Zátoka

Tento dokument bych doporučil všem příznivcům Japonska a jeho ušlechtilé kultury. Sledovat ty vymaštěnce v zátoce bylo něco příšernýho. Nejdříve se snaží zamezit natáčení, za chvíli tam kuchají delfíny a ještě se u toho tlemí. Záběry z konference mě jen utvrdily v tom, že je to banda ignorantů. Také jsem si vzpomněl na návštěvu aquaparku, kde měli cvičené delfíny a ještě před vystoupením jste se za 20 euro mohli s jedním vyfotit. Ano, nechutná záležitost. Jenže pak pustí pěknou hudbu, delfíni začnou skákat, cvičitelé tleskat a dál už to znáte. (09.11.2010)

Tradiční agitka ve stylu: Nezabíjejme zvířátka a neberme jim svobodu. Když se polepšil Richard O´Barry, i Vy se můžete polepšit. Na dokumentu mi vadí, že nevěnuje pozornost všem zúčastněným stranám a historickému vývoji problematiky rybolovu. Neb co zde máme nyní, se tu neobjevilo přes noc nebo během posledních několika let. Abychom problém řešili, musíme ho nejdřív lépe pochopit. Dokument jde cestou jednostranné agitace za záchranu delfínů. Dělá to značně zaníceně a emotivně. Bohužel méně promyšleně. Jediné, co se daří, je upozornit na to, že problém existuje. Naopak nahlédnout do širších souvislostí film neumožňuje. To mu bere na síle. Nejde samozřejmě jen o delfíny, ale o japonskou politiku a problematiku světového rybolovu obecně. No a že o praktikách zabíjení kytovců běžný Japonec nic neví? To přeci nemůže nikoho překvapovat. V Německu za 2. Světové války většina němců nevěděla, že jejich režim organizuje genocidu. Člověk velmi snadno přistoupí na filosofii, že o některé věci je lepší se nezajímat. Dávám 5 hvězd za dobrý úmysl autorů. (08.02.2012)

Stejně jako v případě dokumentu Racing Extinction od stejného autora, je oskarová Zátoka plná bolestných výpovědí zúčastněných protagonistů, které by se jako okřídlené cítáty mohly vznášet nad epitafem lidské humanity. Zůstavají vám v hlavě ještě dlouho po tom, co film uvidíte, řežou tam jako malé ostré žiletky a nutí vás neustále přemítat nad tím, co se ve vesmírné jednotě muselo stát špatně, že se člověk takhle vymknul kontole. Pokud to byla v dokumentu Vymírání druhů věta: "Na tomto záznamu zpívá sameček Moha zpěvavého, je poslední svého druhu. Zpívá samičce, která nikdy nepříjde. Je úplně sám. A nyní utichl i jeho hlas", co mi zlomilo srdce a dodnes ji nemohu z té proklaté hlavy dostat, v Zátoce je to "Velryby a delfíni nedýchají automaticky bez přemýšlení, každý nádech je řízen vědomím. Kdykoli se jejich život stane neúnosným, mohou ho ukončit tak, že už se nenadechnou. V této souvislosti používám slovo sebevražda, a ona to tak udělala. Doplavala do mého náručí, podívala se mi přímo do očí, nadechla se a už se nenadechla podruhé. Nechal jsem ji zemřít". Takhle strašně bolestný je tento dokument. Ale to není nic v porovnání s tím, co se děje delfínům v Taiji, kolik jich je ročně zmasakrováno z důvodu exportu do vodních světů a pro maso. Elitní filmařský tým se vydává na toto nebezpečné místo, aby podal svědectví o nehorázném prohřešku proti delfínům. Sedm let od natočení a delfíni se v Japonsku stále vraždí ve velkém. Jestli si myslíte, že jste jako vegani viděli všechno utrpení zvířat, pak vás možná nářek delfínů při jejich vraždení vrátí zpátky na zem... (08.12.2017)

Dokument, který spíše prezentuje nekončící moc médií, než delfíny samotné. To hlavní se mu však povedlo, zapůsobil, a to sakra intenzivně. Asi ve dvou pasážích mi naskočily zimomriavky. Odnáším si tedy z filmu jednu obrovskou životní zkušenost. Chceš - li dnes na světě něco změnit, natoč to na kameru a předej problém médiím. Potom je akci zcela jistě zaručena nějaká reakce, v případě tohoto kousku velmi výrazná reakce. Dokument je však na můj vkus příliš aktivisticky založen a nedává moc možností vyjádřit se k problému z pohledu druhé strany, i když by se dost možná jednalo jen o výkřiky do prázdna. Takový dokumentární střed. * * * (09.10.2011)

neskutečně působivý dokument, ovšem bohužel v tom negativním slova smyslu.. skutečnost, že je v Taiji v Japonsku každoročně brutálně a naprosto bezdůvodně zmasakrováno X tisíc delfínů, je prostě a jednoduše smutná.. nejde tu o maso - delfíní maso obsahuje velké množství rtuti a je tudíž jedovaté.. ani o peníze - když bylo rybářům navrhnuto, že pokud delfíny ušetří, bude jim "ušlý zisk" finančně kompenzován, odmítli.. osobně z toho mám ten pocit, že si Japonci svůj komplex ze zákazu lovu velryb (s)prostě vybíjí na delfínech.. snad s tím začnou něco dělat i další lidé, v jejichž možnostech třeba bude právní cestou něco změnit.. tento dokument v čele s Richardem O´Barrym je k tomu snad prvním krokem.. P.S.: zabíjení těchto inteligentních, ušlechtilých a stále ne zcela pochopených tvorů by pro mě každopádně bylo barbarstvím, i kdyby důvody k němu byly jakkoliv "správné"..... (10.02.2011)