nirvanafan

Tady se v rámci propagace povedla dokonalá mystifikace, takže pokud jste Iron mana neviděli, okamžitě přestaňte číst můj komentář a mazejte do kina. Doufám, že tímto jsem všechny dostatečně varovala a nyní již mohu SPOILEROVAT dle libosti. Ona slibovaná temná atmosféra a všeprostupující deprese nevydrží dlouho a jsem za to ráda. Nic by totiž mému oblíbenému superhrdinovi neublížilo víc, než kdyby se z něj stal plagiát Temného rytíře. Vlastně několik podobností s posledním Batmanem zde najdeme. Příběhový twist s hlavním záporákem tu ale narozdíl od Batmana vzhledem k celkovému ladění snímku nepůsobí trapně. Ačkoliv by se dalo namítnout, že ten "skutečný" hlavní záporák je nakonec nejslabším článkem snímku. Guy Pearce nemá ani zpoloviny takové charisma jako Hiddleston, který jedinou větou v traileru zvládne udělat větší dojem než Pearce za celý film. V případě Bena Kingsleyho by samozřejmě nebylo čeho se obávat, ale zasloužilý herec si i tak svou roli nevýslovně užívá. Iron man ještě nikdy nebyl tak hravý jako v tomto filmu. Sebrat mu hračky a pracovat s tím, že Tony v rukou náhle nemá takřka nic, byl výborný nápad. Tvůrci si zároveň uvědomili, že po Avengers se musí ve finále pořádně vytáhnout a závěrečný souboj mi způsoboval tařka stejnou radost jako ve zmíněné týmovce. Potěšila rovněž Pepper, která kromě dokonale plochého břicha odhalila i svou akčnější polohu, a přestože předvede jen pár chvatů, její nástup je dechberoucí. Fanoušci komiksu mohou nadávat na to, jak se tvůrci popasovali s Extremis. To, že je hlavní záporák, nakonec mnohem slabší než v komiksu a Tony se pro zákrok rozhodne dobrovolně a nikoliv z nutnosti by mi až tak nevadilo, ale faktem je, že takto důležitý moment se nemusel odbýt jediným záběrem. Nicméně mé výtky jsou drobné a nadšení velké. Další kinoprojekce je pro mne povinností a už se nemůžu dočkat, až se letos podívám s Wolverinem do Japonska a Thorem na Asgard.

Z nenápadně se tvářícího seriálu, jehož první díly neurazily/nenadchly, se vykluba skutečná pecka. Oproti mnoha podzápletkami tvořenými a scénáristickými kombíčky vyšperkovanými hity poslední doby, jakými jsou Game of Thrones nebo Spartacus, přicházejí Vikings s přímočarým dějem a zajímavým vizuálním zpracováním. Náskok oproti zmíněným seriálům pak díky tomu získávají v atmosféře, o které se může GoT přes všechny její přednosti jen zdát. Poslední díl vhodně připravil půdu pro nastávající pokračování a za sebe se na další řadu rozhodně těším.

Tady se při psaní scénáře mocně hulilo nebo autor trpí jednou z těch psychických poruch, kdy máte problémy s rozlišením reality, ale pravděpodobně má v té hlavě jenom nasráno. Nicméně v pár případech je vhodné se na film podívat. Pokud se chcete nechat unášet bezduchou akcí, která celkem stojí zato a nechat mozek na dovolené, je to jasná volba. Pokud jste ctitelkou Ryana Goslinga, směle do toho jděte, neboť je natolik sexy, že to kvůli němu nedokážete vypnout. A pokud chcete vidět přehrávajícího Seana Penna, jehož monology vás přivedou k smíchu, prosím, Gangster Squad čeká jenom na vás. Málem bych zapomněla na výchovné působení, které nabourává učebnice dějepisu. Na konci čtyřicátých let se totiž rasismus neprojevoval vůči černochům, ale nedej bože, když jste se narodil jako hispánec. Pokud ten pán, co je napsaný v kolonce scénář, jednoho dne prozře a půjde vykonávat běžnou pracovní činnost, během níž utrpí duševní újmu podstatně menší množství lidí než v tomto případě, svět bude zase o něco hezčí.

S hodnocením bych šla určitě výš, kdyby ve filmu chyběla celá dějová linka s vyprávěním ve vlaku. Fakt, že vedle něj seděl psycholog, pro mě není dostatečným vysvětlením, proč by jen tak vyprávěl svoji netradiční lovestory naprosto cizím lidem. Navíc scéna, ve které se obhajuje fyzické násilí na ženě a všichni jen uznale přikyvují, jak si všechny facky zasloužila, mi silně zahýbala žlučí. Střídání dvou hereček v hlavní roli mi rovněž nepřijde jako nápad geniální, ale spíše matoucí a bez hlubšího smyslu. Rozumnějším řešením by bylo přetočit všechny scény jen s jednou. Základní kostra příběhu s manipulátorskou dívkou a touhou zaslepeným starým mužem je ale bezchybná.

První díl: Okamžitá trefa do černého, aneb jak je to pěkné, když se někdo rozhodne natočit psychologickou vztahovku, má k dispozici kvalitní scénář a herce. Vztah s matkou, dětství, přenos, tady jsou po kopě prostě všechny věci, nad nimiž zaplesá srdce každého zarytého freudiána. Příběh je to přitom srozumitelný a až mrazivě realistický. Tlak ze strany společnosti, nezvládnutá komunikace, tady se skutečně nezapomnělo na nic, co většinu z nás denodenně trápí, ale člověk v sobě nenachází dostatek rozhodnosti k tomu, aby své problémy vyřešil. Druhý díl: Jedna z nejpříjemnějších romanťáren za poslední dobu. S jiným obsazením by se možná hrdinové po chvíli stali lehce otravnými, ale Vojta Dyk je prostě sympaťák každým coulem a chemie mezi filmovým i skutečným párem zcela logicky bezproblémově funguje. Třetí díl: Tady nastalo lehké zklamání. Scénář sice není špatný ani s tou agitační koncovkou. Vlastně si matně vzpomínám, že jsem něco podobného četla v nějakém sluníčkovém časopise pro maminy. Nicméně chování hlavní postavy tady dost často a zbytečně hapruje. Jednoduše řečeno, nemuseli z Langoše dělat až takovýho vola. Čtvrtý díl: Výborný nápad, který slibně začne, ale posléze má takový rozpačitý průběh i konec. Jedná se navíc asi o jediný díl, kde to úplně nevychytali s obsazením. Se Suchošem se sice klidně zasměju, ale nikdy to pro mě nebude pan herec. Voříšková taky nehraje první ligu, ale na její roli jí ta pěkná tvářička a anorektická ramínka s přehledem stačí. Pátý díl: Tady se opět ťalo do živého. Tematicky spřízněné s nedávnou dánskou peckou Hon a světe div se, mně se to možná líbilo i víc. Hlavně ta nečernobílnost všech postav tomu absolutně sluší. Šestý díl: Brodská a Čermák válí. Možná nejlépe natočené, co se týče práce se zvukem a kamerou. Na tak malém prostoru je možná trochu na škodu, že se toho řeší skutečně hodně a více dějových linek by si zasloužilo rozvinout. Jinak ale nemám vážnějších výhrad. Sedmý díl: Tematicky podobné dílu s Langmajerem, ale podáním už nikoliv. Hlavní postavě divák bez problémů fandí celou dobu a zoufá si nad tím, jak se inteligentní a schopný člověk dostává do čím dál horšího srabu. Nejednoznačné zakončení ponechává všechna vrátka otevřená, a tak divákovi skýtá po hodinové depce alespoň špetku naděje. Osmý díl: Komplikované rodinné vztahy jsou věčným a vděčným tématem. V tomto díle se střídají momenty dramatické a komické, reálný příběh, kterému nechybí nadhled.

Film na svou dobu nesmírně šokující, který by i dnešního průměrného českého diváka jistě donutil vypnout po úvodních minutách. S radostí jsem kvitovala, že se snímek neomezuje jen na dění na stadionu a ve vlaku, ale dává nám rovněž nahlédnout do smýšlění a pohnutek fotbalových fanoušků, jejich blízkých a známých, a dojde dokonce i na mínění široké veřejnosti. Marxistické zdůvodnění fotbalového chuligánství je tak jediným odkazem na dobu, ve které dílo vznikalo. I když se vsadím, že i v dnešní době se na fildě najde nějaký kvokal, který vám s radostí odsouhlasí teorii o tom, jak odcizení vede k výtržnostem :)

Film, který začíná jako štafeta a v jeho první půli jsem měla chvíli pocit, že sleduju nějakou crazy movie, aby vzápětí opsal oblouk zpět k postavám ukázaným na začátku snímku, mohla nastoupit ta pravá severská depka a nejemotivnější scény beze slov.

Jeden z těch filmů, při jehož sledování by mi mělo být hřejivo u srdíčka, ale místo toho je mi spíš blbě od žaludku. Vrchol trapnosti nastoupil v podobě patetické řeči v soudní síni. K čemu je nějaké poselství, když je sdělováno tak přihlouplým způsobem?

Možná jsem zdegenerovaná prostředím, ve kterém se pohybuji, ale tohle je pro mě skutečný scifi svět, kterému nerozumím, a ani nechci rozumět. Pokud bych se ocitla v podobné společnosti, uvázala bych si co nejrychleji smyčku a kašlala na to. Viděla jsem filmy z různých prostředí, ale v žádném z nich se nevyskytovalo tolik postav, které postrádají jakýkoliv náznak inteligence. Celé mi to připadá neskutečně přehnané a nepochopitelné. A i kdybych přistoupila na to, že mám toto považovat za reálné prostředí, tak byla spousta pasáží neuvěřitelně nudná. P.S. Sexuální scény jsou nakonec tím nejméně šokujícím pro každého, kdo někdy koutkem oka zahlédl porno.

Šla jsem do toho kvůli obsazení a to je také jedna z mála věcí, která na tom stojí za to. V záplavě známých jmen si určitě zaslouží pozornost i hlavní protagonistka Gina Carano, která zde mohla skvěle zužitkovat svoje zkušenosti s bojovým uměním a dokážu si ji představit v podobném typu rolí i v budoucnu. Anorektičky prohánějící se obvykle v akčňácích v porovnání s ní působí trapně. A to je všechno, co se na tom dá pochválit. Zápletku si asi někdo vycucal z prstu za deset minut a film mi dal pocit, že na ní stejně příliš nezáleží. Většinu času se tu běhá, bojuje, telefonuje a tak pořád dokola, přičemž to není nijak zvlášť zábavné. Ano, kamera se při akčních scénách neklepe a střih není epileptický. To je sice hezký, ale ta obsahová vyprázdněnost je prostě k uzoufání.