Aligátor

Já bych viděl tento horor, spíše thriller, jako celkem povedený a napínavý. Na svou dobu určitě. Navíc jeden z prvních filmů, který ukázal aligátora jako vraždící monstrum, což se dnes po mnoha nepovedených snímcích může zdát jako klišé, ale tehdy ne. Robert Forster je charismatický herec, který se na roli policisty a spasitele výborně hodil. Že efekty co se týče pochodu aligátora nejsou úplně ok, dobře, ale dnes máme rok 2009, tehdy ne, technika byla na jiné úrovni. Staré thrillery či horory se nám dnes samozřejmě mohou zdát lehce úsměvné i co se týče triků či zápletky, záleží jak je divák náročný. Aligátora bych do žánru komedie určitě neřadil. Nechápu podle jakých měřítek se tam dostal. Pokud se někomu zdá na tomto filmu něco absurdního, neznamená to, že je vtipný sám o sobě. Do žánru sci - fi má asi také daleko. Já osobně si myslím, že snímek si udržuje jistou dávku napětí, nenudí a když jsem ho viděl poprvé (je to hodně dávno, přiznávám, byl jsem dítě), velmi jsem se bál. Za zmínku stojí "vyvražďovačka" na svatbě. (19.08.2009)

Vznik tohoto filmu z dílny béčkaře Lewise Teaguea byl pravděpodobně nevyhnutelný. Aligátor si pohrává s letitou, krajně ujetou fantasií, jejíž základ vychází z městského folklóru sedmdesátých let. Nevhodné dárečky v podobě desítek malých krokodýlů, vydaných napospas nezodpovědným dětem, končí rok co rok v útrobách nenasytných záchodů, kam je vhazují stejně nezodpovědní rodiče. Tam dole v kanalizaci tito mazlíčci vyrostou, zesílí a jako živé tanky kráčejí pod povrchem velkých amerických měst. No není to naprosto dokonalé? Subžánr takzvaných „animal hororů“ je charakterizován pouhými dvěmi pravidly. Středobodem příběhu je vždy nějaké zlé, splašené, přerostlé, nervózní, jedovaté či zmutované zvířátko, jež svůj nekonečný apetit ukájí požíráním nebohých civilistů. Druhým pravidlem je většinová debilita těchto filmů. Tedy snad s výjimkou Čelistí (1977), které celý subžánr definovaly a zároveň jeho veškerý potenciál vyčerpaly. Aligátor je hloupý film, ale jednou za dekádu se to dá přežít. Robert Forster je navíc velký sympaťák. Více. (20.03.2023)

Krokodýle, krokodýle, chodíš po dně z dlouhé chvíle. Hlava z vody, to je chyba, koukej plavat jako ryba. Bacha SPOILERy. Poctivá mňamka, u které jsem se v ranném mládí (angl. tween) dosti nudil, páč mě pochopitelně víc zajímala hl. NElidská postava, než plkání a milostné tokání. Dnes je tomu naopak. Ne, dělám si prdel. Přerostlý krokodýl byl udělán dosti efektně (scéna proražení chodníku a špacír po Chicágské noční ulici patří k TOP) a dodnes za ty předlouhé roky, jsem si jen pamatoval sequenci na svatbě, která byla sice z mého dnešného pohledu dosti dietní, leč i tak velmi efektní. Já bych ji samoz. prodloužil. Úvod z r.1968 v Pasti na Turisty byl docela úlet, ale patří k dobrému a lehce bizarnímu tónu celého filmu. O 12 let později pak sledujeme jak se z knedlovité holčičky stala již neknedlovitá a docela fešná herpetoložka (zrzka, co věděla, že zelená je prostě k jejím vlasům a očím TOP) která se v průběhu děje (jak to tak bývá ve filmech, zvláště emerických) sblíží/seznámí s det. Madisonem v podání herce o kterém dodnes nevím, zda byl nadrůměrný či podprůměrný. Hl. padouch sice dopadl po zásluze jako jeho následovník ve II, leč k mému zklamání nebyl vyloženě rozžužlán, alébrž rozezleným ocasem slisován, ve své limousíně. Jo a vadilo mi (já bych to tam rozhodně napsal) že se dívka Marisa (ona herpetoložka) v dospělém věku nikdy nedověděla, že ten její Ramón je právě TEN. Vzniklo by tak klasické pouto mezi hl. monstrem a jeho protivníkem, jak se to někdy násilně a zbytečně dělá ve filmových comicsovkách. Zde by to ovšem bylo žůžo a celý film by to posunulo na novou úchylnou úroveň. Aspoň ta její máti jí mohla prozraditi, že toho jejího jošťomilého minikrokodýlka spláchl do záchodu její papá, páč mu děsně vadily krokodýlí hovínka za košem s prádlem. Jo a a technická na závěr...zde jest Alligátor zlikvidován pomocí svazku dynamitu, což ovšem na jeho kolegu ze II už neplatilo a to včetně granátů aj. Chramst! (05.04.2022)

Dobře, vidět to prvně teď, tak bych dala stěží jednu hvězdičku. Ale vzhledem k tomu, že jsem to viděla před nějakýma čtrnácti patnácti lety, a v té době se mi to vážně líbilo, tak nechám i nyní tři. Navíc představa, že něco, ať už je to aligátor, nebo cokoliv jiného, žije v kanalizaci, je přeci jen děsivá. (19.03.2005)

,,RAZ SME MALI V MÁRNICI VEĽKÝ PRST. NIČ VIAC, LEN VEĽKÝ PRST. ZVYŠOK SA NIKDY NENAŠIEL, ALE ZISTILI SME KTO TO BOL, POCHOVALI HO A TAK...“ ,,TO MUSELA BYŤ RIADNE MALÁ RAKVA.“ __ ,,Aligátora“ som videl prvý raz ako sopliak v roku XY ako horor na piatkovú noc a zo spomienok na jeho nachvíľu osvetlenú papuľu v stoke, odhryznuté končatiny alebo na zdemolovanie limuzíny som si ho pamätal najmä ako veľmi slabý zážitok od ktorého som čakal podstatne viac. Po rokoch som mu ochotný odpustiť podaktoré jeho prehrešky a istú presne danú šablónovitosť súvisiacu s rozmermi aligátora okomentovať slovami môjho známeho o béčkovej tvorbe toho obdobia: V 80. rokoch všetko začínalo v hajzli a potom zmutovalo (napr. Ninja korytnačky), to bolo vtedy moderné. Veľmi stráviteľným robí film najmä zapojenie rôznych akože vtipných momentov, ktoré vtipné nie sú, ale zároveň nútia aj náročnejšieho diváka aby naň nehľadel zbytočne kriticky. Veľmi pozitívne vnímam záverečnú svadobnú slávnosť – pre aligátora hostinu – alebo scénu, kedy jašter zožerie vcelku frajerského lovca divokej zvery, tak veľmi mi pripomínajúcu Quintovu smrť v ,,Pažravej rybe“. Delikátna smrť dieťaťa vynahrádza absenciu v žánri pravidelne ukazovaného poprsia, avšak záver s typickou možnosťou pre pokračovanie je zbytočne tuctový a skôr sa v ňom mohla mihnúť iná zmutovaná háveď. (2658. hodnotenie, 127. komentár k filmu) (17.09.2017)