Generace X

Na jednu stranu šíleně divnej film, kde hrajou hlavní roli lhostejnost a až přehnaně podivný chování rodičů, ale na stranu druhou to je zajímavý a hlavně hodně chytlavý, přičemž zhruba do poloviny je to fakt excelentní, ale pak už přece jen převládne ta divnost nad zajímavostí a kvalita jde trochu dolu. Přišlo mi to jako takovej mix mez Americkou krásou a Donnie Darko, ale kvality obou snímku to nedosahuje. Nicméně Jemie Bell zahrál skvěle a Camilla Bell je fakt moc pěkná. (28.04.2008)

Rozporuplný film, který vypráví o lhostejnosti dnešního světa za pomoci vyobrazení takového "normálního předměstí kdesi v USA". Většina postav mezi sebou komunikuje na oko vřele a chápavě, přesto však mnohým z nich jde jen o vlastní prospěch a jsou příliš zahleděni do svých problémů, aby dokázali vnímat vážnější situace, které se odehrávají v jejich bezprostředním okolí. Zobrazená přezíravost některých dospělých postav, stádovost a "slepá poslušnost" mladých je dokonalá... a mezi tím vším ční Jamie Bell, který se snaží vyrovnat se smrtí svého nejlepšího přítele. Se snímkem jsem měl ovšem dva problémy, které nakonec ubraly ve výsledném hodnocení jednu hvězdu. 1. Nedokázal jsem se ztotožnit ani s jednou z různorodých postav, což bych u takto prokresleného příběhu nečekal. 2. závěr, konkrétně osud hlavní osoby, mi přišel v rozporu s předchozím děním filmu. Jinak jde ovšem o velmi dobře napsané a zahrané drama (komedie je spíše matoucím zařazením), které stojí za to vidět. P.S.: Vyzdvihované kvality snímku (zobrazení přezíravosti a stádovosti) dle mého ještě mnohem lépe vyjádřil estonský snímek Klass, který sice pojednává o jiné problematice, ale zanechal ve mně hlubší dojem. (25.08.2011)

Takovej ten typ filmu, kterej je vicemene o nicem, ale je natocenej tak trochu jinak a pusobi divne, pricemz se to pohybuje od cerny komedie po drama a misty to skutecne, jak uz tu nekteri zminily, pripomina Donnie Darko, jehoz kvalit to ale nedosahuje. Cely to totiz pusobi tak trochu lacine a je videt, ze Posin jeste neni zkusenej reziser. Nicmene krome fajn scenare se mohl oprit o perfektni hereckou sestavu, z nichz nejzajimavejsi je asi Fiennes, kterej tu hraje desnyho dobraka, coz je oproti jeho magorum zajimava zmena, dale stoji za pozornost Moss, ktera ma nejak desne velky kozy a samozrejme Jamie Bell v hlavni roli, kterej to zvlada s prehledem. I kdyz se film misty krapet tahne a doplaci na prehnanou delku, stejne jsem se vetsinu casu dobre bavil, film me zaujal a par scen je dokonalejch. (14.10.2008)

Ja by som tento biedny pokus o sociálnu satiru nazval AMERICKOU KRÁSOU pre chudobných duchom. A naozaj tým nechcem uraziť nikoho z tunajších vysoko hodnotiacich užívateľov. Mne osobne nič na tomto filme neprišlo ani úchylné, ani kontroverzné či inak rozrušujúce alebo nedajbože originálne. Tie dve hviezdičky sú len za to "buňuelovské oko" a decentne vulgárnu CARRIE - ANNE MOSS (až tu som si totiž všimol, že tá ženská má "dudy" :-)). TECHNICKO - OSOBNÁ POZNÁMKA: Distribútor túto snímku v náhlom pomätení zmyslov nazval GENERACE X. Nuž tak týmto termínom sa v polovici 90 - rokov zvykli pomenovávať mladí američania, zobrazení napríklad v STILLERovej REALITY BITES alebo CROWEových SINGLES. Neskôr ju dodefinoval FINCHER vo FIGHT CLUBe. Možno ma tu nejaký teoretik zahamuje, ale bolo to tak. Generáciu tohto filmu by som ja nazval GENERACE D. To D je ako dementi, keby to niekomu nedocvaklo. :-) (7.8.2007) (07.08.2007)

Skutočne žánrovo veľmi ťažko zaraditeľné. Čím to nazvať? Najviac mi sedí "Psychologicko-satirická dráma s prvkami ľahkej absurdity". Práve spomínaná absurdita je vlastne ťažiskom celého filmu, avšak zatiaľ čo zo začiatku to môže pôsobiť rušivým dojmom, postupne si na zvláštne/šialené/mrazivé/znepokojujúce správanie postáv zvyknete a ponoríte sa do ich osudov, ktoré možno postrádajú väčšiu hĺbku, ale je ich toľko, že by film musel trvať prinajmenšom 3 hodiny. Dostali ma všetky "rodičovské" herecké výkony, najmä excelentné dámy Allison Janney a Glenn Close, za zmienku stojí aj fešák Ralph Fiennes (prednedávnom som videla finále Harryho Pottera a ktože by to bol povedal že z Voldemorta sa nám vykľuje takýto neškodný delfín s bezbranným úsmevom? ). Jammie Bell svoje kvality len potvrdil a Hornerova hudba do filmu pasovala ako riť na šerbeľ, celkovo pochmúrny soundtrack a Placebo na úvod je zvládnutý. U mňa to na 100% nie je, ale jednoznačne stojí za povšimnutie a prípadnú diskusiu o tom, do akej miery sa tu dajú hľadať skutočné paralely s vývojom konzumnej a individualistickej spoločnosti a sociálnej letargie. (07.08.2011)