiel od filmov). Ako celok - priehrštie nápadov, ktoré zo začiatku vytvárajú prílišnú rozkúskovanosť. Ale vzhľadom na to, že Japonci frčia na inom princípe a množstve anime seriálov ako "my", moja výčitka je čisto subjektívna... (22.04.2006)

Tak nevím, má tohle navazovat na původní Ghost in the Shell nebo je to úplně jiný universe? Podle wikipedie se děj seriálu odehrává v roce 2030 a film 2029, ale s tím, jak skončil film, předpokládám, že se to buď musí odehrávat před filmem nebo to s tím nesouvisí. Divné a matoucí. S ohledem na komplikovanost celého GitS světa si člověk nemůže být ničím jistý. Jistej si jsem ale tím, že seriál mě docela chytl (můj první anime). Mají to vymyšlené docela dobře a je jasné, že kdyby to bylo hrané, polovina věcí by nešla tak dobře zpracovat nebo by na to nebyly prachy. I když do GitS světa skočíme rovnejma nohama a někdy tápu, po čase se do toho člověk dostane a začne ho to bavit. Jsou tu dva typy epizod - ty "stand alone" jsou většinou samostatné příběhy, které se dají vypustit, kdybyste chtěli. Pak jsou tu "complex" epizody, které se motají kolem kybermozkové sklerózy a hackera, který si říká Laughing Man a dávají docela složitej příběh, ve kterém složitě se orientuje hlavně kvůli hromadě postav, propojením na úrovni různejch organizací a společností, hackování kybermozků, sdílení informací na síti, propojení myslí atd. Ale zas o to je to zajímavější. Na konci je navíc zmíněn jakýsi syndrom nazvaný "Stand alone complex", takže jmenuje se ten seriál podle tohoto syndromu nebo podle typu epizod? Takhle zmatenej jsem byl u seriálu (stejně jako u filmu) mnohokrát a některá vysvětlení, dialogy, souvislosti mi prostě unikly. Taky je možné, že něco se podělalo při překladu z japonštiny do angličtiny, z které někdo dělal české titulky. No nic, jdu koukat na 2nd GIG a na Ghost in the Shell 2: Innocence, tak uvidím, jestli mi bude dopřáno nějaké další porozumnění genialitě tvůrců, kteří tohle vymysleli. Ještě musím zmínit znělku, u které hraje výborná skladba Aeria Gloris, a u závěrečných titulků taky docela zajímavej song. Po skončení každého dílu nás vždy čekala krátká epizodka ze života Tachikom, které jsem ale nedával a přeskakoval. (25.01.2018)

Naprostá kyberpunková pecka, plná detailů. Ať je to sledování příběhu Vysmátého muže (v jedné scéně ukazují záběry s logem, v dalším díle to samé + hláška, že to teprve později dodali média a na konci série je k tomu menší dovětek:)) nebo předhazování citátů, které pokrývají filozofický podtext seriálu, je to působivé. A také nutno říci, že rozhodně přístupnější a čitelnější v myšlenkách a záměrech tvůrců než dvojice filmů (i těch citátů na minutu je méně). Skládání hlavní dějové linie je jako skládání puzzlů bez znalosti obrázku, který vám má vyjít. Je to zábavné, poutavé a díky úžasné režii a všudypřítomné hudbě seriál neztrácí tempo. Postavy jsou prohlubovány, divák je poznává, odkrývá jejich motivaci i mentalitu, ale všichni nedostanou stejně prostoru. Je to pochopitelné, ale Motoko bych zbožňoval i kdyby byla v každém pátém díle... Ostatní mají většinou smůlu. Druhou smutnou zprávou je přítomnost až přehnaně dětinských (u pár dílů doporučuji koukat i po závěrečných titulkách) Tachikom. Ve výsledku jsou velmi důležité, ale jako by autoři chtěli ubrat na vážnosti nebo naléhavosti kyberpunkového světa plného hackerů a jejich nonstop útoků na oči/svět/tak vůbec. I přesto, tenhle výlet do "blízké" budoucnosti je prostě neuvěřitelně působivý a cca bez tří dílů, by těch 5* ode mě rozhodně dostal. 90% PS: tohle je první sezona seriálu, druhá tu má oddělený profil:) (13.09.2010)

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)