Skoro budět dožď

Víte, proč vždycky žáby kvákají před tím, než se spustí déšť? To bylo tak: Kdysi dávno, když ještě lidé na světě nežili, hrál Pán nebes šachy s čarodějkou Sucha. A prohrál nejdřív vodopády, potom říčky a potoky a nakonec i jezera. Těžko bylo zvířátkům bez vody. Lišky a medvědi neměli co pít, sloni neměli čím si polévat hřbet a ryby? Ty na tom byly úplně nejhůř, ty přišly o své domovy. Zvířátka se rozhodla poslat za Pánem nebes delegaci a postěžovat si. Po hřbetu velkého hada se na nebe vyšplhala žába, liška, medvěd a tygr. Chytré žábě se podařilo dostat se přes strážce až k samotnému Pánovi nebes a přednést stížnost trpících zvířat. Pán nebes prohrál jenom vodu na zemi, dešťová mračna byla stále jeho, a protože měl dobré srdce, seslal své dešťové mraky na zem. Všechny potoky a říčky, jezera, strouhy i studánky se zas naplnily vodou a na zemi se rozlehl šum vodopádů. Od těch dob není třeba kvůli dešti chodit do nebe, stačí svou prosbu zavolat. A proto žáby kvákají vždy před tím, než se spustí déšť. (Jezinka.Jezinka)