Černobylské deníky

Tohle už doslova ztrácí smysl - když se nejedná o žánr found-footage, proč je to natočené roztřepanou ruční kamerou? S její "autentickou" přítomností, která však není součástí děje, ztrácí Chernobyl Diaries veškerou působivost a stává se z ní jen zmatené a amatérské pobíhání vyprázdněným panelákovým sídlištěm. Bez atmosféry, bez napětí, bez strachu. Prostě nic. (20.10.2012)

Černobylské deníky hodně překvapily protože nebudu ani mluvit o místě protože to je samo o sobě děsivé místo a nebo li město duchů co má pořád co vyprávět a když už jsme rozjeli tuhle výpravu tak vás celý film pohltí a dost dobře si jízdu užíváte a bavíte se, strach je celkem v klidu zato napětí pojato místem je super herecký jsem spokojený nejvíc s naším průvodcem je výborný chlap prostě mě zaujal. A když už se pak nakonec blížíme ke konci jsem rád za nápad ale čekal sem úplně něco jiného a dosavadní nápad byl málo využit a proto moje hodnocení a mírné zklamání scenaře. (08.09.2018)

Tak tohle ne! Jak nejsem až takový zastánce nějaké velké logiky v hororém žánru a často leccos odpustím, tak toto musím poplivat. Jelikož něco málo o radiaci vím, tak dokud mně někdo uspokojivě nevysvětlí, proč se ze spořádaných soudruhů dělníků (lze předpokládat, že v JEČ to ani uplní dělňasové být nemuseli, tedy že mohli mít i vyšší IQ než 110) po údajném ozáření stali agresivní kanibalové, nehodlám nad tímto počinem vůbec nějak rozjímat. Rádoby kvalitní scény se dají spočítat na prstech jedně ruky, takže u mě je hodnocení srovnatelné s australským brakem The Tunnel, tedy nebrat, nebo jen v případě nouze největší. (15.10.2012)

Mít k dispozici tak nádherné prostředí k natáčení a takhle to posrat si zaslouží vhození do reaktoru. Zavzpomínal jsem na staré dobré časy, kdy jsem v Pripjať navštěvoval takřka denně v multiplayeru PC hry Call of Duty 4. Bohužel film kromě krásného prostředí nemá absolutně co nabídnout. Nevím přesně, kde se natáčelo, ale pár fotografií Pripjaťe jsem viděl a musím uznat, že se prostředí shodují. Ozáření mentálové jsou docela o ničem a takřka nejsou vidět. Napětí úplně nulové. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí a stojí absolutně za hovno. Jejich utrpení si ani pořádně neužijetě, neboť jsou zabiti mimo kamery, kdesi v dáli ve tmě. K hororu to má opravdu daleko a k dobrému filmu ještě dál. Pěknější odpádek. (12.01.2014)

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)