Bezstarostná jízda

"Nikomu neříkejte, že není svobodnej, protože oni jsou schopni vraždit a mrzačit, aby dokázali, že svobodní jsou." Tak tohle jsou dlouhé vlasy, dva harleje, nekonečná silnice, zhulené večery u táboráku, koupání s hambatými slečnami v jezírku, skvělá rocková muzika a svoboda vykoupená prodejem drog - tedy paradoxně nesvobodou někoho jiného. Mě by to zase tak moc nelákalo, no dobře možná bych si na jeden týden v roce dal říct, ale Billy s Wyattem jsou tou svobodou natolik načichlí, že je to hodně inspirující. Ctihodní občané by s tím patrně nesouhlasili a já jsem si jistý, že jejich souboj s rebely musel být v době svého vzniku docela pecka. (18.01.2016)

(1001) Mně ten film nic neříká. A přemýšlím proč, když vyprázdněná narace je mému srdci velmi blízká. Rozdíl je asi v tom, že ve filmech s vyprázdněnou narací (kterým moje srdce holduje) se nic neděje a to něco znamená. Tady se neděje nic a v mých očích to ani nic neznamená. Možná by někteří moji oblíbení tvůrci nenatočili moje oblíbené filmy, kdyby neviděli tento film, ale já u Bezstarostné jízdy necítím nic. Celý ten výtvor je tak nesmírně náhodný, že si říkám, že by jedinou hodnotu měl mít pro ty, kteří ho vyráběli, a to jenom proto, že si tím sami prošli. Jak jedna nejmenovaná fiktivní postava prohlásila o pornu: "Když to nedělám sám, tak mě to nebaví." (04.06.2017)

Si ze mě musíte dělat prdel ne? Nechápu proč to má tak vysoké hodnocení když film je uplně o hovne dva hipíci co jezdí na harlejích mezi tomu párkrát pozastavěj vedou nudný kecy a pak zase jízda..uplně o ničem.. Furt jsme hledal něco za co aspon dám tu jednu hvězdu ale jediný co tam za něco stálo byla hudba jako například Born to be Wild...nudná kravina ani tu jednu nedám protože závěr filmu vytvořil mé konečné rozhodnutí..a to mám ke klasikám úctu ale prostě ne! (21.05.2012)

,,Oni se neboj vás, oni se bojej toho co reprezentujete. To, co reprezentujete, je svoboda. Kecat vo tom a fakt to mít, to jsou dvě různý věci. Myslím to tak, že je těžko bejt volnej, když vás kupujou a prodávaj na tržišti. Takže nikomu neříkejte, že není svobodnej, protože voni jsou schopný zabíjet a mrzačit aby jen dokázali, že jsou.'' ---- Tohle musel bejt tehdy v Americe nářez. Podobně jako můj milovaný John  Steinbeck navzdory tehdejším slušným mravům před válkou ve svých románech glofifikoval jako hrdiny česáče ovoce, chudé dělníky či přímo opilce a povaleče, tady jsou to dva hippie motorkáři jedoucí Amerikou. První půlka je nádhernou roadmovie s dnes už legendárním soundtrackem a svým způsobem funguje i jako dokument. Nevím zda ta konkrétní hippie komunita nebyla vytvořena jen pro film, ale takovýchto různých farem s partičkami a různými sektami bylo po Americe habaděj. A dělo se tam vskutku lecos! :-). A zatímco běžní Američané zařezávali v práci, vydělávali na chleba a nebo umírali ve vlhkých džunglích dalekého Vietnamu, hippies byly zprvu trnem v oku všem těm slušným doma. Po tomto filmu vzniklo snímků s podobnými tématy o volnomyšlenkářích a skutečné svobodě více a o deset let později přišel se svojí troškou do mlýna i náš Miloš Forman se svými Vlasy. Nakonec se to celé  paradoxně přelilo a za neslušné a vrahy byli naopak považováni ti, co se pokud měli tu kliku vrátili živí a mnohdy traumatizovaní z Vietnamu. Tenhle film jsem viděl kdysi dávno a zcela logicky se mi nelíbil, protože jsem zkrátka ještě nebyl ve věku abych ho pochopil. Lecos v něm dnes působí archaicky včetně těch přelomových flasforwardů či obrazů po účincích drog. Vysoké hodnocení si film ale rozhodně zaslouží a i já dávám za 4 galony benzínu do nádrže motorky. * * * * (10.09.2023)

Skvělá roadmovie, ve kterém je divák vzat jako spolujezdec na velkolepý výlet po „tehdejší“ Americe – místy projíždí širými pláněmi s nekonečnou oblohou nad hlavou a větrem ve vlasech, jindy po úzkých, potemnělých stezkách, ohraničenými lidskou hloupostí a předsudky. Velmi se mi líbila ta tématická ucelenost, zajímající se o jádro pojmu „svobody“, jež však nikdy nesklouzává k jednostrannému uchopení tohoto fenoménu. Skutečně, svoboda je zde nahlížena z mnoha úhlů. Máme zde omezení svobody jak ze strany okolí, kdy jsou hlavní hrdinové zařazeni velkým množstvím postav do předem vytvořených škatulek a boxů. Nicméně jsou zde patrná i omezení vznikající z vnitřní povahy postav – v tomto ohledu může posloužit za příklad věčně ustrašený Hopper, kterého stále svazuje strach o peníze, čas, atd. Co je však nejvíce překvapivé, je pojetí věcí též z opačné strany – jakmile člověk odhodí všechny zábrany, riskuje svázání se s „nevázaností“ - klasickým příkladem jsou drogy, či „volná“ láska – velkou devízou snímku je, že tyto fenomény tvůrci rozhodně neromantizují a vidí i jejich stinné stránky. Film tedy rozhodně není nějakou bezmyšlenkovitou oslavou hippies – hlavním řídícím principem narativu je totiž hledání, spíše než nabízení předem formulovaných odpovědí. Toto hledání přesahuje často až do meditativní polohy, kterou podporuje jak pozvolné tempo vyprávění, tak výborný výběr dobové hudby. (01.05.2017)