Aligátor

Tak tuto klasiku som videl velmi davno,no a kedze som si ju uz nepamatal,dnes si to moje oci opat pozreli a nelutujem,na tu dobu a na tie roky fakt vydareny film,aligator je super a v ramci animal hororov je to urcite nadpriemer a pustil som aj dvojku,ktora je sice slabsia,ale aj tak nostalgia ako hrom...:-) (10.03.2022)

Tento film nam kedysi pustil chalanisko, co nam robil dozor na lentom tabore. Mali sme max 12 rokov. Par noci, sme sa potom navzajom strasili a nemohli spat. :) Shout-out tomu typkovi. Pamatol som si to z nekvalitneho velkeho televizora v premietacej miestnosti s dost tmavymi scenami. Sledovat to teraz je za trest. Hlupucky scenar, dialogy este horsie a maketa odpoveda starsiemu datu. Slabota, jeden z filmov, na ktorom sa film casu podpisal skaredo o to viac, ze uz v dobe svojho vzniku asi za vela nestal. Kazdopadne mi z toho obdobia ostala "naklonnost"  k monster-movies. (31.07.2022)

Vznik tohoto filmu z dílny béčkaře Lewise Teaguea byl pravděpodobně nevyhnutelný. Aligátor si pohrává s letitou, krajně ujetou fantasií, jejíž základ vychází z městského folklóru sedmdesátých let. Nevhodné dárečky v podobě desítek malých krokodýlů, vydaných napospas nezodpovědným dětem, končí rok co rok v útrobách nenasytných záchodů, kam je vhazují stejně nezodpovědní rodiče. Tam dole v kanalizaci tito mazlíčci vyrostou, zesílí a jako živé tanky kráčejí pod povrchem velkých amerických měst. No není to naprosto dokonalé? Subžánr takzvaných „animal hororů“ je charakterizován pouhými dvěmi pravidly. Středobodem příběhu je vždy nějaké zlé, splašené, přerostlé, nervózní, jedovaté či zmutované zvířátko, jež svůj nekonečný apetit ukájí požíráním nebohých civilistů. Druhým pravidlem je většinová debilita těchto filmů. Tedy snad s výjimkou Čelistí (1977), které celý subžánr definovaly a zároveň jeho veškerý potenciál vyčerpaly. Aligátor je hloupý film, ale jednou za dekádu se to dá přežít. Robert Forster je navíc velký sympaťák. Více. (20.03.2023)

Běsnící zvířata ve filmech jsou velmi populární a nejvíce pak ty, co mají tlamu plnou ostrých zubů. Nemusí jít nutně o žraloka. Tady si vystačíme s dravým krokodýlem. Nejdříve to byl samozřejmě domácí mazlík. Malého krokodýlka hlava rodiny spláchla do záchodu. Spláchnutí přežil a uhnízdil se v kanalizaci. Díky hormonům narostl do obřích rozměrů a kvůli nedostatku potravy v kanále byl nucen vylézt ven a terirozovat městečko. (07.09.2009)

Efekt nostalgie u tohoto zvířecího horroru dělá zjevně hodně, a i mé hodnocení je jím zatíženo (byl to úplně první horror, který jsem jako dítě v TV viděl). Tento béčkový pokus svézt se na vlně popularity Čelistí nemá žádné objektivní filmařské kvality, je po hříchu dost nehorrorový (bát se bude asi jen někdo s fobií z krokodýlů), klišovitý a mizerně obsazený, ale poctivě ručně dělané triky a nezaměnitelný osmdesátkový feeling brnkají na ty správné pocitové struny i dnes, téměř čtyřicet let po vzniku filmu. Jakoby to oproti dnešnímu televizní a DTV žánrové produkci mělo víc "duše"... (02.05.2018)