Saulův syn

Vydatné holokaust porno, nemyšleno ani tak ve zlém, protože natočeno je to vážně skvěle. Na druhou stranu je zvolená forma trochu dvojsečná zbraň, protože se o hrdinu vlastně vůbec nemusíme bát a stojí v podstatě velmi paradoxně mimo dění - je jasné, že musí přežít minimálně do poslední scény. Tím se z toho stává opravdu jen sugestivní projížďka tematickým parkem, ale trvám si na tom, že to není míněno tak zle, jak to zní. 4 a 1/2 (12.10.2015)

Nepříliš komfortní divácký zážitek, kdy většinu času sledujeme týl hlavního hrdiny a rozostřený šrum okolo. Hlavní představitel Saula je naštěstí natolik charismatický, že film utáhne i bez větších slov a s jedním výrazem (netečným, ale přesto umíněným jít si za svým stůj co stůj). Sympatizovat se s ním moc nedá, protože zachraňuje mrtvé, zatímco ohrožuje druhé, kteří zachraňují naopak jeho. Nicméně za to, že tvůrci splnili, co předsevzali (ukázat jiný pohled na holocaust), musím jít nahoru. Teď už není pochyb o tom, jaká je nejtěžší a nejhorší práce na světě. Být členem Sonderkommanda. (10.10.2015)

(1001) Tomu říkám filmový debut. Nevím, kdo by co chtěl ještě dovysvětlovat, od prvního do posledního záběru víme naprosto všechno, co jako divák a ČLOVĚK potřebujeme vědět. Sochání pomocí omezeného zorného pole a posílení pouze slyšeného je neuvěřitelně mocné, spolu s (mým) postupným uvědomováním, že jde vlastně o antické drama sofoklovských rozměrů a že budu nejspíš ještě hodně dlouho brečet. A jak praví Marigold: "Film, po kterém je 99% snímků s tématem holocaustu jen přebytečnou patetickou veteší." (28.08.2018)

Saulův syn dokazuje, že i tak otřepaný filmový námět, jakým holocaust bezesporu je, může pořád ještě překvapit něčím novým. V tomto případě jsou to hned dvě věci. První je netradiční kamera, která neustále ocasníkuje hlavnímu hrdinovi, takže si divák může zblízka nastudovat herpes clonu Thomase Janea a Belmonda. Proč ne, originalitě se meze nekladou, i když puntičkáři a milovníci skálopevné lubezkiovské kamery potěšeni nebudou. Po spielbergově dostatečně explicitním Schindlerovu seznamu by člověk nečekal, že se někdo bude pouštět do vod ještě hlubších. Neříkám, že je zde nějaké torture běsnění, ale dvouhodinový pohled do pravého jádra továrny na smrt mi připadá jako posunutí hranic ještě dál. Kdyby tvůrci hodili do placu pár normotvorných tabulek, celý film začal balancovat na hraně zákona. Až doposavaď problém nemám, zvažoval bych i pětku, bohužel jádro příběhu a pohnutky, které vedou hlavního hrdinu k jeho konání, pochopí, obávám se, jen semita, resp. neznaboh a cynik jako já jen těžko. Poslední poznámkou budiž, že je to asi tak 10 let, co jsem naposled viděl v kině film ve formátu 4:3. Dá se doporučit. 80% Edit: Ten film mám i po půl roce pořád v hlavě, takže zvyšuju na plnej. (19.02.2016)

Radikální experiment, který v tísnivém čtvercovém ořezu ukazuje hrůzy holocaustu, udivuje hlavně tím, jak se distancuje od prvoplánového historického sentimentu a konvenčního uspořádání, a posouvá se směrem k žánrové kinematografii. Zřejmě jediný skutečně důležitý film roku, který se vyhýbá všemu lacinému a podbízivému a nabízí nesmírně intenzivní fyzický zážitek, jehož největší hrůzy se odehrávají v rozostřeném druhém plánu nebo mimoobrazovém prostoru a který doslova na svých ramenech táhne ústřední „strojový“ herecký výkon Gézy Röhriga. (15.01.2017)