U strážnýho anděla

Průřez neurčitou životní etapou pana Jiřího marně bojujícího s démonem alkoholem nad,kterým ne a ne zvítězit. I takhle by se to dalo napsat slušně jenže některé výjevy z tohohle chlastového dýchánku sou tak obludné,že by člověka ihned přešla chuť na ten decák řepovice říznutý zelenou co před sebe s těmi nejlepšími úmysly jen před pár chvilkama postavil. Sledovat osudy Jirky a jeho parťáků z odmašťovny je totiž stejně zdrcující jako kýbl denaturáku po ránu.Snad jen jedna rada pro koncové uživatele máte-li po včerejším násávání okno nebo ještě hůře výkladní skříň asi bude nejlepší jít se ztřískat znovu a v žádném případě neléčit kocovinu u tohohle filmu. (05.11.2014)

Vynikající film o alkoholismu. Polské alkoholové Requiem za sen používá pestrou paletu prostředků, jak vám přenést do mozku nekonečný bolestivý kruh závislosti. Polská kinematografie má svůj jedinečný "zapach", který když se umí využít, tak vznikne z toho film světových parametrů. Směšný pesimismus, neotesanost, špinavý naturalismus a humor tam, kde se drtivá většina českých režisérů neopováží (miluji sprostou polskou mluvu). U nás je taková tendence to vždy nějak přežvýkat, uhladit..., ale tam ne. Tam se jede na plno. Jak jedinec, tak polská společnost otrávená napříč generacemi jedem, co nikdy nejde dostat z hlavy...87.%. PS1: Výborní herci, doktor Granada borec. PS2: Famózní poslední záběr, kde křižovatka značí naději a peklo zároveň. (28.06.2015)

Jasně, dejte si. Je to jednodušší, než si najít třeba tenhle film. On si pak najde vás. (30.07.2015)

no trailer vyzeral ako bombová komédia... ale to bola taká smršť alkoholických a poopičných stavov, že to bolo viac tragické ako komické myslím, že som pochopil prečo bola zvolená takáto strihová skladba a prečo bol celý naratív vedený týmto štýlom, no natiahnuť to na hodinu a trištvrte je moc, aj keď to bolo už len zo zotrvačnosti, že som film dopozeral, skutočne krásna bola záverečná metafora, posledný záber... nechcem spojlovať, pozrite si :) (21.04.2016)

Vyprávění o alkoholicích z pohledu alkoholika - takže vidíme sled vzájemně spolu zdánlivě nesouvisejících scének, které se tak různě vynořují z paměti, občas se opakují, občas se trochu mění a nepoznáme pořádně, co je pravda, co sen a co výplody chorého ožralého mozku v deliriu. Hlavní hrdina se léčí - po kolikáté už? - Ale stejně zase skončí někde ležet zablitý případně se zkálenou řití (nebo obojí). Černý humor přesně dle mého gusta (alternativní příběhy hlavních postav geniální - třeba týpek, co na párty vypadne z okna a celý zkrvavený se doplazí zpátky ke stolu - jen proto, aby si dal štamprlu - ale ráno to bude bolet). Ale není to jen sled bez-smyslných událostí - je tam jasná vnitřní logika děje a snad i vývoj hlavní postavy lze postihnout - ale - vkročí zas do putyky? Každopádně - škoda, že nic podobného neumí natočit nikdo u nás :( (16.12.2014)

Krutě pravdivý film. Kde je skryta naděje? Alkohol je metla lidstva a vidíme to ve filmu od extrému k extrému (21.03.2015 v 16:15 na Febiofestu). (21.03.2015)

Opět silný filmový zážitek, Smarzowski znovu prokázal svou extratřídu. Jako již několikrát si vybral téma stojící na okraji společnosti, o kterém se radši nemluví. Rozvedl ho to směsice nikdy nekončícího koloběhu pití a terapie v léčebně. A právě zde představuje na spoustě vedlejších postav silné, až nechutné příběhy alkoholiků mezi kterými se hlavní hrdina ocitl. Robert Wieckiewicz pak fenomenálně ztvárnil svou postavu, kdy jsem mu věřil každý pohyb, každé napití i každé opilecké gesto (podezřívám jej, že si to skutečně odpil). Filmu bych pak vytkl jistou neucelenou dějovou linku. (07.02.2015)

Piju od té doby, co je Polák Papežem. (29.07.2015)

Wojciech Smarzowski, důvod, proč jsem si film pustil a vlastně o něm nic jiného nevěděl, jméno režiséra hold někdy stačí. Úvod vypadá zajímavě, potom se ale vše příběhově (nikoliv filmově) mění k horšímu a mně ten malý panák, co jsem si chtěl u filmu vychutnat opravdu nechutnal. Příběhově je to díky střihu dosti složité, přesto je silných momentů mnoho... například výpovědi pacientů (občas řekněme vtipné, hodně občas), ale především postupný rozpad hlavního hrdiny Jerzyho. Toho přímo neskutečně hraje Robert Więckiewicz a mě by zajímalo, jestli byl ve všech scénách opravdu střízlivý, protože zahrát to všechno tak dokonale, to chce více než jen talent. Otázkou je, jestli by film při "klasickém odvyprávění" nebyl silnější, nebo naopak ztratil na své zajímavosti. Mám pocit, že by snad na zajímavosti ještě získal, ale přesto nevidím střih scén a rychlé vyprávění jako jeho mínus, jenom je to všechno prostě jiné, jiné jako život Jerzyho. Smarzowski se opět pustil do náročného tématu, které převedl do ještě náročnějšího filmu, k němuž Requiem za sen může vzhlížet z velké dálky. 80% (29.10.2017)

Bývalý úspěšný spisovatel si už nějakou dobu pokládá otázku, zdali je schopen žít dlouho a šťastně bez konzumace alkoholu. Dostává se do stádia, kdy není schopen rozlišit co je realita a co jen výplod jeho vychlastané mysli. Při každém odchodu z protialkoholní léčebny je přesvědčen, že tentokrát už to bude jiné a začne s čistým štítem. Jen aby se zde za nějaký čas opět vrátil. Scény z alkoholových dýchánků a nemilosrdné následky jsou natočeny naprosto brutálně a bez jakýchkoliv příkras. Hodně silný polský příspěvek a destruktivní sonda ho hlubin alkoholikovy duše, který byl celou dobu přesvědčen, že pro něj není problém kdykoliv přestat. (09.04.2023)

Polské drama popisující život spisovatele Jerzyho, těžce závislého na alkoholu. Snímek se nesnaží nabídnout nějaký ucelený příběh, autor ho pojal jako nesouvislou přehlídku vzpomínek a zážitků hlavní postavy, což působí do jisté míry spíše dokumentárně. Jerzy chce omezit svůj každodenní kontakt s realitou na minimum, avšak jaký konkrétní důvod ho přiměl denně konzumovat vodku ve velkém se divák nedozví a tak si ani nemůže k této osobě vybudovat nějaký vztah, což režisér W. Smarzowski zřejmě ani neměl v plánu. Snímek má pravděpodobně nechutnými opileckými scénami Jerzyho a jeho kolegů v léčebně U strážného anděla postižených stejně silnou závislostí varovat před nadužíváním alkoholu. V tomto depresemi a bezmocí nabitém dramatu lze vyzdvihnout bezchybný alkoholický výkon R. Wieckiewicze, jenž si lahve vodky kupuje po desítkách a který nemá podle odborníků potřebnou vůli se své závislosti zbavit a jeho problém je tak neřešitelný. Navzdory svému nevzhlednému zevnějšku a zuboženému stavu je hlavní postava překvapivě pro ženy něčím přitažlivá a dokáže osouložit všechny dámy, které ve snímku za něco stojí. Polské alko-drama W. Smarzowského nabízí zcela otevřenou výpověď pijáka a zobrazené výjevy dalece předčí všechno, co jsem kdy ve filmech s podobnou tematikou viděl. (05.04.2018)

Další z řady současných polských filmů, u kterých si říkám - proč to, k..w., nejde i u nás? Viděl jsem jich v posledních ~dvou letech ~pět, a všechny byly minimálně dobré, spíš velmi dobré. Zajímavé téma podané zajímavou formou, byť někdy diskutabilní a podléhající osobním preferencím - např. kameru "třasavku" moc rád nemám; tady se třásla ještě jakž takž s rozumem (a navíc k alkoholu troška té rozmazanosti mnohdy patří:)). Ale záběry z průmyslových kamer v léčebně či volné procházení mezi místnostmi léčebny a Jerzyho bytu (respektive proplouvání do vzpomínek z něj) pouhým průchodem dveřmi jsem si opravdu užíval. Hlavní problém filmu (a důvod, proč dávám sice čtyři hvězdičky, ale slabší) spatřuji v tom, že na mě víc než jako drama působil jako sice drsnější a černá, ale pořád více méně komedie. S vypravěči objektivně hrůzných příběhů nebyla možnost si vybudovat nějaké bližší spojení, takže vyzněly vesměs ve stylu "jó, tehdy jak se Máňa vožrala, poblila a pochc..., to byla, panečku, legrace":) Že se jí to dělo každý den, několik let... tíhu toho už divák tak zcela nepociťuje. Aspoň že o hlavním hrdinovi toto tvrzení úplně neplatí a k vytvoření jistého pouta k němu nakonec došlo, proto i závěr filmu nevyzní do ztracena, ale může vás nechat stát na křižovatce spolu s ním... P.S. Super, víno je dopitý, můžu jít spát:) (31.10.2015)

Surově natočené drama, zaměřené na významný sociální problém, který hýbe celou společností od nepaměti, a sice alkoholismus. Opět se neubráním tomu, abych zde nezmínil snímek Dušana Kleina z roku 1988 "Dobří holubi se vracejí", který je ovšem ještě slabým odvarem a dalo by se říct oddechovou komedií ve srovnání se snímkem Wojciecha Smarzowskiego. (16.05.2018)

Démon jménem alkohol.Zprvu mě to připadalo na čistokrevnou komedii.Tolikrát jsem nezasmál ani v komediích a ono hle,drama.Jak psal Aljak,Requiem za sen,kde tady sen měl být,přestat chlastat.Doopravdy slušně drastické a bez předsudků.Nejhorší potíž byla v tom velkým převratu a to nebylo nic jinýho,přestanu pít.Proč si to jednou tak Jirka řekl je mi záhadou,ten impuls jsem nepostřehl.Ostatní postavy a jejich příběhy byly vynikající,ale bylo toho málo.Tedy bylo vesměs tak jako na vedlejší postavy,ale od půlky filmu to byl film,jako z jiného světa.Stále střihová show a až takový inferno jako v Requiem,kde tady bohužel zas měl smůlu jenom divák,ale odlišnost a aspekt toho vyprávění bylo na místě.Takový film promítat v léčebnách,tak je každý na sodovce."Zeptal jsem se jednoho chlápka, kolik je hodin?6 hodin.Šest ráno nebo v šest večer?Šest v poledne " (05.11.2014)

Stejně dobré, jako naši Dobří holoubci. (01.07.2016)

Takový to typ filmu by se v českém podání proměnil v ryzí tragédii/parodii. Polská filmová produkce prostě nepřestává překvapovat, baví a nepůsobí strojeně i při velmi závažných námětech jako je např. alkoholismus. (02.11.2018)

Totální destrukce chlastem (20.10.2019)

Nejdrsnější film s tématem alkoholismus, jaký jsem shlédnul. Inteligentní člověk se z přednášející síně univerzity dostane až na dno. Smyslem jeho života je chlastat, nenachází žádné hodnoty. Když do jeho života vstoupí láska jako čistý důvod proč žít, je už pozdě. Před shlédnutím pro jistotu odstraňte z vašeho dosahu alkohol. (08.02.2015)

Jednou vetou:film ťažký ako samotné pitie a pachuť ostatne aj po filme. Chýbalo viac prepracovanie co sa deje v jurekovej hlave"vypointovanie"spisovatela asi dve tam boli, cykliace sa scény ebriety opakujúce sa veľakrát boli pre mňa nadbytočné a zdĺhavo umorne. (13.09.2020)

Kdybych nevěděl , že je jeho scénář podle vlastních zážitků a zkušeností , myslel bych , že se pan Formánek   u Úsměvů smutných mužů inspiroval právě zde. (28.04.2022)