Mlčení jehňátek

Tenhle film je z 90% takovej obyčejnej, ale kvůli pár scénám mu prostě musím dát plné hodnocení. Hopkins byl skvělej a líbilo se mi jak všechny furt stíral. "Na večeři mám starého přítele." Mlčení jehňátek je snad jedinej film kde je hajzl co momentálně koná "dobro" ale furt je to hajzl ne jako ti Riddickové a podobný "antihrdinové." Jodie Foster je taky výborná a Buffalo Bill je prostě svůj. (07.08.2005)

S odstupem času možná již ne tak "zlomové" dílko jako v době svého vzniku. Pravda je, že Buffallo Bill či scénář již není nijak originální - ovšem i tak zbývá vynikající technická stránka, brilantní a uvěřitelná stísněná atmosféra, výborná hudební složka Howarda Shora a dobře zadaptovaný scénář. Tedy dobrý nadprůměr... Ovšem to co Mlčení jehňátek navždy zapsalo do historie je vztah, dialogy a zahrání (v tomto případě spíše až prožití) agentky Starlingové a dr. Hannibala Lectora. I dnes se tak jedná o naprostý vrchol (v originálním znění) a to nejen v rámci žánru. (19.12.2005)

Mlčení jehňátek funguje znamenitě i po skoro pětadvaceti letech od svého vzniku. Snad proto, že tu opravdu všechno dokonale ladí - famózními hereckými výkony počínaje přes perfektní práci scénáristy při adaptaci Harrisova románu až po sugestivní kameru a režii (nikdy dřív jsem si asi neuvědomil, jak moc se Demme zaměřoval na detailní záběry obličejů) a zmínit musím i Shoreoův pěkně depresivní soundtrack. (08.05.2015)

Absolutně bezvýhradné, ctihodné, drsné, ďábelsky exekutivní, fanatický, geniální, hodnotný, chladný, imponující, jímavý, krutý, legendární, mistrovský, nadprůměrný, (místy) obscénní, povedený, .... a mohl bych patrně takto abecedně s těmi přívlastky pokračovat až do Z. Není šance napsat do komentáře něco, co by přede mnou nezmínili jiní. Za sebe hodnotím plnou palbou, nenudil jsem se a sledoval jsem film s napětím a očekáváním, co následné minuty přinesou. Nevěřte všemu, co je ve filmech řečeno: Lišaj smrtihlav nežije pouze v Asii, jak tvrdí filmový přírodovědec, "trvalý pobyt" má také v Africe a dokonce i v Evropě. (04.10.2009)

Psychologická sonda do hloubi lidské duše :) Něco Vás probudilo, že? Co to bylo? –Uslyšela jsem podivný zvuk. Bylo to děsivé kvílení. Nějaký nářek. Jako dětský hlas. –Co jste udělala? –Šla jsem dolů. Ven. Připlížila jsem se ke stodole. Hrozně jsem se bála podívat se dovnitř, ale musela jsem to udělat. –Co jste tam uviděla, Clarice? –Jehňátka. Hrozně kvílela. –Poráželi jarní jehňata? –A ona kvílela. –A vy jste utekla? –Ne. Nejdřív jsem se snažila je pustit. Otevřela jsem jim vrata ohrady, ale neutíkala. Jen tam tak stála, zmatená. Nechtěla utéct. –Ale Vy ano. A taky jste utekla, že ano? –Ano. Vzala jsem jedno jehně a běžela, jak nejrychleji jsem mohla. –Kam jste utíkala? –Nevím. Neměla jsem jídlo, ani vodu a byla taková zima, hrozná zima. Myslela jsem, že když zachráním aspoň jedno, ale… Bylo tak těžké. Tak těžké… Uběhla jsem sotva pár mil a sebralo mě šerifovo auto. –Co se stalo s tím jehnětem, Clarice? –Zabil ho. –Pořád se ještě někdy budíte, že? Probouzíte se ve tmě a slyšíte kvílení jehňat? –Ano. (22.10.2015)