Gustav Nezval

Gustav Nezval, vlastním jménem Augustin Nezval, se narodil 18. listopadu 1907 v Řečkovicích u Brna. Narodil se zámečníkovi Františkovi Nezvalovi a jeho ženě Aloisii. Maminka z něho chtěla mít kněze ale mladý Gustav vystudoval průmyslovku a nějakou chvíli se živil jako stavební kreslič. Ochotničil na Žižkově, poté se stal elévem Národního divadla (1926 – 1928), hrál u venkovských společností Možného, Houry, Macháčka a dalších (1928 – 1930), Intimním divadle v Praze (1930 – 1931), Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1931 – 1932), pražském Švandově divadle (1932 – 1934), Divadle Vlasty Buriana (1934 – 1935), ostravském Národním divadle (1935 – 1938), Národním divadle v Brně (1938 – 1941) a v pražském Divadle Na Vinohradech (1941 – 1977), ze kterého odešel až na odpočinek. Do roku 1983 na Vinohradech hrál pohostinsky (naposledy zde účinkoval v listopadu 1997).

Díky svému impozantnímu zjevu, krásné tváři, statnému, sportem vytrénovanému tělu, uhrančivýma očima, kavalírsko – lyrickému vystupování a milému hlasu, hrál zprvu milovnické postavy, z nichž se postupem času skvěle přehrál na různé charakterní a skvěle zvládnuté postavy. V červenci 1937 se oženil s tanečnicí Trudi Nortenovou (vl. jménem Gertrudou Nettlovou; 1913 – 1994), se kterou měl syny Petra (*1942) a Jiřího (*1944). Gustav celý život rád četl, vařil a staral se o zahradu na Trojském ostrově.

Ve filmu debutoval titulní rolí učitele Karla Stržického ve Šléglově a Slavíčkově sentimentální komedii JARČIN PROFESOR (1937). Pro filmové režiséry konce třicátých a začátku čtyřicátých let byl skvělým představitelem milovníků v různých sentimentálních komedií: ARMÁDNÍ DVOJČATA (nadporučík Zdeněk Novák), IDEÁL SEPTIMY (dvojrole Ivana Kareše a Michala Martana), DĚTI NA ZAKÁZKU (MUDr. Karel Faltys), ŽENY U BENZINU (sedlák Karel), OSMNÁCTILETÁ (Antonín), DVOJÍ ŽIVOT (povaleč) a další.

Hrál však i hodnotnější role (kde mu byly partnerkami hvězdy Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Zita Kabátová, Jiřina Štěpničková a Marie Glázrová): kapitán Leon z Costy v MASKOVANÉ MILENCE (1940) Otakara Vávry, černý myslivec v adaptaci románu Boženy Němcové BABIČKA (1940), houslista Toník v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE (1940) Martina Friče, nadporučík Varga v Čápově NOČNÍM MOTÝLOVI (1941), záletný lesní Jan Perner ve Slavínského komedii MUŽI NESTÁRNOU (1942), princ Maxmilián ze Sylvánie v TANEČNICI (1943) Františka Čápa, městský písař Prokop Trubka ve Fričových POČESTNÝCH PANÍ PARDUBICKÝCH (1944) nebo chasník Tomáš Hanulík v dalším Čápově dramatu DĚVČICA Z BESKYD (1944).

Životní roli pro něho připravil jeho častý režisér František Čáp v postavě spravedlivého sedláka Jana Cimbury v dramatu podle románu J. Š. Baara JAN CIMBURA (1941). Za svůj výkon v tomto filmu byl Nezval obdařen Národní cenou (1942). Co se týče cen, tak Nezval ještě získal Cenu Senior Prix (1993).

Po válce se jeho role milovníků ve znárodněné kinematografii neuplatnili, a přes tři hlavní role ve snímcích MUŽI BEZ KŘÍDEL (Petr Lom), NIKOLA ŠUHAJ (hrdinský Nikola Šuhaj) a NEVĚRA (slabošský ředitel Lang) se uplatil pouze v malých a epizodních roličkách v dobově poznamenaných snímcích VZBOUŘENÍ NA VSI (Valenta), VESELÝ SOUBOJ (major Zahrádka), PLAVECKÝ MARIÁŠ (Šebek), LEGENDA O LÁSCE (hvězdopravec), MSTITEL (zedník Kryštof), KDE ALIBI NESTAČÍ (náčelník VB), HVĚZDA (bývalá filmová hvězda Roman), DNY ZRADY (Krofta), SOKOLOVO (major Dr. Vrbenský), AKCE V ISTANBULU (Kment), ŠÍLENÝ KANKÁN (ministr) či ŠAŠEK A KRÁLOVNA (dvořan). Jeho poslední rolí byl, v devadesáti letech vytvořený starý sedlák Štverák v úspěšném dramatu Vladimíra Michálka JE TŘEBA ZABÍT SEKALA (1998).

Účinkoval taktéž v rozhlase, televizi (WATERLOO, CHVOJKA, ŽRALOCI, PRAMENY, SMRT KRÁLE VÁCLAVA IV. atd.) a seriálech (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE, PŘITAŽLIVOST ZEMĚ atp.). Po roce 1989 se účastnil různých vzpomínkových pořadů a akcí. Nositel Ceny Senior Prix (1993). Gustav Nezval zemřel 17. záři 1998 v Praze dva měsíce před svým jednadevadesátým jubileem. V roce 2005 vydala Pavlína Vajčnerová o Nezvalovi profilovou knížku „Gustav Nezval: ...oči spíše sympatické“.

Jaroslav "krib" Lopour