Vražedná pole

Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % (27.03.2022)

Zo začiatku strhujúca dráma o ďalšom neľudskom vyčíňaní - tentokrát kambodžská genocída, v druhej polovici už len slabší odvar nastavenej latky z prvej hodiny a len pozerateľná nuda. Neviem, čo sa stalo, na konci som už ani nedúfal, že ma môže niečo strhnúť, no záver opäť nabral tie správne obrátky a veru že mi poriadne zovrelo srdce. Tú hluchú časť v strede filmu však nedokážem obísť a odpustiť, myslel som, že pojdem ešte hlbšie do priemeru, záver a herecké výkony mi to však nedovoľujú. 75%. (21.10.2008)

,,...O CO VŠAK NIKDO Z NICH STAROSTI NEMĚL, BYLI SAMOTNÍ KAMBODŽANÉ. DITH PRAN A JÁ JSME SE POKUSILI SHROMÁŽDIT A UKÁZAT VÁM KONKRÉTNÍ DŮSLEDKY TĚCHTO ROZHODNUTÍ NA SKUTEČNÉ LIDI. NA LIDSKÉ BYTOSTI...NA LIDI, KTEŘÍ SE OCITLI MIMO PLÁNY VLÁDNÍCH ČINITELŮ, ALE KTEŘÍ ZA NĚ DRAZE ZAPLATILI A SCHYTALI TĚŽKÉ RÁNY......“ /// Začalo obyčejně: válečnej novinář ve víru války, sledující americkej podpis na ,,míru“ v Kambodži. Operuje se fakty a já postupně zjišťuju, že stopáž nebude vražedná, protože to je furt zajímavější a napínavější. Film jakoby se skládat z několika příběhů: 1.) Jak Sydney a Pran bojovali proti válce..... 2.) Dřív než byl hotel Rwanda.... 3.) Útěk z Kambodže. Mnou povrchně vyjádřeno, zato filmově dost zajímavě rozvedeno. Měl jsem strach z data vzniku – zbytečně. Tyhle příběhy (asi) nejde natočit špatně. Pravda, dneska by to asi bylo víc emoční i krvavý. Nebo by tam rovnou poslali Johna Ramba! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím jaký to je, když Amíci opouštěj stát. 2.) Zjistím jaký to je, když je střídaj Rudí Khmérové. 3.) Thx za titule ,,Meechee“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (13.01.2012)

Škoda trochu nezáživné první půlhodinky, ale nakonec se z toho vyklubal dost zajímavý a snad i ten nejméně stereotypizovaný pohled na válku ve Vietnamu (nebo resp. Kambodže), co jsem kdy viděl. Zarazila mě i vysoká (ale nikoli nevkusná, dá-li se to tak říct) míra zobrazeného násilí na dětech/dětmi a celkově dost nevybíravé způsoby nasnímání. Přesně ta čirá hrůza, které byli a jsou komouši schopní a jeden z mnoha důvodů, proč rudou nelze jinak než nenávidět. U některých scén si určitě nelze nevzpomenout na román 1984, což byl ale pravděpodobně i záměr tvůrců a vzhledem k roku natočení se ani není čemu divit. Drsný, smutný, režijně ne vždycky úplně nejsilnější, ale přesto pro další generace důležitý film. (11.12.2020)

Pokud nic nevíte o tématice Rudých Khmérů, dozvíte se ve filmu Vražedná pole spoustu podstaných informací. Je totiž až s podivem, kolik faktů se podařilo režisérovi na prostoru jednoho celovečerního filmu odvyprávět. Je zde vykreslen původní kambodžký režim, nešťastná intervence USA a také nástup Rudých Khmérů a jejich krutovláda. Kromě osudů hlavních postav, je zde jakoby mimoděk vlastně zachycen osud celé země. Kamera působí velice autenticky, jakoby davy rojící se po výbuchu na ulicích, či lidé vysedávající na rozbombarodvaných spáleništích ani nebyly komparz. Spousta až reportážně vzhlížejících záběrů způsobuje, že film často vypadá jako dokument. A tak má divák pocit, že nesleduje jen příběh několika jedinců, ale příběh celé země. (12.07.2011)