Hranice života

Když koukáte na Lynche, tak ačkoli někdy nechápete, co chce tímhle a tamtím naznačit, tak aspoň víte, že tím chtěl něco říct a že to dělá sofistikovaně a elegantně. Tohle Foster postrádá. Snaží se, pravda, ale jeho vizuální hrátky jenom zastírají dějovou chudost. A proč se mi poprvé stalo, že McGregor vedle daleko méně zkušeného Goslinga vypadá jako béčkový herec? Asi mu došlo hned první natáčecí den, k čemu se upsal... PS: Nenechte se zmást tím, že vám někdo řekne, jak to bylo zmatené a umělecky podané. Neskáče se tady v čase a Foster vám nedělá do mozku díru. Spíš jako by vyprávěl sen. Ale všichni víme, že nejlepší sny jsou naše vlastní. (12.04.2006)

Myslím, že podobné psychodelické filmy mohou být opravdu strhující jen tehdy, když jsou tím "pravým" a jediným způsobem, jakým se režisér vyjadřuje. To ale není Forsterův případ - Forster točí jindy relativně klasicky, jen tentokrát si nejspíš řekl, že natočí zamotaný film, protože tak se přece pozná dobrý režisér. Výsledek je velmi chtěně vykonstruovaný. A svou strukturu staví natolik na odiv, že jí není možné propadnout, ale naopak se na ní musím neustále soustředit a hledat významy a odpovědi dřív, než by bylo nezbytně nutné pro vychutnání děje (který je zcela upozaděn a slouží jen jako důvod motat divákům hlavy). Možná oceňuju některé formální kvality, ale ve výsledku jde o film, který mě nevpouští do sebe, jen chce být obdivován a rozebírán. A já mu na to... říkám ne. Zvlášť když ke konci se odhalí, že za vším tím "machrováním" opravdu vůbec nic není a skončí to na úrovni "všechno byl jen sen"... (21.06.2013)

Jasně, Forster měl za lubem natočit neo-Lynchovinu, což se mi dařilo nějakých 90 minut, ale při tom závěru a trochu, přiznejme si, suchém rozluštění to nedopadlo nejlíp. A ten, kdo ten závěr nepochopil - tak to toho upřímně lituji, protože je dement. Hádanka na konec. Víte proč všichni tak rádi obsazují Naomi Watts? Protože umí skvěle hrát, a to bohužel jako jedna z mála. :-) (28.11.2009)

Nebýt toho divného konce, tak bych možná skončil na pěti hvězdičkách. Marc Forster si mě získal už svým silným debutem Ples příšer a svoji režijní kvalitu dokázal i v následujícím film Hledání Země Nezemě s Johnny Deppem. A teď, když jsem zjistil, že režíruje novou Bondovku (Quantum of Solace), jsem musel dokoukat jeho kompletní filmografii. Stay je film, kde je kladen důraz na formu a obsah zůstává pozadu. Obvykle dávám přednost zajímavým příběhům než jejich formální stránce. Stay mě přesvědčil svým moderním ztvárněním, protože takový střih by si nikdo dříve nedovolil a ve škole by nás za to Eva Bobková vyhodila od zkoušek. Poslední dobou herce Ryana Goslinga vídám častěji a začíná se dostávat do mého žebříčku výborných herců. (01.07.2008)

Interesantní formální stylizace je spolu s perfektní akustikou a typickou Forsterovou minimalistikou postavena před kostrbatý a naprosto nepřehledný scénář, kde je závěrečná pointa na celku to zdaleka nejzbytečnější. Postavy jsou zahrané slušně a velice překvapí Ryan Gosling, který předvádí skutečně vynikající výkon. Lehký zmatek ve střihové skladbě se dá ustát bez mrknutí oka a kochat se výtečně naaranžovanou výpravou a do detailu zmáklou technickou stránkou filmu můžeme do sytosti. Bohužel snaha o čistokrevnou "Lynchovinu" se jaksi nepovedla. Na to je Forster až příliš umírněný, korektní a "do masa nejdoucí" režisér/člověk. Solidní a zamotané pokoukání, které však inovaci v jakémkoli aspektu v žádném případě nepřináší. (09.09.2006)