keoma26

"I to nejběsnější zvíře má v sobě kousek citu, já ne ... a proto nejsem zvíře." Richard III, W. Shakespeare.

podepisuju se pod komentář J.Connora, jeden z největších bizárů, který jsem jako dítě viděl ...a několikrát

ten seriál časem nevětrá, ale naopak zraje ...

1. díl: sterilní, destilovaný roztok, který potírá všechno živé a lidské, hlavním pramenem zábavy je padání do vody a jediným zdrojem poetiky didaktický komentář. Křečovitě rozjásané nadšení a smích doprovází vše, od utopení foťáku po rituální vodácké úkony, to aby divák pochopil, jaká pohoda voda je ... po 6. ultralaciném díle bez poetiky a logiky měním z jedné hvězdičky na odpad.

Esence české televizní dramatické tvorby, která v sobě nese výstižnou studiovou zkratku lidských charakterů a gest, všecho nezadržitelně spěje k závěrečné katarzi, pro mě několikarozměrná ilustrace teorie prostředníků (René Girard) - lidé napodobují druhé a jejich chování (tenhle napodobující princip je příznačně obsažen už v názvu inscenace "jako kníže Rohan") , aby se tak přiblížili ideálům a hodnotám, které vyznávají a které jsou pro ně ztělesněny v určitém člověku idolu = prostředníkovi (v tomto případě "panstva")... protože však ale nikdy nemohou být dokonale druhým a tedy dokonale naplnit svou touhu, končí jejich osudy tragicky, zde tento mechanismus logicky vede k totální (sebe)destrukci hlavní postavy.

Úhelný kámen mého útlého filmového dětství ... do objevu kung fu movie;-) Ta patina času u mě přidává filmu stále více na lesku. Nadčasovost by bylo nutné ověřit na mladší generaci:-)

Podle mého jde co do ladění vztahu mezi hlavními hrdiny o nepřímý protiklad Jackie Brown. Tady se jedná o naplněnou osudovou mladou lásku (v původním scénáři neměl přijít Slater jen o oko, ale o život, což by bylo adekvátnější žánru "romance", i když název je celý samozřejmě v nadsázce). V Jackie už se díky osudu láska naplňuje pouze jedinou možnou pravdivou formou, a to bolestným rozloučením ústřední dvojice...tarantino byl podle me kazdopadne prvni,ktery v "seriozni" /to znamena ne v parodiich/ produkci priznava nejen to,ze sam sleduje filmy a inspiruje se z nich,ale ze i postavy jeho filmu neziji ve vakuu a sleduji jine filmy a bavi se o nich...kinematografie pred tarantinem striktne oddelovala svuj fiktivni svet a realitu tim,ze jine filmy a obecne kultura v nich slouzily maximalne jako kulisa

Je pozoruhodné, že je to - oproti pověsti a povrchnímu očekávání - natočeno téměř ve stylu "nové vlny", živé dialogy bez příkras (takový ten každodenní vodopád slov), autentický ruch na ulicích i v lidské mysli, nekomplikovaná bezprostřední režie... Ten příběh plyne bez nějaké větší dramatické peripetie tak samozřejmě jako sám život, a proto je i stejně tak uvěřitelný jako (americký) sen;-)

Nevím, co bylo na začátku, ale na konci bohužel zůstala jen slupka z klasických "Woo - do" rituálů, z prázdných stylových atributů a identifikačních znaků. Tato mise opět dopadla tak, jak to má zakódováno v názvu (jen o něco málo hůře než jednička a trojka). Navíc byla doprovázena podobně sebevražednou misí skupiny Metallica... ;-)

Tenhle kousek z mozaiky Johna Woo bych nezatracoval ... pokud se Spielberg soustředil na to, jak válka "vypadá" tím, že ji vizualizoval nikoli z jednotné perspektivy nějakého božího oka, ale přímo z roztříštěných center válečné vřavy, která v sobě odrážela i to, co zračí zorničky umírajících vojáků, pak Woo se jednoznačně zaměřuje na "hlas" války, na to, jakým jazykem volá do zbroje, jakým komunikuje, a jakým způsobem ohlušuje smysly (viz Cageovo zranění). Samozřejmě, že je tahle ambice co do možnosti vyjádření pomocí filmových prostředků odvážnější, těžší a nevděčnější...