Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Policejní rada Vacátko znovu přichází! Tentokrát v kasařské romanci podle povídky Jiřího Marka. Jednou z největších postav, které vytvořil Jaroslav Marvan, je vrchní kriminální rada Vacátko. Spisovatel Jiří Marek, autor literární předlohy, napsal tuto postavu podle čtyř skutečných pražských kriminalistů z období první republiky, ale teprve až když jí Marvan vdechl život, zajásal syn jednoho z oněch čtyř pánů radů: „To je přece táta!"  Film Pěnička a Paraplíčko bezprostředně navazuje na oblíbený televizní seriál Hříšní lidé Města pražského. Volba padla na povídky z jeho další knihy "Panoptikum hříšných lidí". I zde se vedle pana Vacátka objevují jeho podřízení – detektivové pan Bouše a pan Brůžek v podání Josefa Vinkláře a Josefa Bláhy. Film nesoucí podtitul „kasařská balada" ukazuje s úsměvným nadhledem pražskou „zločineckou galérku". Pěnička je kasař a Anča Paraplíčko chudičká šlapka. Jejich příběh málem vyústí v krvavý masakr, kterému zabrání jen moudrost a životní zkušenost rady Vacátka... (Česká televize)

(více)

Recenze (128)

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Řeknu to asi takhle: Ty kratší seriálové příběhy s Hříšných lidí se mi přeci jenom líbili o něco více. Nebylo to tak rozvleklé a mělo to spád. Tento celovečerní kousek nám totiž kromě zajímavého úvodu a pěkné hospodské bitky, toho moc nenabídne. Nechci se nějak dotknout Bohdalové, ale viděl jsem jí už hrát mnohem lépe. Navíc ta finální přestřelka v baráku byla až trapná. Brzobohatý i mordparta odvedli slušný kus práce, ale tentokrát to vidím na obyčejný průměr. Bohužel. ()

kulyk 

všechny recenze uživatele

Atmosférická hříčka se špičkovým songem, nelogickým jednáním postav i lehni a vtipem desetiletí - Rákosníčkem v roli kurvizány. Jak píše devětadevadesátý Radek - citlivá duše si zde může najít nějaké ty přesahy, puch první republiky a sociální podloubí. Jo, a typy národního charakteru, ať už si pod tím mistr představuje cokoliv. Nostalgické tři. ()

Reklama

Inozuka 

všechny recenze uživatele

Jednoznačně nejlepší celovečerák Hříšných lidí. Je to dané především dobře vykreslenou atmosférou předrevolučního podsvětí. Kasaří, pouliční holky, pasáci a překupníčci. V Jedové chýši to neskutečně žije a Pěničkovo pogo je jako z jiné doby. Bohdalku moc nemusím, ale jako děvka je i celkem uvěřitelná. Radek Brzobohatý jako dobrácký, ale jako skála tvrdý kasař Pěnička je geniální a ostrý jako břitva. A kasař Mlíko v podání Bohumila Šmída je killer jako prase... snad jen škoda, že jej předaboval pan Moučka, Šmídův autentický hlas mi přijde super a k takovému bouchači by byl zajímavým kontrastem. K tomu všemu nádherná Liškova hudba a ústřední chytlavý song s dojemným sólem na trubku. Tenhle film mám rád už od dětství a nic na tom nemění ani asi má dvacátá repríza. ()

swinevenca 

všechny recenze uživatele

Případ jednoduchej jako facka, vyřeší se vlastně dvěma výslechama a jedním bonzem. To je vlastně o prdu, stejně jako dlouhá rvačka na galerce těžce připomínající vtipné akční triky ze Zemana, bodejť by ne rejžo. Hvězdná chvíle Marvana v sérii celovečeráků, ale frajerskej Brzobohatej v roli nešťastníka to táhne až neskutečně, vždycky mi ho je líto. Už proto, že pro Bohdalku bych nevraždil ani v jejích nejlepších letech. Utěšuj se jak chceš, práskla si ho, seš kurva! ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Rada Vacátko musel vyřešit zamotaný případ, který zasáhl do osudů několika lidí. Začal vraždou Toufara a skončil zatýkáním Pěničky, který se zabarikádoval na půdě a nidko s ním nebyl schopen pohnout. Sám policejní rada musel zasáhnout. Díky němu se dozvíme, že šlo vlastně o nešťastnou náhodu. Milenecká dvojice v podání Brzobohatého a Bohdalové byla velmi přesvědčivá a i osudová. Opět se zde ukázal lidský přístup a rozměr geniálního rady Vacátka. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (14)

  • Ve filmu zazní dvě písně – „Píseň flamendrů“ a „Hříšní lidé“. Text k oběma napsal režisér Vladimír Sís a hudbu složil Zdeněk Liška. (sator)
  • Když na začátku filmu vytahují četníci z Vltavy mrtvého kasaře, je možné si v pozadí všimnout na druhém břehu řeky tehdy současných jedoucích vozidel a tramvaje, a to i přes pokus o maskování mlhou. (JohnSmith)

Reklama

Reklama