Noroi

Nebudu to skrývat - jsou zde přesně tři momenty, u nichž jsem se málem podělal, pomočil a proskočil stropem naráz. Dějová struktura je vcelku promyšlená, souvislosti do sebe zapadají a tvůrci věděli, jak pátrací nudu ředit zneklidňujícími informacemi a občasnými infarktovými momenty. Závěrečná cca dvacetiminutovka byla pro mou psychiku místy k nevydržení, o samotném závěru nemluvě... Svůj účel film splnil, nabízí pestrou pseudodokumentaristiku, místy napíná, místy děsí, bohužel občas i nudí. Představte si Záhadu Blair Witch, v níž někdo otočil ty stránky, které tvůrci původně nechali na fantazii diváka. Je už jen na vás, zda máte odvahu na ně pohlédnout. Nicméně nelze popírat, že to, co v klíčových chvílích rozpumpovalo můj tep do nepříčetna, může jiné nechat netknuté nebo dokonce zklamat. (20.09.2009)

Velmi nevídaný děj a skvělou atmosféru nabízí Noroi na stříbrném podnose. Jak jsem se u Jisatsu sakuru už zmínila i Noroi bych zařadila do těch podivnějších japafilmů, protože někdy si už fakt klepete na palici. Pamatuji, když byl Noroi ještě v červených číslech. Nedivím se, byl to zážitek. Až na ty televizní ústřižky. (24.12.2012)

Tak už i Japonci se shlédli v americkém trendu hororů v dokumentárním stylu s třesoucí se kamerou. Tento žánr mám z těch hororových ráda, ovšem tento film mě zklamal. Nejhorší zabiják je stopáž (bez pár minut 2 hodiny) a strašně moc detailů a rozvrstvování dávné legendy, které je pro žánr zbytečné. Okleštit zápletku o 80% zbytečných informací, zachovat jen ono jádro, snížit stopáž na klasickou nenudící hodinu a půl a asi by to bylo hned něco jiného. (11.03.2012)

Noroi je určitě jedním z nejlepších asijských hororů, které jsem zatím viděl. Příběh zajímavý, provedení účinné. Posledních asi 20 minut je tak odporně děsivých a strašidelných, až mi z toho fakt přebíhal mráz po zádech. Sice se nemůžu zbavit pocitu, že příběh nebyl úplně dokonale vysvětlen a že množství znepokojujících detailů bylo ve filmu značně prvoplánově, bez nějakých podepřených souvislostí... - ale když to tak funguje, tak proč ne. Lesní scénu s embryi bych si zařadil do osobního žebříčku nejděsivějších hororových momentů, kdybych si byl nějaký vedl. PS: bacha na holuby. Horror movie of the year (10.07.2009)

Kombinace dokumentárního hororu s duchařským subžánrem nezní špatně. Obzvlášt v japonském provedení. Faktem ovšem zůstává, že režisér Koji Shiraishi klade důraz na umělé vyvolání autenticity, což je v polodokumentárním hororu pozitivní, ale už to není tolik efektivní, pokud to klade na diváka falešnými tv pořady, několikrát se opakující zprávou, že hlavní hrdina skutečně zmizel a podobnými věcmi. Kdyby Noroi vznikl před Záhadou BlairWitch, nejspíš bych se z toho posadil na zadek, takhle se jen škodolibě usmívám, ačkoliv přiznávám, že v pár momentech měl japonský film opravdu slušnou atmosféru. Navíc velkou neznámou mi je postava Horiho, jehož chování a především závěr filmu mi trochu unikl. Chápu, že v duchařském subžánru s mysteriozními prvky nemusí být divákovi vše jasné, ani to neočekávám, ale zrovna závěr filmu byl dost zásadní moment. Přesto je to lepší, než série Paranormal activity nebo spousta jiných pokusů o spojení duchařiny s blair witch konceptem, což zde relativně funguje, ale působí to spíš vtipně a nadsázku podobnou té z Lovců trollů jsem ve filmu také nezaregistroval. Mírný nadprůměr. (07.01.2012)