Krokodýl zabiják

Videl som veľké množstvo filmov o vraždiacich zvieratách, ktoré agresívne útočia na ľudí. Takže mám už skúsenosti aj so zabijáckymi krokodýlmi. V prevažnej väčšine to boli americké, béčkové, nízkorozpočtové snímky. Môžem kľudne napísať, že to boli takmer všetko braky, ktoré to ledva vytiahli na jednu hviezdičku. Teraz som si však pozrel krokodýla zabijaka (Killer Crocodile), ktorý je súčasťou klasickej horrorovej talianskej školy z konca osemdesiatych rokov minulého storočia. Je to lacné béčko, ale poviem vám pravdu, že mi táto stará talianska pizzovina chutnala omnoho viacej ako novodobý digitálny americký popcorn. ** (28.04.2021)

Atmosféra filmu se po celou dobu vezla na stejné vlně a divák se mockrát nějakého momentu překvapení či lekavých scén nedočkal. Tvůrci totiž nechali svou obrovskou maketu krokodýla kroužit kolem své oběti, pak cvaknou čelisti a nebohý člověk zmizí pod hladinou. Nic moc zajímavého. Ještě horší byly pasáže, ve kterých zabiják nefiguroval. Tyto scény byly nejen plné nudného kecání, ale vůbec nic důležitého jste se v nich ani nedozvěděli. Pojďme však k těm příjemnějším věcem: celý film je totiž nabitý komickými prvky, které nenechají nikoho v klidu. Nevím jestli to byl úmysl režiséra, ale když už nedokázal diváky vyděsit, tak je stoprocentně dokonale pobavil: Spíše bych ho označil za ‘‘hororovou parodii na krokodýlí filmy‘‘. Smát se u něj určitě budete o tom žádná, ale bát se? Leda tak desetileté děcko! Když spočítám všechna pro a proti, vyjde mi z toho trochu horší průměr. (13.01.2010)

„Kto je to, ten Joe?“ – „Ostrý chlapík.“ – „Môžeme si ho kúpiť?“ – „Zabil by ťa už len za tú myšlienku.“ Toto je jeden z tých filmov nášho detstva, ktorý nám uviazol v pamäti vďaka nezabudnuteľným scénam, čo samo osebe ešte neznamená, že je to kvalitný horor. Pamätám si, že som to videl ako žiak základnej školy na videu a nikdy som neodkázal zabudnúť na legendárnu scénu, v ktorej beštiálne charizmatický lovec vraždí krokodíla ľudožrúta a ten sa s ním ponára do desivej bažiny. Najbližšie som si Krokodíla zabijáka pozrel o 15 rokov neskôr, povedzme okolo tridsiatky a prekvapilo ma, že bol oveľa lepší, ako mnohé neskoršie krokodílie krváky (á la séria Jazero). Atmosféra sa dá krájať vďaka hudbe Riza „Kanibali“ Ortolaniho (občas vykráda Williamsove motívy z Čeľustí, tak ale čo), exotická výprava je pôsobivá (prostredie džungle, mútnych riek a močiarov tomuto druhu zvieraťa fakt sedí), krokodíl poctivo vyrezaný z dreva (alebo tak aspoň pôsobí), vraždiace scény riadne krvavé (gore robil renomovaný taliansky maskér Giannetto De Rossi - ZOMBI 2, THE BEYOND) a samozrejme geniálny Ennio Girolami. Je to rovnaké béčko, ako Aligátor, ale rovnako, ako on, i ono má aj po rokoch (pre fanúšika žánru) niečo zubaté do seba. (29.08.2007)

Vzhľadom na rok výroby a skutočnosť, že sa jedná o taliansku produkciu hodnotím Krokodíla zabijáka pozitívne. Megakrokodíl vyzerá na svoju dobu dosť dobre a Taliani sa s ním neboja vytasiť už od počiatočných sekúnd, čo je oproti mnohým iným béčkovým monster/animal hororom, ktoré so svojou príšerkou otravne vyčkávajú až do záverečného finále určite pokrok. (04.10.2010)

Tehdy ve třinácti nebo čtrnácti letech to byl opravdu zážitek, na který jsem koukal zpoza pokrčených nohou přitisknutých k obličeji, sedíce v křesle pod dekou. Bylo to napínavé, mělo to exotické prostředí a hlavně obrovského, ale fakt obrovského krokodýla. V hlavě mi utkvěl především závěr, kdy hlavní hrdina stojí na hřbetě té příšery, bodá do ní kopím a pomalu se i s ní potápí a pak úplný konec, kdy loď propluje záběrem a kamera se zaměří na cosi v džungli... to mě vždycky mrazilo. Dnes bych to s posměškem odpískal, ale tehdy se mi to zdálo jako nejlepší monster film. (10.12.2010)