nirvanafan

S potěšením musím konstatovat, že jsem se prakticky nestihla nudit. Už jenom herecký perfekcionismus Phoenixe a Hoffmana špikoval mé oči k obrazovce a ještě více mě celý snímek začal zajímat od chvíle, kdy jsem si uvědomila, že Dodde používá metody ne zrovna nepodobné psychoanalýze, která přitahuje můj zájem už delší dobu. Narozdíl do nevědomí se tu však cestuje do minulých životů a skutečnou pomoc pacientům nahrazuje prachobyčejná manipulace. Sekta samotná se přitom tváří stejně nevinně jako libovolný seminář východního učení, ve kterém vás naučí správně dýchat a poradí jak rozestavit nábytek. Chcete zlepšit svůj život? Tak pozor na brainwashing a charizmatické vůdce.

Tady se někdo snažil být romantický až za hrob, a tak se vykašlal na veškerou logiku.

Přistupovala jsem k tomu zpočátku mírně skepticky, ale nakonec jsem se dočkala velmi povedené a sympatické záležitosti. Chvíli sice trvá, než se Zelený sršeň rozjede, ale pak už hláška střídá hlášku, Christoph Waltz opět boduje a už vím, kde se uctívaný Méďa inspiroval svou buddy fight scénou, (která je jen tak mimochodem tady mnohem lepší). Dokonce i všemi vytýkaná "zbytečná" postava Cameron Diaz tu dle mého názoru měla svoje opodstatnění. Přitažlivá blonďatá sekretářka až nápadně připomíná Gwyneth Paltrow z Iron mana a tvůrci si vtipně pohráli s ideou, jak by její působení ve filmu vypadalo, kdybychom se zbavili romantické linie. Ostatně není to jen Pepper, ale i ostatní přítelkyně superhrdinů, ať už si vezmeme Natálku z Thora, Liv Tyler z Hulka nebo Kim Basinger z Batmana. Všechny tyto ženské postavy do jedné existují v superhrdinských filmech proto, aby zajistily romantickou linii. (Čestná výjimka se uděluje Hayley Atwell z Captain America). Jakmile je této funkce zbavíme, zjistíme, že ve filmu nemají vůbec co dělat a jsou jen otravným přívěškem.

Tohle se hrozně těžko hodnotí, protože na větší blbost narazíte jen stěží, ale ty "vážně míněné" dialogy jsou často údernější než toporná snaha kdejaké parodie. Zároveň to má asi ten nejotřesnější soundtrack na světě a oblečení Rhony Mitry napoví, co si pořídit pro zpestření sexuálního života, protože ačkoliv jsem žena, tak jsem jí nečuměla na prsa jenom ve chvílích, kdy zabírali pouze obličej.

Taková milá konverzační komedie, přízvisko drama k tomu nepasuje ani omylem, avšak jako portrét slavného režiséra docela neuspokojivé.

Přiznaná hloupost, jakkoli nám může být sympatická tím, že si nehraje na něco víc, než je, zůstává stále hloupostí. Jeníček a Mařenka bohužel neobstojí ani jako čistokrevný akční film, protože na to by museli přidat na efektech nebo choreografii soubojů, ideálně na obojím. Je mi to líto, ale v tomto případě nemohu jít výše než na dvě hvězdičky.

Podle toho, co jsem o tom četla, Compliance skutečně popisuje události krok po kroku v přesném sledu, v jakém se staly. Jedná se o nádhernou ukázku manipulace. Pachatel na druhém konci telefonu má vždy na všechno odpověď, a když nemá odpověď nadhodí otázku. Nenápadně a vzápětí se chytí odpovědi, přičemž vsugeruje oběti, že vše, co mu bylo sděleno, již věděl sám předem. A když přeci jen něco hapruje, sebejistotou a samozřejmostí, s jakou svůj výklad událostí podává, překonává každou vlnu slabého odporu. Ano, manažerka restaurace je bezduchá kráva a na závěr nám to opět krásně dokazuje. Ano, oběť je natolik vystrašená, že se neodváží říci ne a celému ponižování zabránit. Ano, moc autority a ovládání manipulace dokáží divy. Nevěříte? Poukazovat na nacismus si nechám od cesty a raději vás odkážu na Milgramovy experimenty.

Snahy zobrazit pro jednou vizi postapokalyptické společnosti bez toho, aby po ní pobíhali zombie nebo zmutované cosi, si rozhodně cením. Svět, ve kterém největší nebezpečí představují další lidé, se skutečně blíží asi nejrealističtější představě o tom, jak by to v případě katastrofy mohlo na zemi vypadat. Vizuálně vše vypadá hrozně pěkně a především hororový nádech první poloviny je příjemně mrazivý. Bohužel pouť našich hrdinů se postupem času poněkud rozplyzne. Začalo mi vadit, že dítě celou dobu jenom fňuká a na každé další "Tati!" jsem pomalu dostávala alergii. Vadilo mi, že se film po hodince skutečně již dál nevyvíjí a omezuje se na opakování schématu toho, co jsme viděli předtím. Co ovšem docenit musím, je práce s flashbacky, která zde není zneužívána jako jinde pro výplň zbývajícího času, ale skutečně zde figuruje jako oporná kostra příběhu. I když se jejich podstata postupně změní a místo dovysvětlení událostí se nám dostává jen příjemného snění, děje se tak v rozumné míře a ve správném načasování.

Pokud se mi líbí reklama na Colu víc než kraťas, tak se asi někde stala chyba.

Moje náklonost ke komixům a superhrdinům rok od roku narůstá. A ani Úžasňákovi mě nenechali chladnou. Je to hravé, chytlavé, superschopnosti jsou skvěle využité a do toho hudba jako z Bondovky. Prostě pecka.