Rodinné sídlo

Výprava, exteriéry, herecké výkony jsou excelentní. Nesentimentální zachycení "starých zlatých časů" - s pokrytectvím, s bezohledností a s třídnímím kastovnictvím krytými etiketou - vynikající. Bohužel v příběhu samém jsem se trochu motal (možná vlastní vinou), připadal mi trochu moc rozvětvený. 3, 5 * (21.11.2010)

Nejde ani tolik o pointu vlastního příběhu, kterou vrcholí anabáze dědictví rodinného sídla, ale o tu pestrost směsice všelijakých více či méně malicherných pohnutek, které ústí v drobné, nevyzpytatelné životní pointy a přes všechnu namáhavost a nemožnost vzájemného porozumění vytvářejí ten barevný a neustále překvapivý tok, kvůli němuž lze milovat život. *** Právě to se ironicky podtrhuje i na konci filmu, když se po celém tom kolotoči roztržitých a ukvapených rozhodování jedna z postav, komentující své jednání, významně zeptá: Udělal jsem špatně? Protože přesně to je ta otázka, kterou se divák (či proživatel vlastního života) neustále nervuje, a kterou přitom vůbec, ale vůbec nemá cenu si pokládat, praví se tady s úsměvem. Však otázka už také zaznívá do titulků a nikomu za odpověď nestojí. Výsostné, rozpustilé, zálibné a bezchybné dílo. (09.10.2012)

Tříoskarová britská klasika. 1) Klasicky britský ságoidní příběh s dějem vedoucím odnikud nikam má pro mě významnou vlastnost, která značně snižuje jeho kvalitu - je v první polovině neobyčejně pomalý a nudný. Pak se to sice trochu zlepší, ale dějový spád pořád ještě připomíná spěchající želvu po obrně. 2) Volba herců je zvláštní - často mi jejich role připadaly spíše jako protiúkol. Milá (úhořovitá s falešným úsměvem) hlavní hrdinka Margareth (oskarová Emma Thomsonová), zdvořilý (bez špetky charismatu) chuďas Leonard Bast (Samuel West), jeho milující (primitivní protivná stíhačka) žena Jacky Bastová (Nicola Duffettová), nejstarší obchodně zdatný (s tikem v šílených očích) syn Charles Wilcox (James Wilby), ušlechtilá (jakoby právě utekla z ústavu) matka rodu Ruth Wilcoxová (Vanessa Redgravová)...ve výčtu bych mohl ještě pokračovat. We're not odd, we're just over-expressive. 3) Rovněž Forsterovy dialogy jakoby někde z hlubin 19. století (knihu Howard´s End napsal autor v roce 1910) působí maličko...ehm...out-of-date. 4) Nepochopil jsem, v čem spočívá japonský podíl na filmu. 5) Podruhé se na tento snímek už nepodívám. (22.11.2010)

Staroanglický skvost, ktorý je v mojich očiach pričinením povrchnej manieristickej aristokracie o niečo kúzelnejším filmom, než velebený Súmrak dňa. Dôvody sú prosté. Súmrak dňa vsadil na poetickú atmosféru odľahlého pánstva, kde sa do diváka zarývajú bolestivé pohľady zamilovaného Hopkinsa a Thompson, ale v podstate je ten film len zmesou pôvabných obrazov bez hlbšieho príbehu. Rodinné sídlo prezentuje anglickú spoločnosť - v celej svojej neľútostnej naliehavej otvorenosti - plnú pokryteckých snobov, ktorí si o láske čítali vo veľavýznamných knižkách národných mysliteľov, no v skutočnom živote tomuto pojmu vonkoncom nerozumeli. Diváka, vychutnávajúceho si spŕšku fajnovej dobovej arogancie, jednoznačne strhnú podmanivé obrazy anglickej smotánky či citlivé nazeranie do rodinného sídla, kde sa odohráva celá rozvrstvená rodinná dráma s nádychom nevyhnutnej tragédie a krutého cynizmu. Do mysle sa mi navždy vtrela inteligentná Emma Thompson čoby láskavá, no zároveň racionálne zmýšľajúca intelektuálka, ktorá spolu s Hopkinsom opäť predviedla vynikajúci herecký koncert. Pre mňa najlepší film od Ivoryho a prekrásne zachytená striktná dobová záležitosť. (20.08.2011)

Rozmáchlá staroanglická freska, která nic nevysvětluje, jen odráží mnohdy nepřekonatelné třídní rozdíly. Nevím, mi to připomíná, filmy na toto téma jsou si velmi podobné, ale to, co ji vyvyšuje nad průměr, je skvělá herecká skladba méně i více známých herců a hereček a jejich postupné proměny, nečekané střihové zatmívačky a obrazy Howards Endu a další budov (14.02.2011)