Donnie Darko

„Děti, fikce je pravda uvnitř lži, a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla existují.“ Toť věnování z úvodu knihy Stephena Kinga, kterou v úvodu četla paní Darko a taky ten možná nejlépe pasující klíč ke Kellyho filmu. Taky se vám při závěrečných titulcích zdálo, že stojí pan režisér vedle vás a sází vám přes ucho do hlavy brouka? Davča Lynch z něj musí mít radost - jen snění nahradil paralelní vesmír a resetovaný život. Mimochodem, vždycky jsem si přál takovou učitelku literatury, jakou je tady Drew Barrymore.. (18.12.2010)

Noční můry a fantazie zamotané do reality, nebo realita zamotaná do nich. Je to, jako opakovaně se budit ze sna, znovu se do něj nořit a znovu budit. Sotva se na chvíli zorientujete ..... už se zase ztratíte v jiném ději. A oba děje se prolínají, splývají, unikají, matou ..... a ten sen, ačkoliv se snažíte sebevíc ..... ten rozluštit nejde. Prapodivný film. A protože jedinou jistotou, pro mě zůstává odkaz na povídku Grahama Greena „Ničitelé“ jdu si ji vylovit z knihovny a znovu připomenout. „Což by mě (jak pravila profesorka literatury) při nekonečných 13-ti stránkách (omyl 15-ti) mělo udržet vzhůru celou noc“ (12.05.2005)

Scénář: Richard Kelly .. Ničím strhující snímek, jenž je pouze formálně skvěle vystavěný. Může za to povedená režie a skvělé herecké výkony většiny představitelů. Ovšem žánrové zařazení už je složitější a konečné zapůsobení snímku je nejen velmi různorodé, ale jelikož jde o časoprostorové pochody, je téměř nemožné najít nějaké obecné vysvětlení.. __ Jako celek mne Donnie Darko nechal poměrně chladným. 50%. (15.11.2005)

Ptám se, proč je tento film tak kultovní? Přiznám se, že jsem jej zkoukl především ze studijních důvodů. Nekoukal jsem na to jako fanoušek daného žánru. Přitom ale fanoušek daného žánru jsem. Bylo to hezké, ale že bych klečel před televizí se zalomenýma rukama, to nemůžu říct. Podle toho, co jsem o tom tady od vás četl, jsem čekal asi trochu víc. Na druhou stranu, ušetřil jsem za kapesníčky. (04.09.2011)

Svět se řítí do průšvihu. Průšvih je, že to ví jen Donnie, a svět si naopak myslí, že v průšvihu je Donnie. Pokud vám to zní zamotaně, pak vězte, že to ještě vůbec nic není a že odhalování hranic a rozdílů mezi snem a realitou, duševním zdravím a chorobou a pravdou a iluzí bude záležitost nanejvýš krkolomná a uspokojivé výsledky neslibující. A že Donnieho příběh není pro ty, kdož se doprošují faktů naservírovaných na stříbrné míse i s oblohou, ale víc zalahodí chuťovým buňkám milovníků těch filmů, které dovolují divákovi udělat si vlastní závěr. Případně necitelnou lopatou odhází léty nahromaděný balast ze vzpomínek těch z nás, kteří si svá léta bláznivá odkroutili ve srážkách s autoritami, které věděly všechno nejlíp. Takoví budou toužit zakroutit valné části učitelského sboru i skvěle slizkému Patrickovi šíjí, ale i tak ocení herecké mistrovství všech zúčastněných, nad kterými ovšem se samozřejmostí absolutistického panovníka kraluje Jake Gyllenhaal. Pokud toho kluka nečeká hodně velká budoucnost, tak jsem králík. A než mě někdo vezmete sekáčkem přes krk a stáhnete z kůže, podotknu něco pro ty filmových point lačné: režisérská verze leccos ze záhad filmu objasní. Jenže... Nemáte někdy pocit, že odhalené tajemství je jako supernova, jež se stala bílým trpaslíkem? Štěstí, že za každou odhalenou záhadu přibudou dvě další. A štěstí, že je tu filmový hrdina, k němuž cítím sympatie jako k málokterému jinému, a film, kterému dávám plný počet hvězdiček a ještě se mi to zdá málo. (10.09.2007)