Solaris

Už som sa raz rozhodol, že s Tarkovským končím, pretože mu nerozumiem a nenachádzam v jeho filmoch nič, čo by ma zaujalo. Porušil som svoje predsavzatie, pretože som dúfal, že jeho najslávnejší film bude iný. Keď som počas sledovania párkrát zažil mikrospánok, ani som film nedopozeral a s Tarkovským neodvolateľne končím. Niektorí užívatelia porovnávajú tento film s Kubrickovým 2001: Vesmírna odysea. To je však iný prípad. Poznám dielo oboch autorov literárnej predlohy, ale zatiaľ čo v prípade Kubrickovho filmu som sa mohol oprieť o moje nadšenie z Clarkovej predlohy, u Tarkovského nič podobné nefungovalo. Možno aj preto, že po pol storočí si už z Lemovej predlohy veľa nepamätám. (19.01.2017)

Ak znesie nejaký film zrovanie s Kubrickovou 2001: VESMÍRNOU ODYSEOU, tak práve Solaris. Psychologické existenciálne sci-fi s nádhernými obrazmi, horovým napätím a nádherne zvláštnou romantikou. Máloktorý film ponúkne toľko otázok na zamyslenie - prečo stále pátrame po neznámom? prečo si myslíme, že dokážeme obsiahnuť aj niečo viac ako je terajšia skutočnosť? Kedy je človek naozaj človekom? Jedinečný zážitok, ktorý otvára dvere pre nekonečné premýšľanie... (08.01.2007)

Inu, nenapadlo by mě, že budu nakonec na Tarkovského verzi Solarisu nahlížet s podobnými výtkami, jako jsem měl k té Soderberghově. Z mnohovrstevnaté Lemovy knihy, jejímž jádrem je konfrontace člověka s inteligentním plazmatickým oceánem - jediným živým tvorem obývajícím planetu Solaris - oba filmaři odloupli vrstvičku vztahu Kelvina a Hari a ještě si přetvořili k obrazu svému a celým filmem pověděli to, co Lem sdělil (spíš jen tak na okraj) na několika málo stránkách. Oceán ztělesňuju onem "jiný svět" - je to forma života, kterou člověk nedokáže pochopit, nedokáže s ní komunikovat, ani ji účině studovat. Mnoho otázek, které Lem pokládá je ve filmu zachovány, ač nejsou nahlas vysloveny, ovšem Oceánu jako takovému, se Tarkovský věnuje minimálně. Nemám problém s odděleným vnímám filmu a jeho literární předlohy, ale v případě Solaris mám neodbytný pocit, že člověku znalému knihy nemůže filmové zpracování přinést cokoli nového. Jestli Stalker dovedl uchvátit a hypnotizovat už jen pouhými obrazy, Solarisu tato schopnost chybí - jsou tam sice stále k vidění mistrné kompozice a sovětskou "účelovou" estetikou načichlá výprava vypadá neotřele, jenže po čase už interiéry orbitální stanice Solarisu začnou působit jako něco, co vyrobila v šedesátých letech československá vagónka a uvědomíte si, že z knihy, díky její schopnosti podněcovat k obrazotvornosti, sálá typický duch východní sci-fi mnohem intenzivěji. Solaris je film, s nímž jak Lem, tak sám Tarkovský nebyli přiliš spokojení a který není špatný ani průměrný - je pouze zbytečný, jakožto bledý stín celkově bohatšího díla, jenž mu bylo inspirací. (01.02.2009)

Hodnotím po druhém zhlédnutí. Cítila jsem se jako při sledování některých Kubrickových filmů. Osobitá filmařina s nádherným vizuálem, ale téma, které mi jako "nesficistce" neleželo tak blízko jako lidský pohled do duše Ingmara Bergmana. V realismu se cítím bezpečně, raději stojím nohama na zemi, byť v hnoji, než lítat ve stavu beztíže po cizích galaxiích. Přesto i k mé realistické duši nějaké to vesmírné poselství dorazilo. :o) (26.08.2016)

,,Když spím, neznám ani strach, ani naději, ani těžkost, ani štěstí... Díky tomu, kdo vynašel spánek." Už je to déle, co mne Tarkovský, za doprovodu Lemovy předlohy, poprvé zahnal do svých tajuplných končin, kde se tajemství nadpozemských věcí koneckonců dotýká každého jedince na Zemi a já se pořád k jeho magickému vesmírnému opusu vracím, někdy i opakovaně během roka. Klíčem pro pochopení náročnějšího filosofického díla může být i doslovnější ztvárnění v podobě stejnojmenné TV inscenace z roku 1968, která se díky scénáři a hereckým výkonům rovněž velice povedla, ale jenom mistr obrazu Tarkovský dokázal dovést tento námět do audiovizuální dokonalosti. Jsem unešen už ze samotné hudby, které se zde sice nedostává mnoho prostoru, ale Artěmjevův ústřední motiv mne vždy naladí do transu, za jehož doprovodu mne pak dojímají všechny ty krásné záběry na přírodu kolem jezírka a rodné chatky, ale i vesmírnou pouť či pokrokové velkoměsto. . . . Solaris se coby sci-fi odehrává na první pohled mimo realitu, nicméně svým pojetím a znepokujícími otázkami mívá až mrazivě blízko k otázkám lidských hodnot, smyslu života či hraníc lidského poznání... a nechybí zde ani LÁSKA. Zakázaná láska mezi stárnoucím vědcem a jeho jeho nadpřirozenou shmotněnou iluzí z minulosti jménem Hari, kdežto hranice lásky vycházejí již z samotné přírody. ČLOVĚK se stává odsouzen k poznání, byl stvořen, aby objevoval, poznával, dokázal vysvětlit příčiny, ale ne vždy je to poznání radostné... Těžko říci, kterou scénu mám nejraději, ale nikdy se neubráním emocím ve chvíli, kdy pan Kelvin se svou Hari sleduje uprostřed vesmíru ve své kosmické lodi starý rodinný film z dětství, ze zasněženého rodného kraje. Pak samozřejmě "sfilmovaný" Bruegelův obraz Lovci na sněhu, vznášející se scénu v knihovně, závěrečné překvapení a spatření domku... Tohle je po všech stránkách jedinečný vyšperkovaný skvost a přesně film, který mne nikdy neopustí. 100% (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "Rok s největšími světovými režiséry" – 2018) (26.09.2018)