Vyznání Anny Elliotové

Opět zbytečně vášnivá scéna na konci. Tenkrát se na ulici na veřejnosti fakt nelíbali! Chudák Anna tam uběhla skoro maraton, (předlohu jsem nečetla, ale asi si ji opravdu přečtu). Obsazení v pohodě, Anna je hezká, akorát měla účes, který to tolik neukazoval, ale muži v Austenové asi hledí na jiné hodnoty. :-) Film byl příjemný, ale chybělo tu něco navíc. Narozdíl od jiných austenovských adaptací jsem se tolik nezasmála. (29.07.2009)

Poměrně solidní, romantické drama, které je v záplavě německých braků pohlazením po duši. U tohoto snímku lze dobře vypnout, relaxovat a nepřemýšlet, což je mnohdy velké plus. Tvůrci dobře zvolili exteriéry - anglická honosná sídla zasazená v parcích a zahradách, pobřeží moře či města. Charaktery postav jsou dobře prokreslené, což není k údivu, když předlohou je dílo z pera Jane Austen. Chyby: 1) Na začátku filmu otevře Anna svou dřevěnou truhličku, v níž má schované dopisy převázané stužkou. Sfoukne z nich prach, ovšem kde se na nich vzal? Byly přece zavřené! To se práší i přes víko?2) Ve scéně (tuším, že kolem 50. minuty, ale nejsem si jistý), kdy Anna jede kočárem s Frederickem oznámit, že jedna z dívek se poranila, otevře Frederick bránu, následuje oznámení a chvíli na to vidíme, jak Wentworth odjíždí na černém koni pryč. Kde se tam ten kůň najednou vzal? Nebylo vidět, že by jej někdo přivedl. Zajímavost: Zhruba ve 26. minutě můžeme slyšet Annu hrát na klavír Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit. (25.01.2011)

Za mne jedno z nejslabších zpracování Jane Austinové. Hlavní hrdinka postrádá jakékoli charisma, její bývalý snoubenec také a o ostatních nemluvě. většinou se filmová a televizní zpracování dají koukat s potěšením, tentokráte převládala nuda. Nezachránil to ani Anthony Head, jediný herec, který byl ve své roli uvěřitelný a dobrý. Slabší 2 a půl*. (14.12.2015)

Tak tato austenovská adaptace se mezi mé oblíbené jistě nezařadí. Mírně nadhodnocuji, protože film jako celek víceméně funguje. Spousta nepovedených detailů se ale po jejich kumulaci mění v iritující prvky, které mi výsledný dojem pokazily. Výkon Sally Hawkins byl navíc mírně řečeno podivný; kostýmy a strašlivý účes bych ještě snesla, ale vyjádření vnitřního utrpení polodementním výrazem s pootevřenými ústy po celých 90 minut? Proč, proboha? Dalším hřebíčkem do rakve je pak nulová chemie mezi ústředním párem a po nekonečném natahování i protivně popohnaný závěr, jehož tragickým dovršením byl již mnohokrát zmiňovaný úprk hlavní hrdinky přes celý Bath do všech světových stran. Nejzábavnější na celém Persuasion jsou v tomto případě břitce sarkastické komentáře zdejších uživatelů. (21.02.2011)

Vybavil se mi jeden starý nápěv s novými slovy: Plytká, plytká, plytkááá. Anna připomíná životem unavenou ovci, jejíž herecký rozsah se pohybuje od tupého výrazu s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem k oknu, aby její zornice získaly zdání záblesku (= láska) po tupý výraz s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem od okna, aby její zornice zdánlivě potemněly (= zármutek). Objekt jejích vybledlých tužeb budí soucit a působí, jako kdyby si před každým setkáním s ní musel šlehnout dávku sedativ. A mě vede soucit k tomu, že se zdržím výčtu dalších hrůz. Řeknu jen, že tento film drží hned dvě malinová prvenství. Nejhorší adaptace Jane Austen ever a nejstrašnější filmový polibek – taky ever. (04.02.2020)