E.A. Poe: Podivný experiment

Podivný Exkrement pana Poea mi připravil opravdu velice příjemné překvapení. Možná bych to lehce přirovnal k Shutter Island od mistra Skorseseho, ale ten byl podstatně více hororovější a náročnější. Eliza Graves je dle mého názoru jednodušší a přímočarejší, to ovšem není vůbec na škodu, když herecké výkony jsou naprosto fantastické (převážně Ben Kingsley to skvěle táhne), atmosféra domova lunatiků je úžasná a zvraty v ději jsou opravdu taky luxusní. Neustále jsem hodně truhlil, že tady takovýto film nebyl od onoho Prokletého Ostrova a nyní již netruhlím. (21.11.2014)

Opět konec překvapil trochu víc, než bylo běžná norma očekávání. Láska hory přenáší - i lži? Snímek se točí okolo toho, zdali zvítězí dobro nebo zlo, nicméně tehdejší a mnohdy i dnešní psychiatrická praxe však naznačuje, že dobro pro pacienty není úplně vždy to dobro, leckdy je to zlo. Tedy kdo z koho. (10.11.2019)

O filmech Brada Andersona se dá říci cokoliv, jedno mají však za všech okolností společné: jsou vždycky tak trochu na palici. Pro Elizu Graves to platí tuplem a se svou úžasně vychcanou pointou (nikoliv originální či chytrou) se mi snadno probourala do škatulky oblíbených guilty pleasure. Třešinkou navíc je výborné herecké obsazení a nezbytná ponurá atmosféra, která místy umně evokuje auru starých brakových cormanovek. Líbilo. (26.01.2015)

Nudný, zbytečný a povrchní film, který mi byl protivný skoro tolik, jako z poslední doby třeba Cronenbergova NEBEZPEČNÁ METODA. Nevím, prostě nějak nevidím důvod, proč točit filmy, které se vrací do časů kolem přelomu století, kdy byla současná psychiatrie teprve v plenkách. Respektive samozřejmě tuším, že je za tím fascinace většiny lidí celým tím světem krutých lékařských experimentů, elektrických šoků a svěracích kazajek, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečně nosný motiv pro zfilmování - podle mě se tento prostě film vlamuje do otevřených dveří, protože mi neříká vůbec nic nového. Skutečnost, že se tehdejší medicína s psychotickými pacienty dvakrát nemazlila, považuji za notoricky známou, a žádnou "děsivou a ponurou atmosféru viktoriánského ústavu", kterou sliboval distribuční list Bontofilmu, jsem zde neshledal - PODIVNÝ EXPERIMENT je pozoruhodně sterilní a neživotný film, působící nesmírně studiovým a odtažitým dojmem, a prostý jakýchkoli emocí nebo výraznějšího závanu filmařské invence (naopak klišé je zde požehnaně - za všechny budiž zmíněna scéna, v níž hlavní postava v úkrytu omylem vyslechne rozhovor záporných postav, které usilují o její život, a v momentě, kdy už už hrozí prozrazení, nastane poblíž povyk, který na poslední chvíli odvrátí jejich pozornost - bože, v kolika filmech už jsme tuto ohranou situaci viděli...). Nebavili mě ani herci, včetně Michaela Caina, a to je co říct. Nenašel jsem důvod, proč chtít tento film vůbec vidět a proč by se neměl za pár dní vykouřit z hlavy. Švankmajerovo ŠÍLENÍ, v němž se nápad s prohozením rolí personálu a pacientů v blázinci objevil už před 10 lety, strčí podle mě tuhle nudnou komerci do kapsy. (19.01.2015)

Vydařeně zjevený zámek zrůd na přelomu minuvších staletí. Myslím, že klasik by se nestyděl. Zato psychošamani, i ti zde se rozrušující, by měli. Dnes, stejně jako tenkrát. Zatímco rozhazujeme prachy do celého světa jen proto, aby byly zbůhdarma a bez kloudného efektu prožrány či rozkradeny, z vykolejených často činíme dehumanizovanou zeleninu. Je to tak pohodlnější, levnější a méně hlučné, že? (06.11.2015)