nirvanafan

Někdy je lepší zůstat u nápadu než ho realizovat. Mohl by z toho být příjemný kraťas, ale udělat z toho celovečerák byl opravdu chorý nápad. Na to, že se jedná o pouhých 80 minut filmového času, se toho tam totiž děje zoufale málo, scény se opakují a vybuchování hlav nebylo cool ani v 80. letech. Párkrát mě Guma přiměla k pousmání, ale většinu času jsem se nudila. Jedna hvězdička opravdu jen za ten nápad.

Tohle je sračka! zařval král Leonidas a zcela nekorektně skopl RZA do jámy. Poté vzal 300 Sparťanů a pustil se do odvážného tažení, v němž si dal za úkol zničit všechny bluraye, dvd kopie a internetové odkazy tohoto filmu. Zasloužil se o to, že došlo k vymazání této sračky z filmografie Russella Crowea a filmový svět byl zachráněn.

První série byla zábavná, ale malá provázanost dílů tomu škodila a bylo až otravné, jak se Harvey a spol. museli za každou cenu ukázat jako ti dobří. Série druhá naproti tomu velmi povýšila. Postavy již nejsou tak černobílé a z komediální taškařice se stalo regulerní drama. Osobně jsem si nakonec nejvíce oblíbila postavy Rachel a Louise, které nejsou tak dokonalé jako hypermetrosexuál a vždy vítězící Harvey a geniální Mike, ale o to víc jsou mi lidsky blízké a sympatické.

Tenhle film si mě omotal kolem prstu nevídaným způsobem. Scény prosycené depresí, komediálními prvky, úsměvnou potrhlostí, fantasmagoriemi nemocného jedince a romantikou donutí diváka v průběhu snímku vystřídat snad všechny emoce. Scénář je prošpikovaný výtečnými dialogy, díky kterým nebyla žádná scéna zbytečná, např. rozhovor s bezdomovcem, "kterému lidé platí, aby se nemuseli dívat". K tomu je třeba připočíst výtečné herecké výkony všech protagonistů a vznikl snímek, kterému nemám vůbec, ale absolutně vůbec co vytknout. A i kdybych měla, tak si to nechám pro sebe, protože už po prvním shlédnutí tenhle fim miluju.

Hořící keř je skvostnou ilustrací tehdejší doby. První díl je vskutku emocionální, prodchnutý bojovnou náladou a přesvědčením o správnosti boje proti útlaku. V druhém díle se atmosféra postupně přetváří. Schyluje se k přípravě k soudní bitvě a utrpení Palachovy matky pokračuje s místy téměř hororovými podtóny. Závěrečný díl dává vyniknout proměně jednotlivých postav. Lidé si uvědomují, jakou oběť stojí pouhá snaha zachovat si čisté svědomí. "Lidé jsou vlastně taková zvířátka. Starají se jen sami o sebe a svoji rodinu a nakonec stejně udělají, co se jim řekne." Z tohoto důvodu především je dobré, že si Hořící keř dává načas. Vývoj postav by byl jen stěží uvěřitelný v pouhé hodině a půl nebo dvou hodinách klasického filmového času. Osobně kvituji, že se celý seriál nenese v duchu prvního dílu, neboť by se jednalo o dílo slzopudně patetické. Takto se nám dostává patosu jen tak akorát , divák se společně s hlavními postavami z počátečního bojovného nadšení postupně propadá do stavu beznaděje a atmosféra normalizace na něj dopadá jako deka. A tak se může stát, že příběh podle skutečné události je se správným vedením daleko silnější než fiktivní scifi agitky ve stylu 1984.

Kdykoliv se tu nezpívá, tak to bolí. A ono se tu bohužel krafe docela dost.

Podmanivé, okouzlující, vtahující. Tušila jsem, že se mi Once Upon a Time zalíbí, ale dopředu bych rozhodně neřekla, že v záplavě mých oblíbených drsárek typu Spartacus, Walking Dead, Game of Thrones nebo Misfits se mi něco tak milého, nekrvavého a slušného, aby se na to mohli koukat i děti, bude líbit tak hrozně moc. Narozdíl od jiných se mi pohádková mytologie a neustále přibývající příběhy z minulosti postav líbí, protože je stále co objevovat a často to podnítí divákovu fantazii. Sama jsem se ne jednou přistihla nad přemýšlením a vymýšlením, co bude dále, připadně co bylo. Herecky jsou jednoznačně nejlepší Robert Carlyle a Lana Parrilla. Jiní herci možná nejsou vždy stoprocentní, ale Once Upon a Time se naštěstí narozdíl od řady amerických hovadin může spolehnout na scénář, který mu nikdy nepodrazí nohy. Přestože se sem tam nějaký díl ukáže jako slabší a stejně tak nějaké dialogy, výsledná pointa je vždy výborná. Edit: Kvalita ve druhé sérii klesá rapidně dolů a nejsem si jistá, zda se chci dívat na sérii třetí. Velká škoda, že se neskončilo na vrcholu.

Nalákána vysokým hodnocením na čsfd a pozitivní recenzí na moviezone jsem si pustila Nic nás nerozdělí s poměrně vysokým očekáváním. Bohužel film roku jsem ani tentokrát nepotkala a vlna emocionálního tsunami mě narozdíl od většiny místních hodnotitelů nesmetla. Docela zamrzí, když zručně natočený snímek, v němž vlna tsunami vypadá přesně tak, jak jsem ji ve filmu chtěla vidět, odhodí ve druhé polovině veškeré ambice za hlavu a transformuje se v dojnou krávu emocí, která na diváka používá možná ověřené ale zároveň dosti laciné postupy, jimiž se snaží vyždímat slzu z každého záběru. Nepovažuji se za cynika, kterého na filmovém plátně nedojme nic a naopak jsem u řady filmů už nějakou tu slzu uronila, ale tohle na mě skutečně nefunguje.

Mám takový pocit, že kvalita posledích dvou Tarantinovek je velkou zásluhou Christopha Waltze, který je jak v Panchartech tak zde vyloženě geniální. Django mi však ve srovnání s Tarantinovým předchozím počinem nakonec vychází o chloupek hůře. Je velká škoda, že se Tarantino nedokáže krotit a vystříhat všechen nepotřebný materiál. Tak se po vydařené první hodině s asi nejlepší scénou roku aneb počátky ku-klux-klanu dostáváme do hodně dlouhého hluchého místa se sice výborně hrajícím DiCapriem nicméně nebetyčně dlouhou cestou do jeho sídla. Druhým mínusem Djanga je hlavní hrdina v podání Jamieho Foxxe, který sice vypadá celou stopáž neskutečně cool, ovšem hereckého talentu pánů Waltze a DiCapria se mu jaksi nedostává, což sice platí pro mnoho herců, ale bohužel v přímém kontrastu ten rozdíl vynikne. A to je také důvodem, proč prodlužované finále nemá ten účinek, jaký by mít mělo, když pomineme ještě wtf výmysl se zatykačem. Naštěstí skvělých přestřelek, vyšperkovaných dialogů i humoru jsem si užila do sytosti, takže ve výsledku nemohu být nespokojena.

Dějově možná krapet chudé, ale zato mytologii nepřekrucující a hlavně nic pro prcky.