E.A. Poe: Podivný experiment

Očekával jsem solidní podívanou, ale dočkal jsem se ještě silnějšího diváckého zážitku, než bych řekl. Předlohu od E. A. Poea jsem nečetl, tak nemohu srovnávat, ovšem už jen jméno tohoto autora přislibuje jisté kvality. Snímek se nese ve skvělé atmosféře podmíněné prostředím (lesy, sníh, mlhy, hory) kolem blázince, jenž sám o sobě představuje skvělé místo pro napínavé a thrillerové filmy. Nedílnou součástí úspěchu jsou také herecké výkony, zejména démonického Bena Kingsleyho, Michaela Cainea, ale také Jima Sturgesse. Pointa příběhu také potěšila. (29.06.2015)

Po pravdě řečeno jsem po skončení projekce nevěděla, jestli se mně Eliza Graves líbila a nebo ne. Po herecké stránce nemám žádné připomínky, protože Ben hrál ne(psychiatra) výborně, Kate také nelze nic vyčíst. Ale já nevím, buď mně vadilo zpracování a nebo příliš vyhrocené scény a přerody jednotlivých postav např. z příšerné obludy na mírného beránka, prostě to byl hotový blázinec a ne jeden. Určitě je to originální, nenudila jsem se ani chvilku, ale ten kdo má nějaké vzdělání v oblasti psychiatrie si půjde možná po této projekci dobrovolně pro svěrací kazajku. (03.11.2014)

Príjemné prekvapenie. V prvom rade chválim perfektnú dobovú atmosféru neskorého viktoriánskeho obdobia, tá nemala chybu, celý snímok ňou bol tak nasiaknutý, že niečo z nej sa votrelo aj ku mne do obývačky. Príjemne prekvapil aj dej, tak správne zamotaný s koncovou prekvapivou pointou. Nič ľahké, ale ani príliš zložité, tak akurát na to, aby si človek sadol ku telke a mentálne zrelaxoval. Herci boli vybratí veľmi dobre, o Beckinsale nemá význam hovoriť, každý ju pozná, vždy zahrá dobre a ani tento snímok nie je výnimkou. Mňa osobne však najviac prekvapil David Thewlis, nikdy predtým som ho nevidel zahrať tak perfektného záporáka, v scénach kde sa objavil, bolo hneď o zábavu postarané. Veľká spokojnosť. 75/100 (07.11.2014)

Nudný, zbytečný a povrchní film, který mi byl protivný skoro tolik, jako z poslední doby třeba Cronenbergova NEBEZPEČNÁ METODA. Nevím, prostě nějak nevidím důvod, proč točit filmy, které se vrací do časů kolem přelomu století, kdy byla současná psychiatrie teprve v plenkách. Respektive samozřejmě tuším, že je za tím fascinace většiny lidí celým tím světem krutých lékařských experimentů, elektrických šoků a svěracích kazajek, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečně nosný motiv pro zfilmování - podle mě se tento prostě film vlamuje do otevřených dveří, protože mi neříká vůbec nic nového. Skutečnost, že se tehdejší medicína s psychotickými pacienty dvakrát nemazlila, považuji za notoricky známou, a žádnou "děsivou a ponurou atmosféru viktoriánského ústavu", kterou sliboval distribuční list Bontofilmu, jsem zde neshledal - PODIVNÝ EXPERIMENT je pozoruhodně sterilní a neživotný film, působící nesmírně studiovým a odtažitým dojmem, a prostý jakýchkoli emocí nebo výraznějšího závanu filmařské invence (naopak klišé je zde požehnaně - za všechny budiž zmíněna scéna, v níž hlavní postava v úkrytu omylem vyslechne rozhovor záporných postav, které usilují o její život, a v momentě, kdy už už hrozí prozrazení, nastane poblíž povyk, který na poslední chvíli odvrátí jejich pozornost - bože, v kolika filmech už jsme tuto ohranou situaci viděli...). Nebavili mě ani herci, včetně Michaela Caina, a to je co říct. Nenašel jsem důvod, proč chtít tento film vůbec vidět a proč by se neměl za pár dní vykouřit z hlavy. Švankmajerovo ŠÍLENÍ, v němž se nápad s prohozením rolí personálu a pacientů v blázinci objevil už před 10 lety, strčí podle mě tuhle nudnou komerci do kapsy. (19.01.2015)

Když točíte o blázinci s podivným tajemstvím, tak a) donuťte scénáristu nadopovat děj funkčními postavami, nebo b) producentům napovězte, že hlavní hrdinka popotáhne peníze z peněženek, ale to její urputné protěžování v ději zabije krom kompaktnosti i věrohodnost; závěrečnou pointu, kdy se chytřejší třetina diváků začala úlevně smát, beru jako Andersonův vztyčený prostředníček (všem). 3 a ½. (27.07.2015)