Black Panther: Wakanda nechť žije

První Black Panther byl prvním (a doposud jediným) oscarovým filmem z MCU, za což vděčí jistě svému "afroamerickému looku" a etnické atmosféře (míněno z mé strany zcela nekriticky). Po podobně laděných Eternals a Shang Chi máme opět tu čest (řádně) zavítat do Wakandy a je to obdobně okázalá a pestrobarevná jízda plná akce a honby za (ne)spravedlivou pomstou, která nabízí nejeden dechberoucí záběr. I když má film 160 minut, dokázal mě po celou stopáž zabavit a vedle nádherného (nejen podmořského) vizuálu jsem se kochal soundtrackem, kde mi v uších uvízlo zejména Con La Brisa. Ano, druhý Black Panther se může možná jevit jako zbytečný film, okatě (ale mile) oplakávajícího Chadwicka Bosemana, s nepřehlédnutelným women power vibem, nicméně mně tato MCU-verze Aquamana, řízlá aztéckou mytologií, zkrátka sedla. (12.11.2022)

Kdyby to byla jen nudná blbost, to snesu, je to ostatně u Marvelovek obzvlášť z posledních let standard. Ale ta morální ohavnost příběhu a chování postav, ta je intenzivně nasírací. Přesně na úrovní dřívějšího protěžování Wandy (díky bohu za nového Doctora Strange kde ji konečně začali vnímat jako svini). Jinak děj nestojí za mínku, prostě Opičky vs Rybáci se za pomocí hypermoderních vynálezů setkají a pak se mlátí zbraněmi na technologické úrovni antiky. A pak je to přestane bavit a tak se skamarádí, obejmou, a odejdou do západu slunce svorně nenávidět západní civilizaci. Proč tohle má přes dvě a půl hodiny nikdo nechápe - hodina by mohla jít klidně pryč aniž by bylo cokoli poznat. (11.02.2023)

Rozmáchlejší a temnější pokračování. Podobně tomu bylo i u Captaina Ameriky Winter Soldier, avšak tam se s obsáhlejším příběhem a různorodými motivacemi hlavních postav pracovalo lépe. Celek působil sevřeněji a dynamičtěji. Dvojka Panthera má ohromnou stopáž. Chce toho řici hodně, dát hodně emocí a ukázat různé světy a postavy v nich fungující. Občas se to daří lépe, občas hůře. Povětšinu času to působilo jako mix Avatara, Aquamana a libovolného dobrodružného filmu odehrávajícího se v Africe. Dá se to snést, ale na druhou návštěvu kina určitě ne. (19.11.2022)

Okázalé kostýmy, výprava, make-up, tanečky, herecké kreace a to vše pořád, pořád a pořád dokola. Zápletka začne stejně jednoduše, zbytečně a postaveně na scenáristických berličkách, jako je ve finále i vyřešena. A je to všechno úplně jedno, protože Black Panther: Wakanda nechť žije není nic víc než další vycpávkový pojící článek, jenž pro sérii nemá sebevětší význam krom toho, že nám představí nové postavy použitelné do budoucna. Těch 160 minut jsou totální ústřel, způsobený tím, že Ryan Coogler prakticky dostal bianco šek a mohl si dělat, co chtěl. Pochváleno budiž to, že se to nesnaží házet vtipy každých 5 vteřin jako Thor: Láska jako hrom, ale i tak ty drobné střípky humoru zde jsou trapné až až a trčí nad zbytkem filmu jako bolavý palec. Vizuálně je to OK a zabavit to diváky dokáže, ale pro mě je to veskrze zbytečný snímek, čili nic víc než esence celé chcípácké marvelovské fáze IV. Užitečná poznámka: Po závěrečných titulcích žádná scéna není, jděte domů. (10.11.2022)

Chadwick Boseman je obrovská ztráta jako i Black Panthera. Tvůrci se však s jeho smrtí, resp. se smrtí T'Challi skvěle vyrovnali a nabídli nám výborně natočené akční drama. Celá Wakanda samozřejmě truchlí, ale objeví se nový národ a nový záporák a tato dějová linie mě neskutečně bavila, protože Tenoch Huerta je v roli Namora fantastický a každou scénu si krade pro sebe. Scénář tedy musím pochválit, nemám námitek, jen se mi moc nelíbil nový, drobný, hubený Black Panther, ale to bohužel asi jinak vyřešit nešlo, protože dotyčná osoba má na ten oblek právo. Ale v kostýmu Black Panthera bych očekával velkého statného chlapa. (04.04.2023)