Nedodržený slib

Vzhledem k tvůrci filmu docela překvapivě rozmáchlá a koukatelná podívaná. Nedodržený slub vytěžuje všemožná klišé žánru okupačního dramatu a na emoce má připraveny osvědčené recepty, ale situace Židů za Slovenského štátu se na plátnech kin neobjevila hodně dlouho a navíc se tvůrci mohli opřít o silný skutečný příběh. Přesto však jsou osudy hlavní postavy natolik bohaté, že bylo třeba zákonitě nesetrvávat příliš u jednotlivých zastávek na odysei židovského chlapce a tak spíše vzniká povrchní leporelo bez hlubšího prožitku. Ten akorát vykoukne v poslední části, kdy si mladík u partyzánských jednotek trpce uvědomuje, že ho nečká ani v době svobody nic než osud vykořeněného a nevítaného člověka. Jde jen o pár záblesků, které by si určitě zasloužily větší prostor. Po technické stránce však film působí naprosto profesionálně až velkofilmově a může se také opřít o fenomenální výkon Samuela Spišáka, který prochází neuvěřitelnými proměnami z ušlápnutého dítěte k neohroženému a předčasně zestárlému bojovníkovi za svobodu. (16.09.2010)

Během filmu jsem si říkal - "to není možné, co ti naši už nevymyslí, tak trochu příběh slovenského Forresta Gumpa". Ten člověk fakt zažil snad všechno, tak jako "Benjamim Button". Z omylu mě pak vyvedl naprostý závěr filmu, kde se hlavní postava objevila v reálu. Co na to tedy říct? Ano, byl natočen film na reálném základě o válečném životě jednoho slovenského Žida. Chtě nechtě jsem film srovnával s nedávným "Habermannovým mlýnem" a vyznělo mi, že jsou kvalitativně oba stejné. Podruhé tedy tvrdím, že pro dnešní mladou generaci je třeba natočit něco, co hrůzy války (odsuny obyvatel, holocaust atd.) přiblíží téměř v naturální poloze. Dnešní mladí jsou dost otrlí a jen tak něco je nerozhází. Chceme-li tedy jejich myslí a city pohnout, je opravdu nutné natočit to tak, aby to pocítili až v morku kosti. Starší diváci a váleční pamětníci se mnou souhlasit nemusí. Tito ale válku buď zažili anebo si alespoň hrůzy války dokáží představit. Dnešní mladí moc ne. PS: Omlouvám se, pokud jsem někoho pohoršil. Nebyl to můj úmysl. Navíc, když se zde jedná o tak silný příběh, který ale podle mého soudu nebyl dostatečně zdůrazněn. (25.05.2011)

Nejsilnější je film v momentech, kdy naznačuje vazbu na další podobné příběhy - Obchod na korze nebo Poslední vlak. Po úchvatné ústřední scéně, v níž při rodinné sešlosti dominuje SLIB, postupně děj bohužel upadá do mnoha drobných epizod, z nichž je většina rozvedena jen drobně, případně zbytečně (ruští osvoboditelé ukazující svůj železný chrup...). Samuel Spišák zvládl hlavní roli skvěle. (05.09.2011)

„Hlava vždy krváca najviac.“ Snímka inšpirovaná skutočnými udalosťami. Nie je to prehra, ale ani žiadne veľkolepé víťazstvo. Je to "len" dobrý film, u ktorého budete mať síce stále pocit, že všetko (akcia, výprava, herci) mohlo byť lepšie, ale nudiť sa nebudete. Potešilo ma, že tvorcovia sa neboja nadávok, krvi, ani erotiky. Bohužiaľ, väčšinu času kĺžu po povrchu a časté menenie miesta (pracovný tábor, nemocnica, kláštor, partizánsky tábor) diváka vyhadzuje zo sedla, hoci v pôvodných predstavách tvorcov mal asi budiť dojem veľkoleposti a štedrého rozpočtu. Pozitívne hodnotím sympatický, prirodzený výkon Sama Spišáka. (27.05.2011)

Přiznám se, že už jsem dlouho neviděl výborný slovenský film. A přiznám se, že jsem ještě neviděl žádný slovenský pohled na konečné řešení židovské otázky na Slovensku. Až teď s tímto snímkem. Je to dílo na skutečně vysoké úrovni. Sebereflexe, skvělé herecké výkony, nádherný soundtrack i věrohodné lokace a nádherné záběry na Tatry. Děj nás zavádí do období těsně po vzniku Slovenského státu. Začátek filmu je krásný a přenáší nás do doby před válkou, do doby rozpadající se Československé republiky. Přesto divák - snad proto, že tuší jak to asi s představovanými židovskými protagonisty příběhu dopadne - má neblahý pocit konce čehosi hezkého. Geniálně to charakterizovala odlepivší se známka s T. G. Masarykem ve sklenici vody. Jako by to bylo rozloučení s mladou republikou, demokracií a svobodou. Zejména Židé cítí, že se nad nimi stahují temná mračna. Duchapřítomní využili zavčasu možností odjet pryč do Ameriky, Palestiny a někdy i bohužel do zemí, které záhy zaplavil šedý mor nacismu. Ti šťastnější se zachránili. Většina však nechtěla opustit své stařičké rodiče, své živnosti, obchody, majetky... Nesmět do obchodů, biografů a nosit potupnou žlutou hvězdu, bylo potupné ale dalo se to snést. Nikoho ani v nejmenším nenapadlao, že s každým dalším transportem mizí celé rodiny navždy. Netušilo se, že vlaky míří většinou do Polska do konečných stanic obehnaných ostnatými dráty s ohnivě kouřícícmi komíny chuchvalce mastného dýmu v povzdálí.... V té naivitě a snad i díky Vetchému mi snímek hodně připomněl film Všichni moji blízcí. I tam otec (Abrhám) nedá na varování a diví se při nákupu vily od původního majitele (Menzel) proč prchá do Ameriky ,, - co nám ti Němci mohou udělat? Akorát řvou... '' .Jak ale Martin prokličkovává s obrovským štěstím a náhodou nástrahami osudu, spíše mi připomněl film Evropa díky záměně identity. Hodně o této době čtu a některé příbehy lidí židovské víry (nemám rád slovo Židé) jsou neskutečné. často o osudu jedince rozhodla zdánlivá maličkost... A o tom je i tento příběh Martina Friedmanna. ----- Měl jsem velký zážitek a tohle dílo doporučuji vidět! * * * * (03.05.2013)