Ex Drummer

Absolutně největší PUNK (jak zde již bylo mnohokrát poznamenáno) od dob vzniku Sex Pistols. I když forma velmi převyšuje příběh, kvalitě to neškodí, velmi bizarní shluk osobností založí kapelu, utká se s kapelou chlapa s půlmetrovým péro, je tam taky ženská s rybí kundou a to všechno má filozofický přesah! Bravo! (06.01.2010)

Tvrdá severská absurdita, naturalistická symfonie, která jde u většiny lidí daleko za hranice. Kromě zvrhlostí a oplzlostí ale nechybí ani lyričnost, díky čemuž bych film nejvíce přirovnal ke Kubrickově Mechanickému pomeranči. Jestli je tohle pro vás, zjistíte už na začátku, protože vězte, že bude jen "hůř". (11.06.2012)

Zatraceně kvalitní ujeťárna o třech muzikantech, kteří žijí na samotném dně společnosti. Aby mohli založit rockovou kapelu, potřebují bubeníka. Vybraný chlápek, spisovatel, tvoří zpočátku pro diváka jedinou normální postavu dílka. Ovšem jeho skryté zájmy při vstupu do kapely ho postupně degradují na roveň ostatních účinkujících individuí v tomto bizarním divadle. Režisér se s tím vskutku nesere a valí do diváka jednu šílenost za druhou. Plešatou nadrženou matkou jednoho hudebníka počínaje a půl metrovým dickem konče. Během sestavování kapely a její přípravy na veřejné vystoupení tvůrci postupně odhalují osudy jednotlivých postav a věřte, že i tohle je síla. Kvalitní hudba, kamera, vystavění příběhu, uvěřitelní herci, salva výše zmíněných bizarností a násilnosti tvoří dokonalou špinavou směsku ve stylu drogy, sex a rock´n´roll, která optimálně naladěného, značně otrlého diváka posadí doslova na prdel a koncem, který režisér předvedl, zamáčkne hluboko do toho, na co si divák sedl. Velmi zvláštní, ale velmi dobré. Za mě jasný plný počet. (06.03.2012)

Belgický režisér Koen Mortier inscenoval něco jako filmovou performanci. Experimentální snímek natočený netradiční uměleckou formou, která se asi nejvíce blíží britskému kultovnímu Trainspottingu, společným jmenovatelem je jak prostředí sociálně vyloučené komunity drogově závislých a dalších vrstvev z absolutního společenského dna, přemíra násilí a expresivního výraziva, ovšem tam, kde Danny Boyle použil humor a metaforu, tam se Koen Mortier kvalitativně pohyboval o několik pater níže. Jeho primární záměr šokovat a provokovat diváky byl ovšem naplněn bezezbytku, v této souvislosti si dovolím použít známý citát surrealisty André Bretona, který tenhle film vystihuje až překvapivě: „Nejprostším surrealistickým činem je sestoupit do ulic s revolverem v ruce a nazdařbůh střílet, pokud možno do davu. Kdo neměl alespoň jednou chuť skoncovat tímto způsobem s titěrným systémem obvyklého zhanobování a oblbování, má již v tomto davu své vyznačené místo, a to s břichem ve výši hlavně…“ Po zhlédnutí Ex Drummera ale dobrovolně zůstávám v davu... (24.08.2010)

Za prvních cca 20 minut by si asi zasloužil lepší hodnocení, ale pak se to zvrhlo v samoúčelnou kravinu a to co na začátku připomínalo pokus o recesi, zapadlo pod vrstvou trapností. Rozhodně se nepohoršuji nad zobrazováním násilí, sexu a všemožných nekonvenčních záležitostí, nicméně dělat kult z filmu, kterej si klade ambice snad jenom šokovat co možná nejbrutálnějšími scénami a přitom postrádá nějakou myšlenku mi přijde přinejmenším přehnaný(Se zamyšlením nad manipulátorstvím, které by se mohlo nabízet, se nespokojím). Ale dovedu si představit, že si na tomhle snímku někdo něco najde. Navzdory mnoha jiným odpadům, ale nemůžu říct, že bych litoval návštěvy projekce. Když nic jiného stal se podnětem k zajímavé diskusi. (06.07.2007)