Z mého života

Již název přivolává představu, že jde jen o výseky života Smetanova, a je to vskutku tak. Je až s podivem, jak film natočený v roce 1955 je (naštěstí) nedotčen dobovou ideologií, naopak je to film natočený v ideologii pozdního obrozenectví, s kterým sdílí přímo metafyzickou víru v národ a velkou dávku naivity a též snahy o idealizaci a idylizaci, což asi byly také rysy páně režisérovy osobnosti. Takže i drama je zde trochu pocukrováno biedermayerovskou citovostí. Celé to dílo je hezké, barevné, křehké, kapánek sentimentální a směšné, ale i dojemné a v několika obrazech silné. Myslím, že Jiráskovi by se velice líbilo, neb je to více vlastenecká legenda než realita . (13.02.2013)

I mistr tesař, v tomto případě režisér, se holt někdy utne. 1) Schématický ikonicky pojatý medailón mého nejoblíbenějšího českého skladatele vážné hudby vděčí za svou jakous takous koukatelnost výborným hercům, zejména 46letému Karlu Högerovi (Smetana). Těžko říci, kolik fanoušků film opeře či Smetanovi získá, na moc bych to neviděl. 2) Národovecký patos této obrozenecké selanky skousnu, ale chybějící zážitky ze Smetanova barvitého života už ne. Scénáristicky odbyté období Smetanovy hluchoty pak jen dokresluje celkový nepříznivý dojem. 3) Zní zde hodně hudby. I když pominu z dnešního pohledu hrozný zvuk, tak filmové dotáčky mi k operám nesedly. Herci - zpěváci chodí, pobíhají nebo toporně stojí, hledí v dál a teskně vyjí. Nabízí se mi srovnání s nedávno sledovaným italským seriálem o Verdim (omlouvám se za anachronismus). 4) Výstižný koment: LiVentura***. (04.09.2016)

Na jedné straně vynikající Karel Höger a scény typu úžasné montáže před položením základního kamene Národního divadla, Smetanova mimopražského pobytu, a přehrávání motivů z Vltavy a velmi dramatického ohluchnutí. Na straně druhé ale jakási Krškova režijní nenasytnost, kvůli níž se ve filmu na úkor děje roztahují sáhodlouhé výjevy ze Smetanových oper, které - natočené bůhvíproč v exteriérech - vypadají spíš jako od Otakara Vávry. Dal bych tři hvězdy, jenže Z mého života je ještě něčím jiným než oslavou Bedřicha Smetany a jeho krásné hudby. Ona se totiž při jeho natáčení sešla taková jména jako Talich, Blachut, Podvalová, Žídek, Bednář, čímž pro současného diváka a posluchače vzniklo vlastně něco jako dokument na druhou... A za to tu čtvrtou hvězdu prostě dám. Škoda, že dnes už se takových snímků, z nichž by sálala oprávněná česká hrdost a pýcha, zřejmě jen tak nedočkáme. (02.06.2013)

Asi by se tomu filmu dalo leccos vytknout (např. až přepjaté vlastenectví nebo filmová podoba jeho oper - fakt nechápu, proč byla snaha je točit v exteriérech, když jsou pak prostřihy na diváky v divadle). Zvláště když se na to koukám teď po delší době a s jistým odstupem času. A asi bych mohl jednu hvězdičku ubrat, protože bezchybné to vskutku není (třeba moc nerozumím proč do tónů Libušina proroctví v závěru filmu vstupuje česká hymna), ale neudělám to. Jednak si furt říkám, že některá ta negativa jsou trošku i odrazem doby, ve které film vznikal (přeci jen jde o polovičku padesátých let). A pak hlavně z úcty k Högerovo mistrovství, které je hlavní devízou tohoto filmu. V jeho podání je Smetana jako živý...Celkově je ten film hodně poučný. Smetanu automaticky beru jako nejvíc českého hudebního skladatele, ale ve své době to opravdu neměl lehké. Přitom fakt nechápu to obviňování z wagnerismu. Tím byli čeští "vlastenci" tehdy zřejmě naprosto posedlí. Nejvíce to odnesl Fibich, ale je vidět, že se tomu nevyhnul ani Smetana. Přitom i v tom Daliborovi jsou tak krásně slyšet ty typické smetanovské melodie. Krásně je tu žel ukázána ta naše česká malost a potřeba držet se toho našeho malého českého "dvorečku"... (08.06.2017)

Je to především velkolepý oslavný hold a pouze maličko vlastenecký životopisný film. Jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů a zakladatel moderní české národní hudby Bedřich Smetana je osobou minulosti, které se holdy přirozeně a jednoduše skládají. Ovšem tyto pocty se nevydávají za životopisné filmové dílo! Smetanova Má vlast je úchvatnou a strhující symfonickou básnickou skladbou. Je podmanivá ve svých tónech nesmrtelné věčnosti! Smetana byl významnou postavou a zanechal stále účinný hudební odkaz, tento film po velikosti a významu jen nesměle a z dálky vzhlíží a pokukuje, ale ani o metr se nepřiblíží. Zfilmované ukázky z několika oper jsou sice zajímavé, ale představují pouhé bezduché přeříkávání Smetanových výtvorů. Na vlastní životopis už nezbylo místo, děj zůstal v troskách a rozkouskován do nemnoha malých okamžiků. Mělo to být velkolepé představení, to se ale utápí v majestátních gestech patosu a v předčítání díla, byť vynalézavém. Nakonec, nejsilnějším zážitkem jsou fragmenty jedinečné Smetanovy hudby, a to je na životopisný film velmi málo. Hlavní postavou je hudební skladatel Bedřich Smetana (dobrý Karel Höger) a jeho ambice a ctižádost při utváření ryze českého hudebního proudu v kontextu s vlastní historií a celosvětovým společenským řádem. Z dalších rolí: oddaná mladá Smetanova manželka Bettyna (příjemná Zdenka Procházková), veselý společník, dobrý Smetanův kamarád a spisovatel Jan Neruda (sympatický Jaromír Spal), český poslanec a společensky důležitá osoba František Ladislav Rieger (zajímavý Bedřich Karen), vlivná götteborgská Smetanova příznivkyně paní Fröjda (elegantní Vlasta Fialová), nebojácný spisovatel, libretista a novinář Karel Sabina (sympatický Oldřich Lukeš), mladá a talentovaná spisovatelka a libretistka Eliška Krásnohorská (půvabná Jana Rybářová), český vlastenecký poslanec Karel Sladkovský (Eduard Kohout), Smetanův vzor a významný hudební skladatel Ferenc Liszt (příjemný Štěpán Bulejko), bezstarostná Smetanova dcera Žofie (půvabná Ludmila Vendlová), povýšená, hrdá a dobrá operní pěvkyně Eleonora Ehrenbergová (zajímavá Jarmila Pechová), či žárlivý a nepřející kapelník Jan Nepomuk Maýr (Felix le Breux). Smetana byl velikán, jeho hudba je stále čarokrásná, ale tento životopisný film není důstojný k jeho významu a odkazu! (29.09.2016)