Režie:
Oriol PauloKamera:
Xavi GiménezHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Adriana Ugarte, Chino Darín, Javier Gutiérrez, Álvaro Morte, Nora Navas, Francesc Orella, Clara Segura, Aina Clotet, Belén Rueda, Ana Wagener, Albert Pérez (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V den pádu Berlínské zdi se nad Španělskem točí zvláštní bouře a malý chlapec slyší v domě přes ulici hluk souboje a jde se do obydlí sousedů podívat. Tam spatří muže s krvavým nožem stojícím nad mrtvou manželkou. Chlapec v panice prchá a venku na ulici ho přejede auto. Po mnoha letech přichází identická bouře a Vera Roy (Adriana Ugarte) najde ve svém domě starou kameru a televizor. Když si chce se svým manželem pustit staré nahrávky, ještě netuší, že působení nevyzpytatelného přírodního jevu jí několikrát změní život takovým způsobem, jaký si do té chvíle nedokázala ani představit. (C0r0ner)
(více)Videa (3)
Recenze (155)
Defilé WTF momentov a zbytočne rozťahaná, banálna zápletka. Koniec úplný výsmech. Keby si viac postrážili scenár a niečim to oživili, mohla to byť pecka. Takto je to priemerná, aj keď zručne nakrútená, hovadina na jedno pozretie. Z Paulovej trojky je toto spomedzi El Cuerpo a Contratiempo najslabšie. ()
Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? ()
Další Oriol Paulo, další masterpiece. Normálně s pětihvězdami šetřím, rozdám jich během měsíce jen pár, protože po tolika viděných filmech už je vskutku vzácností narazit na další, co vás naprosto ohromí. A přesně to lze konstatovat u Záhadné bouře, geniálně vykonstruovaného snímku, který si bere kousek z mého milovaného Darku, neprávem opomíjené Coherence nebo třeba stejně perfektního Predestination, kterému se dostalo větší pozornosti až letos při uvedení na Netflix a HBO. Subžánr cestování v čase s cílem rozdrtit divákovu mysl já budu navždy milovat. A s ním veškeré filmy, co jej zdařile obsáhnou. [viděno na Netflixu 28.12.2022] ()
Já jsem tě zachránila. Teď jsi na řadě ty. Večne strapatý Oriol je majster sveta v kombinovaní, ba až prekombinovaní. Počas tejto búrky sa ale podľa mňa krotil, pretože to cestovanie v čase je celkom prehľadné. Príbehovo je to hutné, miestami atmosferické a všetky postavy sú zaujímavé. Odporúčam. ()
Přiznaná inspirace Frekvencí, ale narozdíl od originálu Paulo hlavní hrdince zamíchá životem podstatně víc. Na druhou stranu to je kámen úrazu, protože když nad tím člověk začne trochu přemýšlet, a to se prostě stane, zjistí, že to trochu nehraje. A to především v závěru. Nicméně to je jen mírný scénáristický lapsus, který zase tolik celkový dojem nezkazí. Seděli mi i herci s výbornou a sympatickou, byť občas až moc hysterickou, Adrianou Ugarte v hlavní roli. Jedná se sice zatím o nejhorší Pauloeho (nebo jak se to skloňuje) režijní počin, ale pořád je to nadprůměrná zábava. 70% ()
Galerie (11)
Zajímavosti (6)
- Počas scény, keď Vera rozpráva o svojich spomienkach, v kine sa mihnú zábery na filmy Stroskotanec (2000) a Kontakt (1997). Oba sú režírované Robertom Zemeckisom, ktorý režíroval aj Návrat do budúcnosti (1985), ktorý má vo filme viacero odkazov. (megajalec)
- Hodiny na škole se po zásahu bleskem zastavily v čase 10:04. Stejný čas ukazovaly hodiny ve filmu Návrat do budoucnosti (1985). (vojacekr)
- Když se Vera (Adriana Ugarte) vloupe do domu, lze si na zdi všimnout kalendáře, který zobrazuje rok 2017. Děj filmu se ale odehrává v letech 1989 a 2014. (vojacekr)
Reklama