Fimfárum 2

Bylo by divné, kdyby všechny Werichovy pohádky byly stejně geniální. Je vidět, že oproti prvnímu dílu je to co "zbylo" trošku slabší a pointy nejsou tak úderné. Sám se divím výběru, dovedl bych si představit i jiný, ale nejsem animátor... Každopádně si s tím autoři poradili a výsledkem je skvělá podívaná - i když spíše pro dospělé. (24.01.2007)

Ctyri loutkove animove pribehy z ceske knihy Jana Wericha jsou dosti nevyrovnane a nektere jsem nechapal jako pekne vypravena a zajimave vizualne lazena s nazvem Hrbaci z Damasku nebo klasika o Palecku, ktera je natahovana ale celkove pekna. Zbyle dve pohadky pro starsi a premyslive se mi nelibili at uz kvuli nelakevemu deji nebo divnemu vyusteni udalosti. Ve vysledku vychazi uchazejici prumer. 55% (09.01.2011)

Oproti prvnímu Fimfáru zde chybí moment překvapení. Všechny příběhy jsou akademicky učesané, vypulírované a nic tudíž nevyčnívá z řady, řemeslně slušně odvedené, jen holt to co jsem čekal tam bylo a ani o chlup víc. Ke všemu navíc trpí neúměrným natahováním děje, takže Vám úsměv posléze tuhne a přesvědčujete sami sebe, že je to moc fajn, protože jste čekali, že to bude fajn. Tož tak. (29.10.2011)

Na první díl vzpomínám jako na nápaditý a mírně temný antalogy film, který si mě celkem získal, každopádně díl druhý je mizernost naprosto neschopná jakéhokoliv zajímavého vyprávění, a kvalita všech příběhů šla naprosto do kytek. Stylizační vizuál pořád na stejné úrovni, bohužel dvojka vážně nemá tu samou sílu ve scénáři, a zůstává tím nejhorším z tohoto universa. (23.02.2021)

Upraveno v září 2022. Fimfárum 2 pokračuje v tom, co započal první animovaný film. Stejnojmenné knižní předloze Jana Wericha byl vdechnut nový život, v loutkové variantě, přičemž ilustrace Jiřího Trnky rozhodly o směrování podoby. Pohádky mají atmosféru rozpustilosti v nadhledu. Výtvarná stránka je karikaturní, tím vlastně souzní s rozvernou, ba často až černohumornou náladou vyjevených slov. Werichovo Fimfárum je, stejně jako klasické pohádky a lidová vyprávění, odhalením archaických náboženských představ, obzvláště šamanismu. Výtvarník a režisér Jan Balej zpracoval Moře, strýčku, proč je slané? Sestup do podsvětí je velmi starobylou iniciační zkouškou, pro šamany patří k nejzákladnějším extatickým povinnostem, a Werich s tou elegancí sobě vlastní si nejen dobírá lakotu, ale také vysvětluje přírodní skutečnost. Loutkářka a zejména základní kámen celého animovaného Fimfára Vlasta Pospíšilová, s ilustrátorem a grafikem Petrem Pošem, přispěla drsnější černohumornou anekdotou Tři sestry a jeden prsten. Žádné šamanské iniciační obřady se neobešly bez rituální smrti a rituálního mrzačení nebo ztotožnění, Werich je zde troufale jízlivý. Aurel Klimt si s malířem Martinem Velíškem vybrali arabský motiv O třech hrbáčích z Damašku. Již v prehistorické době nabyli kováři pověsti ambivalentní povahy: vysoce vážení pro svůj kouzelnický um, přesto taktéž obáváni a opovrhováni (a to ze stejného důvodu, z jakého byli uznáváni, tedy pro své "mistrovství" s ohněm). Takový Héfaistos se od všech ostatních Olympanů lišil svou ošklivostí a zmrzačením, a právě to jeho zmrzačení je důsledkem iniciace magického a šamanského typu, tedy je to cena za kovářské vědění, Werich bravurním způsobem vystihl onu protikladnost a dvojsmysl kovářova postavení. Zkušený Břetislav Pojar s výtvarníkem Pavlem Koutským zakončili druhé animované Fimfárum Palečkem. Palečkova dobrodružství, v nichž fyzické nedostatky nahrazuje hrdina chytrostí, jsou vlastně proslulými extatickými poutěmi šamanů, a Werich zde ze svého anekdotického výrazu nepolevuje. Motorem animovaného rozpohybování loutkového Fimfára je Werichův hlas, doplňovaný v aktuální akci hlasem Oty Jiráka. Fimfárum 2 je zábavnou loutkovou hříčkou a zhmotněním rozvernosti Werichových slov. Karikaturní, anekdoticky surový a obhroublejší kontury života věrně vystihující požitek. (27.06.2017)