Noroi

Noroi je k podělaní strašidelný, ale na rozdíl od většiny svých kolegů ve found-footage žánru nabízí víc než jen pár solidně děsivých scén. Investigativní linie se vážně povedla, propojení s televizními pořady a krátké rozhovory s náhodnými lidmi dodávají potřebnou variabilitu. Vyšetřovaní je tak po celou dobu maximálně zajímavé, proto bez problémů přežijete i brutální dvouhodinovou stopáž. Kdyby se v druhé půlce trochu víc přidalo na tempu, byla by to naprostá fantazie. 80% (06.10.2013)

Dokumentarista sa nezaprie. A v tých najvyhrotenejších a najtragickejších chvíľach ( záverečné minúty ), nepustí kameru z ruky. Ale to je len logický faux pas, ktorý obsahujú aj tie najlepšie Found footage kúsky. Tu ide skôr o nezaujímavý dej, ( pre mňa ) takmer vôbec strašidelné scény a minutáž, ktorá je ( ak je to nudné ) pre tento žáner katastrofálna. Prečo to nemalo rovno tri hodiny? (18.04.2018)

Uff, co k tomuto filmu dodat? Dlouho jsem se rozhodovala jak hodnotit. Byl to celkem zajímavý kousek, o tom žádná, ale chybělo tomu cosi "spešl", až na pár lekavých a děsivých scén to nevidím na víc než na průměr, očekávala jsem něco hrůzyplnějšího od found footage hororu, navíc od Kódžiho Širaišie, viděli jsme to u Grotesque, to byl maximálně až přehnaně brutální příběh, tentokrát však mě docela zklamal, a že si na takové druhy hororu potrpím, jen co je pravda. (10.01.2014)

Kôji Shiraishi prostě umí Horror. Ať už jde o torture porn, kde jsem se s ním seznámil (Gurotesuku), nebo Blair Witch like strašení v Noroi. Necelý dvě hodiny na takovej film se mně zdálo fakt moc, ale nakonec to uteklo jak voda. Ve výsledku jsem to viděl na 4 *, ale pak jsem měl jít ve čtyři hodiny ráno na záchod, a působivost celýho filmu na mě dopadla na plný pecky. Scary as Hell!!! (15.01.2011)

Ty Japonci vážně potěší a občas ještě dost překvapí. Už se skoro stává tradicí, že moderní horror, který mě dokáže vyděsit, zpravidla pochází z Asie. Spousta lidí to asi určitě bude přirovnávat k Blair Witch, ale aby bylo jasno – takhle měla Blair Witch působit, měla, jenže, dobře čistě subjektivně na mně, nepůsobila ani za mák a tomuhle nesahá ani po kolena. Ale Noroi mě rozválcovalo. Skvělá atmosféra, jsem rád, že jsem si to nepouštěl na noční. To bych se asi pokakal. Také je to první film co jsem viděl, kde tzv. hand cam styl snímání (a že ho zrovna nemusím) má své opodstatnění a kde byl uveden v dokonalost. V Noroi vůbec nepůsobí jako rušivý element, naopak, na budování atmosféry se podílí obrovskou měrou. Příběh a zápletka sice „typicky“ asijská, ale ten civilní způsob vyprávění, žádná triková a digitální onanie, tomu dodávají opravdu mrazivou atmosféru. Vyzdvihnout musím ještě hudbu, která v naprostém duchu minimalismu Johna Carpentera válcuje a děsí jako prase. Brrr, ještě teď mám husí kůži. (07.09.2011)