Wilhelm Grimm

Wilhelm Grimm byl německý spisovatel a průkopník antropologie. Byl mladším bratrem filologa Jacoba Grimma.

Jeho rodiče byli Philipp Wilhelm Grimm a jeho žena Dorothea Zimmer, právnička a žena v domácnosti. Wilhelmův dědeček z matčiny strany byl městským radním v Kasselu. Wilhem byl jedním z devíti dětí, které se manželům narodily, ale tři z jeho sourozenců zemřeli v dětském věku.

V roce 1791 se rodina Grimmů přestěhovala do města Steinau an der Straße, kde byl Philipp Grimm jmenován novým okresním soudcem. Usadili se ve velkém domě obklopeném poli. Wilhelm zpočátku nechodil do školy, ale vzdělával se doma u soukromých učitelů. Jako luteránovi se mu dostalo přísné náboženské výchovy.

V roce 1796 Philipp Grimm zemřel na úřadě na zápal plic. Rodina Grimmů upadla do chudoby a musela se vzdát domu i služebnictva. Jacob Grimm (v té době teprve jedenáctiletý) se právoplatně stal novou hlavou domácnosti a musel převzít některé povinnosti dospělých. Rodina Grimmů byla prozatím finančně závislá na Wilhelmovu dědečkovi z matčiny strany a na Wilhelmově tetě z matčiny strany, která působila jako dvorní dáma na dvoře Viléma I., landkraběte hesensko-kasselského (1743–1821, vládl 1785–1821).

V roce 1798 táž teta z matčiny strany zařídila, aby Jacob i Wilhelm Grimm navštěvovali Friedrichsgymnasium Kassel, gymnázium (obdoba přípravné střední školy) v Kasselu. V té době už Wilhelmův dědeček z matčiny strany zemřel a teta byla jejich jedinou ochránkyní.

Oba bratři Grimmové se ve školních letech stali spolubydlícími a vytvořili si mimořádně blízký vztah, který jim vydržel až do dospělosti. Ve většině záležitostí se spoléhali jeden na druhého. Oba byli pilnými studenty, ale několik spolužáků, kteří pocházeli ze šlechtických rodin, je považovalo za méněcenné. Oba bratři se lišili temperamentem, Jacob byl intelektuálnější a introspektivnější, Wilhelm pomaleji chápal nové myšlenky, ale choval se žoviálně a společensky. Wilhelm trpěl různými nemocemi, ale díky svému hudebnímu a vypravěčskému talentu byl mezi jejich vrstevníky oblíbenější.

V roce 1803 Jacob Grimm absolvoval gymnázium jako nejlepší ze třídy. V roce 1804 Wilhelm Grimm také odmaturoval jako nejlepší ze třídy. Oba bratři poté začali studovat na univerzitě v Marburku. Během studia se oba stali opět spolubydlícími a žili spolu po většinu svého dospělého života. Dělili se o knihy a další majetkové předměty.

Na univerzitě byli bratři Grimmové vystaveni třídní diskriminaci, byli diskvalifikováni z přijetí na některé předměty ve prospěch aristokratických studentů a byla jim odepřena podpora při studiu. Ve studiu však stále vynikali. Oba bratři se původně zajímali o právnická studia, ale zapůsobilo na ně učení profesora Friedricha Carla von Savignyho (1779–1861). Savigny byl novátorský historik a probudil v bratrech novou vášeň pro historii, filologii a středověkou literaturu. Savigny seznámil bratry s některými svými přáteli, kteří patřili k předním romantickým spisovatelům a intelektuálům té doby.

Kvůli rostoucím finančním problémům opustil Jacob Grimm (který byl ze zákona zodpovědný za finanční péči o všechny své sourozence) v roce 1805 školu a začal hledat zaměstnání na různých německých dvorech. V roce 1808 se Jacob stal knihovníkem v Kasselu. Wilhelm v té době trpěl srdečními a dýchacími potížemi a Jacob platil jeho léčbu. Jacobovi se pak podařilo zařídit, aby byl Wilhem v Kasselu zaměstnán jako kolega knihovník, což bratrům umožnilo pracovat společně. Jejich platy byly poměrně malé, ale měli stálý příjem a spoustu času na bádání.

Starý známý, spisovatel Clemens Brentano (1778–1842), požádal bratry, aby mu pomohli se sběrem tradovaných příběhů. Brentano pracoval na nové sbírce lidových pohádek, ale neměl dost času na vyhledávání dalších příběhů. Během několika následujících let bratři Grimmové vyzpovídali vypravěče z různých sociálních vrstev a shromáždili 53 jednotlivých pohádek. Když však svou zprávu poslali Brentanovi, ztratil o projekt zájem. Bratři Grimmové nechtěli promarnit roky úsilí a připravili se pohádky vydat pod svým jménem. Pracovali na revizi jednotlivých ústních pohádek pro gramotné publikum. V roce 1812 vyšla první verze „Grimmovských pohádek“, která obsahovala 86 příběhů. Wilhelm, vypravěč z dvojice, byl zodpovědný za mnoho revizí příběhů. V následujících desetiletích bratři své dílo stále přepracovávali a rozšiřovali. V roce 1857, kdy vyšlo sedmé vydání sbírky, obsahovalo 211 jednotlivých pohádek.

Po úspěchu svého prvního vydaného díla začali bratři vydávat filologické knihy a studie o různých evropských mytologiích, především irské a severské. Stali se literárními celebritami a získali čestné doktoráty na různých univerzitách.

V roce 1825 se Wilhelm Grimm oženil se svou dlouholetou přítelkyní Henriettou Dorotheou "Dortchen" Wild. Její rodina patřila k těm, s nimiž Grimmové vedly rozhovory pro své pohádky, a více než deset let spolu udržovali kontakt. Jacob Grimm se nikdy neoženil a nadále žil ve společné domácnosti se svým bratrem a novou švagrovou. Wilhelm a Henriette spolu měli čtyři děti: Jacoba (duben–prosinec 1826), Hermana Friedricha (1828–1901), Rudolfa Georga (1830–1889) a Barbaru Augustu Luisu Paulinu Marii (1832–1919).

V roce 1830 byli Jacob i Wilhelm kandidáty na místo hlavního knihovníka v Kasselu, ale navzdory své proslulosti byli přehlédnuti. Brzy poté se vzdali svých funkcí a přijali nová místa profesorů na univerzitě v Göttingenu v Hannoverském království. Stali se průkopníky germanistiky.

V roce 1837 byli Grimmové z univerzity propuštěni jako součást takzvané „göttingenské sedmičky“. Nový hannoverský král Ernest August (1771–1851, vládl v letech 1837–1851) oznámil plány na zrušení nebo silné přepracování hannoverské ústavy. Sedm vysokoškolských profesorů se postavilo proti zrušení ústavy a protestovalo. Všichni byli propuštěni a vyhoštěni z Hannoveru.

Wilhelm a jeho bratr se vrátili do Kasselu, ale nyní byli bez práce. Spoléhali na finanční podporu přátel a obdivovatelů a zároveň pracovali na novém slovníku. V roce 1840 jejich bývalý učitel Savigny přesvědčil nového pruského krále Fridricha Viléma IV (1795–1861, vládl 1840–1861), aby bratry Grimmy zaměstnal. Získali místa na berlínské univerzitě a stipendia Německé akademie věd v Berlíně. Na slovníku pracovali i nadále společně, ale každý z bratrů začal vytvářet samostatná díla, protože jejich intelektuální zájmy se značně lišily.

Během revoluce v roce 1848 byli bratři Grimmové zvoleni do občanského parlamentu v Mohuči, ale na konci revoluce se vrátili na svá učitelská místa v Berlíně. Jacob se koncem 40. let 19. století rozhodl odejít do důchodu, ale Wilhem pokračoval v pedagogické činnosti až do roku 1852. Po zbytek života se věnovali práci na svém neúplném slovníku.

V roce 1859 Wilhem v Berlíně zemřel v důsledku blíže neurčené infekce. Bylo mu 73 let. Jeho bratr Jacob ho přežil, ale po Wilhelmově smrti se údajně stále více uzavíral do sebe.

lukas "LUKICKK" swag